Inkontinentních mužů je stále více. Je to dáno tím, jak stárne populace, přibývá obézních, diabetiků, lidí s kardiovaskulárními chorobami a zároveň klesá fyzická aktivita. Právě s těmito problémy je totiž mužská inkontinence spojená. Potíže se navíc začínají objevovat už mezi třicátým a čtyřicátým rokem. Třeba u dvaačtyřicetiletého Martina začaly problémy s inkontinencí, tedy nekontrolovatelným únikem moči, nenápadně. Zprvu šlo jen o trochu moči, co mu po návštěvě toalety navlhčila boxerky. „Jsem přece chlap a ne ještě tak starý, abych s tím hned běžel za doktorem,“ ujišťoval se v duchu. Jenže po nějakém čase se situace zhoršila natolik, že si preventivně začal trenýrky vystýlat toaletním papírem. Když přestal stačit, tajně manželce bral menstruační vložky. Těžko se divit, že ho úplně přešla chuť na partnerský sex. To ale začalo být podezřelé jeho ženě, pro kterou to byl jasný důkaz, že je jí Martin nevěrný. Dlouhé vyčkávání před tím, než se konečně odhodlal zajít k lékaři, tak Martina stálo nejen zbytečné nervy, ale málem i manželství, jak se svěřil na stránkách Tenamen.cz.

SMÍŘLIVOST NENÍ NA MÍSTĚ

Martin je typický případ. Podle studie Fakultní Thomayerovy nemocnice a Fakultní nemocnice Ostrava sice roste povědomí o urologických problémech, lidé si ale dlouho snaží pomoci sami. Časté chození ‚na malou‘ ve dne v noci i občasný nebo později už pravidelný únik moči ženy řeší kompenzačními absorpčními pomůckami, muži zase experimentují s volně prodejnými léky. Navíc čím jsou lidé starší, tím spíš se s inkontinencí smíří, místo aby ji řešili. Patří to přece ke stárnutí (uvádí se, že až 32 % mužů nad 65 let má s inkontinencí problém). Česká urologická společnost ale před takovým přístupem důrazně varuje. Inkontinenci je potřeba řešit v každém věku, nikdy to není ‚přirozený‘ stav. Její příčiny navíc mohou být natolik závažné, že by pacient vyšetření urologem rozhodně neměl odkládat.

BEZ DOKTORA TO NEPŮJDE

Nejčastěji je únik moči způsobený úrazem, infekcí nebo onemocněním prostaty či její operací. Může ale být i projevem onemocnění nervové soustavy, roztroušené sklerózy nebo cukrovky. „Další příčinou bývají různé patologické stavy ve stěně močového měchýře, zánětem počínaje a nádorovým postižením konče. Podle toho se také dají lépe či hůře léčit. V každém případě ale takový stav vyžaduje péči specialisty – urologa,“ uvádí přednosta urologické kliniky Fakultní nemocnice Brno Dalibor Paclík. Co vás v ordinaci čeká? Vyšetření u urologa začíná rozhovorem o problémech s močením, o sexuálním životě a o životním stylu pacienta. To pomůže lékaři určit typ inkontinence (viz box) a zúžit výběr možných příčin. Důležité je také vyšet- ření vzorku moči, který pacient přinese s sebou – pátrá se po přítomnosti infekce nebo krve. Následuje obávané vyšetření prostaty konečníkem. To je sice nepříjemné, ale nebolestivé, a jde o součást každodenní urologovy rutiny. Ostych tedy rozhodně není na místě.

HLEDÁNÍ VINÍKA

Je-li prostata v pořádku, doporučí lékař podle míry úniku moči posilování svalů pánevního dna a močového měchýře a také úpravu pitného režimu. U urgentní inkontinence nasadí léky tlumící přenos vjemů od močového měchýře k mozku, aby měl pacient čas dojít na toaletu. V případě podezření na závažnější problém přijdou na řadu další vyšetření – na neurologická onemocnění, zvětšení prostaty nebo nádor. Je-li problémem ‚jen‘ únik moči, začíná léčba režimovými úpravami a cvičením. Následuje nasazení léků, a teprve pokud ani ty pacientův stav nezlepší, volí se chirurgický zákrok: aplikace léčiv ke svěrači močového měchýře, voperování pásek, nebo dokonce umělého svěrače. Čím dříve se muž k lékaři objedná, tím jednodušší a úspěšnější léčba zpravidla bývá.

I MUŽI MAJÍ PÁNEVNÍ DNO

Problémy s erekcí nebo unikání trochy zbylé moči po návštěvě toalety jsou varovnými signály, které inkontinenci předcházejí. Jsou známkou postupující ztráty elasticity svalů pánevního dna. Tu mají ‚na triku‘ špatné pohybové stereotypy, jako je například dlouhé sezení u počítače a tloustnutí v oblasti břicha. Nepomáhají ani sporty, kde se zatěžuje více jedna strana trupu (tenis, golf), nebo cvičení klasických sklapovaček. Ty jen namáhají pojivo mezi oběma částmi přímého břišního svalu. To nakonec povolí, svaly se rozestoupí nebo omezí svou funkci na nutné minimum a celý stabilizační systém se rozhodí.

NEVIDITELNÉ POSILOVÁNÍ

„V ohrožení nejsou jen muži s nadváhou nebo senioři. Dnes mají s diastázou břišních svalů a špatným nitrobřišním tlakem problém i mladší a štíhlejší muži. Raná inkontinence se projevuje mezi 30. a 40. rokem věku při ‚neúplném močení‘, kdy není v močové trubici dostatečný tlak k vyprázdnění obsahu měchýře i močových cest,“ vysvětluje Daniel Müller z IQ pohybu. Účinnou prevencí proti vzniku diastázy je posilování svalů pánevního dna. Podporuje správnou funkci prostaty, předchází problémům s erekcí a napomáhá správnému držení těla. Podle Miroslavy Romžové z urologické kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové se muži, kteří procvičují své pánevní dno, také rychleji zotavují po operacích prostaty. Jedná se většinou o cviky zapojující stejné svaly, které se aktivují při zadržování větrů. Úkolem je tyto svaly stáhnout postupně až na několik vteřin a opět je povolit. Nesmí se přitom stahovat hýždě nebo stehna. ‚Neviditelné‘ posilování lze provádět i v tramvaji, v autě či při čekání u pokladny. Už naše babičky znaly takzvané jelení cviky pro muže a jejich ‚funkčnost‘ – principem je mírný tlak rukou na podbřišek a krouživé pohyby, které aktivují vnitřní svaly. Právě s cílem posílit tzv. core doporučuje Daniel Müller mužům dát se na pilates či jógu. Odmítá, že by šlo o cvičení ‚pro ženský‘. „Pilates a jóga byly ryze mužskou záležitostí. Oba dva systémy byly vymyšleny právě pro muže, aby rozvíjeli svou pružnost a sílu. Bohužel ženy nám toto cvičení přebraly a přizpůsobily svým představám,“ říká pobaveně.

STRESOVÁ, NEBO URGENTNÍ INKONTINENCE?

Muži stejně jako ženy mohou trpět dvěma typy inkontinence. Stresovou, která vzniká během zvýšení nitrobřišního tlaku při zvedání břemene, kašli nebo třeba kýchnutí a nejčastěji se objevuje po operacích prostaty. Nebo urgentní, která se projevuje jako náhlá a neodolatelná potřeba se vymočit a při níž pacient ‚nedoběhne‘. Tu v lehčích případech může vyřešit změna pitného režimu, vynechání určitých dráždivých potravin nebo posílení pánevního dna.

Zdroj:

magazín Kondice