Zatím se krátkozrakost rozmáhá nejvíc v Asii a pomalu se sune na západ. Asiaté totiž patří k nejaktivnějším uživatelům technologií a s očima upřenýma na obrazovky svých telefonů, tabletů nebo počítačů tráví dlouhé hodiny už od útlého dětství. Myopie, jak zní odborný lékařský termín pro špatné vidění na dálku, je stav, kdy člověk vidí dobře na blízko, ale vzdálenější předměty jsou už neostré nebo rozmazané. Má to své fyziologické důvody: oči krátkozrakých jsou „delší“ než oči lidí zdravých. Dlouhé oči? Ano! U běžného oka je vzdálenost mezi rohovkou a sítnicí za ní cca 23-24 mm, zatímco krátkozrací lidé mají tuto vzdálenost delší. Kvůli tomu obraz nedopadá přímo na sítnici, ale kousek před ni, a je neostrý. Čím větší tato vzdálenost je, tím silnější je i vada. Každý milimetr znamená asi tři dioptrie. Rozlišujeme tři stupně krátkozrakosti: lehkou (do tří dioptrií), střední (3-6) a vysokou (vyšší hodnoty než 6 dioptrií). Podle toho, jak se porucha vyvíjí, se dělí ještě na myopii stacionární, pro kterou máme vrozené dispozice a ovlivňujeme ji způsobem života, a myopie progresivní, která je způsobená nějakým postupujícím onemocněním a rychle se zhoršuje. Vážným problémem ale začíná být ta první.

Zdroj: Youtube

Mluví se o ní také jako o školní krátkozrakosti, protože se na ni obvykle přichází s nástupem do školy, kdy se ukáže, že dítě nevidí na tabuli. „Můžeme pozorovat i časté mrkání nebo mžourání při koukání například na TV. Dítě se automaticky snaží přiblížit k objektu blíže,“ popisuje další příznaky Petra Ustohalová, optometristka Oční optiky Horní Počernice. Často se krátkozrakost pozná při cestami autem (krátkozraký člověk má problém přečíst značky nebo třeba SPZ) nebo při sledování sportovních zápasů - výsledky utkání byste měli bez problémů vidět minimálně z pětinásobné vzdálenosti, než je úhlopříčka televizoru.

Pro rozvoj krátkozrakosti jsou důležité genetické předpoklady stejně jako vnější vlivy. „Pokud je jeden nebo oba rodiče krátkozrací, je větší šance, že i dítě bude krátkozraké. Je to ale dáno i přístupem a stylem života rodičů,“ vysvětluje optometristka. Jinými slovy, kam až porucha dospěje výrazně záleží na tom, jak se k tomu rodiče postaví. „Pokud dítě vidí, že jsou rodiče stále na telefonech a PC, je pravděpodobné, že tak bude volný čas trávit také. To ovlivní vývoj oka již od prvopočátku,“ varuje odbornice. Podstatou problému s technologiemi v tomto případě není ani tak to, že září, ale spíš ona krátká vzdálenost, ze které se na ně díváme. Pro oko není přirozená, zatěžuje akomodační sval v oku a oko na ni není stavěné. Dá se tedy říct, že krátkozrakost by se mohla rozvinout i přílišným čtením knih nebo stavěním stavebnic. Druhým důvodem je nedostatek pobytu venku na čerstvém vzduchu a slunci, který se také pojí s nadužíváním technologií, ale i sledováním staré dobré televize. Oba tyto faktory pak přispívají k tomu, že oko roste víc, než je fyziologicky vhodné a vnímaný obraz se předsouvá stále dál před sítnici. S tím pak přibývají i dioptrie.

Prevence nad zlato

Pokud tedy víme, že naše dítě tráví příliš času koukáním na blízko, je možné upravit mu režim a dioptrie zase vyléčit? „Pokud již dioptrie máme, nemůžeme se vyléčit, můžeme pouze zpomalit nárůst dioptrií. U dětí je růst oka sice přirozený, ale pokud do toho zasáhnou vnější vlivy, roste nadměrně a již není cesty zpět,“ vysvětluje Petra Ustohalová. Ideální je proto zaměřit se od útlého dětství na prevenci krátkozrakosti.

Základem je hlídání času u displejů a obrazovek, kdy by ideálně dítě do dvou let s nimi nemělo přijít do kontaktu vůbec, do čtyř let maximálně hodinu a ještě ve školním věku by to nemělo přesáhnout dvě hodiny. Alternativou k elektronické zábavě by měl být pohyb na čerstvém vzduchu. „Pokud jste venku na procházce, na hřišti či na výletě, důležitým aspektem je denní světlo. Oči ho pro správný vývoj a udržení kondice potřebují – žádné umělé osvětlení je nenahradí. Pokud přidáme k pobytu venku i pohyb, zajistíme očím úlevu od nadměrného úsilí svalů, které potřebujeme při vidění na bližší vzdálenosti,“ vysvětluje optometristka. Možná vás teď napadlo, že by mohlo pomoct přidat do jídelníčku i mrkev, kterou nám v dětství také neustále někdo podsouval. Na krátkozrakost bude ale krátká. „Výživa je více spojená s problémy se šeroslepostí a nedostatkem vitamínu A. Strava bohatá na vitaminy samozřejmě podporuje u dětí správný vývoj jejich očí, u starších lidí zase podporuje kondici sítnice, je to ale pouze doplněk,“ říká odbornice.

Třetím pilířem v péči (nejen) o dětský zrak jsou pak pravidelné kontroly zraku, případně návštěvy očaře a korekce vady. U malých dětí by měl zrakové vnímání sledovat pediatr při pravidelných kontrolách. Pokud ale máte možnost nechat dítěti změřit oči specializovaným přístrojem třeba ve školce, rozhodně to využijte – je to rychlé, bezbolestné a výsledky jsou spolehlivější než tradiční světelná tabule v ordinaci pediatra. Pozor by si měli dávat zejména rodiče, kteří sami krátkozrakost řeší – je velmi pravděpodobné, že dětem předali genetickou predispozici. Vztyčeným prstem by měly být i jakékoliv dříve popsané nesnáze s viděním na dálku. Kam ale s dětmi zajít? Je nutný dětský očař nebo stačí ten „náš“? „Dětský je určitě nutný do cca sedmi let věku. U malých dětí se zjišťují i jiné vady – například šilhání. Do 15 let je nutná návštěva očního lékaře nebo optometristy pod dohledem lékaře. Od 15 let je již možné měření u optometristy třeba v optice a jednou za tři roky návštěva lékaře,“ doporučuje specialistka na měření zraku Petra Ustohalová.

Zdroj: