Že je potřeba zdravotnictví digitalizovat, nepopírá pravděpodobně nikdo. Data pacientů ukrytá v papírových složkách v ordinacích jednotlivých doktorů by mohli využít všichni lékaři pečující o stejnou osobu. Snížilo by se riziko, že pacient nepředá lékaři důležité informace o svém zdraví, lékaři nepředepíší léky, které jdou proti sobě, a pokud náhodou skončí v nemocnici, ušetří si stopadesáté vyplňování základních informací a lékař bude vědět, na čem je. „Naše data v ordinacích lékařů jsou a mělo by nás všechny zajímat, v jaké podobě a jak se s nimi pracuje,“ řekl na tiskové konferenci Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP člen jejího výboru Cyril Mucha. Přestože se o vytvoření jednotného centrálního systému už léta mluví, stále není k dispozici a stát se podle Muchy k vytvoření příliš nemá.

Lékaři dnes mají přístup k moderním technologiím, samozřejmostí je připojení k internetu, na trhu jsou speciální aplikace, které usnadňují objednávání pacientů i řešení více či méně administrativních záležitostí. Nicméně třeba mezi praktickými lékaři se valná většina blíží důchodovému věku. Navíc nejde jen o to se pro inovaci rozhodnout, ale je potřeba ji i ovládat a mít k ruce někoho, kdo zajistí technický chod. „Velmi často vám lékař řekne, že se mu o IT stará někdo jako vnuk souseda. Jenže vnuk vyroste a už nebude mít čas a lékař zůstane bez podpory,“ vysvětluje Cyril Mucha, sám praktický lékař, jaká jsou úskalí rychlé elektronizace zdravotnictví. Že by lékař částečně fungoval také přes telefon, byť s videopřenosem, nepovažuje za reálné. Pro pacienty by to jistě bylo pohodlné, ale pro lékaře rozhodně ne. Co všechno se o pacientovi dozví, už jen když vstoupí do ordinace? Vidí barvu kůže, zda jde rychle nebo se sotva vleče, jak dýchá, zda má vypouklé břicho, jde shrbeně, kulhá, je cítit acetonem… To na dálku skutečně nepozná. „Umím si to představit v praxi u specialistů, kam lidé docházejí na kontroly. Pokud mají třeba diabetes, léčí se delší čas, znají svou léčbu, jsou vlastně částečně profesionálové. Ale pokud je najednou bolí hlava? Bolí je nově, mají problém své obtíže popsat,“ uzavírá nevýhody komunikace na dálku Cyril Mucha.

Jiný kraj, jiný mrav

Jsou ale země, kde takzvaná telemedicína už funguje a její popularita stále roste. Nejde o to, že praktik část své ordinační doby stráví se sluchátky před kamerou svého počítače, ale o to, že pacientům je k dispozici speciální linka, kam lze zavolat, pokud potřebují lékaře. Nevolají konkrétně tomu svému nebo nějakému vybranému, ale je jim přidělen lékař podle volné kapacity. Ten má přístup k jejich zdravotním záznamům, můžou se s ním domluvit na kontrole v konkrétní čas, ale jinak je to něco jako pohotovost v nemocnici – jdete k tomu, kdo má službu. „Když vám v pátek odpoledne onemocní dítě, co můžete udělat? Pokusit se to vyřešit sama, počkat do pondělí nebo musíte na pohotovost. Přitom byste potřebovala třeba jen sirup proti kašli nebo instrukce,“ dává příklad složité situace, kterou by doktor na telefonu hladce vyřešil, lékař Sandro Zamarian. Jeho specializací je urgentní medicína. Několik týdnů v roce pracuje na malé stanici na severu Švédska, zbytek jeho pracovní doby tvoří služby na telefonu. Díky tomu může trávit víc času s rodinou, pracovat z chalupy nebo klidně i z jiné země. V Sandrově případě z Čech. „Pro většinu doktorů je to přivýdělek. Mají své stálé zaměstnání a k tomu si berou služby na telefonu. Dává to obrovskou flexibilitu. Můžu si vybrat, jestli budu pracovat třeba jen dvě hodiny, dvanáctku nebo si vezmu noční. V nejvytíženějších časech nás pracuje na lince třeba 60,“ popisuje svou práci Sandro Zamarian.

Švédsko platí za průkopníka telemedicíny, ačkoliv se o ní pravděpodobně mluvilo v jiných zemích dříve. Důvod je prostý – rozlohou jde o třetí největší zemi EU, ale počtem obyvatel se podobá České republice. Znamená to, že země je poměrně řídce osídlená a ordinace rozhodně není běžnou výbavou každé vsi. „Pokud máte nějaký problém v sobotu večer třeba ve Vilhelmině, znamená to jet 100 km někam na pohotovost,“ dává příklad švédský tele-doktor. Říká, že 95 % volajícím skutečně dokážou lékaři na dálku pomoci. Mohou předepsat léky, odeslat žádanku ke specialistovi nebo do laboratoře, vypsat nemocenskou, ale velmi často lidé potřebují zkonzultovat třeba vyrážku nebo zda je nutná návštěva lékaře. Kdo z nás nezažil výlet na pohotovost, odkud si odnesl doporučení koupit si něco na bolest a jít si lehnout? A pokud je to na pohotovost 100 km, rádi si ověříte, co a jak. „Lidé volají třeba i proto, že chtějí vědět, zda s podezřením na zlomenou ruku mají vyrazit uprostřed noci, nebo to počká do rána. Pokud volají v urgentní záležitosti, máme také povinnost okamžitě volat sanitku,“ vysvětluje Zamarian.

Že by se služby doktora na dálku daly snadno zneužít připouští, ale hned dodává, že tomu se neubrání ani lékař v ordinaci. Pokud pacient tvrdí, že ho bolí břicho, jak mu lékař dokáže, že nebolí? Předepisování nemocenské by také mělo být omezené na zjevné potíže. „Když pacient celou konzultaci prokašle, opravdu není pochyb, že je nastydlý,“ směje se sympatický lékař. Co se týče předepisování léků, ani tady nehrozí snadné zneužití a mnoha lidem skutečně spíš usnadní život. Systém, se kterým pracuje Sandrova firma Kry, je komplexní. Kromě dat pacienta jsou v něm i záznamy o předepsaných lécích v reálném čase, takže třeba návykové léky na kašel si v neomezeném množství nezajistíte. Na dálku nelze předepsat ani antibiotika. Společnost Kry navíc aktuálně hledá i fyzické ordinace. Měly by být ve strategicky položených větších městech a koncept bude fungovat tak, že pokud bude pacient potřebovat rychlou návštěvu lékaře v reálu, nasměruje ho ten na telefonu na konkrétní adresu a čas. Z čeho je to placené? Ze zdravotního pojištění, které je ve Švédsku stejně běžné jako u nás. Kvůli covidu jsou konzultace aktuálně zcela zdarma, ale pravděpodobně se brzy vrátí poplatek, který běžně platí pacienti i v ordinaci – patientavgift.

Služba pro mladé a zaměstnané

Podobná služba už je k dispozici i u nás, ovšem propojení s centrálním systémem dat neexistuje stejně jako samotný centrální systém. Funguje na jiné platformě původem ze Švédska, ale princip je stejný. Pacient zavolá, zaregistruje se třeba pomocí své bankovní identity, zaplatí poplatek 290 Kč a do 30 minut se mu ozve lékař ve službě. „Postup vyšetření na dálku je velmi podobný vyšetření v rámci fyzické návštěvy u lékaře. Pro komunikaci s pacientem můžeme použít chat nebo videohovor, můžeme pacienta požádat o zaslání fotografie či videa týkajícího se jeho zdravotního problému apod. Pacient nám může zaslat i svoji zdravotní dokumentaci z předešlých vyšetření atd.,“ popisuje vyšetření v praxi MUDr. Petra Bomberová Kánská, vedoucí lékařka z EUC Lékař online. Z vlastní praxe soudí, že na dálku jsou doktoři schopní vyřešit sedm z 10 případů. „Nejčastěji naši lékaři v posledních měsících řešili zdravotní potíže typu covid-19, infekce močových cest u žen, bolest v krku, dermatologické potíže a potíže související se stresem a depresemi. Na dálku zatím nevyšetřujeme děti nebo problémy žen spojené s těhotenstvím,“ vypočítává běžnou on-line agendu lékařka.

Služba je oblíbená hlavně mezi mladými dospělými ve věku od 21 do 30 let (i ve Švédsku se lékaři na telefonu těší oblibě hlavně u mladších generací). 60 % z pacientů také tvoří ženy. Typickými problémy, které chtějí řešit, jsou běžné problémy jako nachlazení, zarudlé oči, bolesti zad či bolesti hlavy, nejrůznější kožní problémy, bodnutí hmyzem apod. „S rostoucím věkem se mění i spektrum obtíží, takže ze starších ročníků se na nás obrací více pacientů s chronickými obtížemi,“ říká Petra Bomberová Kánská. Linka EUC, která funguje 24 hodin denně sedm dní v týdnu, je nejvíce vytížená v pondělí mezi osmou a desátou hodinou ranní. Znovu se lidé začnou ozývat po páté odpolední. Mezi klienty jednoznačně vedou Pražané a Středočeši. „Distanční péče samozřejmě není pro každého a fyzickou návštěvu u lékaře zatím stoprocentně nenahradí. Od lékaře, který se telemedicínskému vyšetření věnuje, vyžaduje kvalifikaci, aby uměl vyhodnotit, kdy je konzultace na dálku dostačující a vhodná, a kdy už je třeba pacienta nasměrovat k fyzickému vyšetření v ordinaci,“ doplňuje informace MUDr. Bomberová Kánská. Na otázku, zda je reálné, že by se telemedicína stala běžnou součástí zdravotnické péče v Česku, odpovídá, že jde hlavně o nastavení priorit a organizaci práce.

Sandro Zamarian je konkrétnější: „Je to stejné jako s e-receptem. Všichni se ho bojí, nikdo ho nechce, argumentuje se tím, že je to složité a že to doktoři nebudou umět, ale nakonec to funguje. Myslím, že hlavní problém je tu ale financování. České pojišťovny platí praktikům pravidelně na každého registrovaného pacienta. V jejich zájmu tedy je, aby pacient šel nejdříve tam. Platby za pacienty se tu také pohybují mnohonásobně níže než ve Švédsku.“ Přesto by zavedení telemedicíny mohlo ulevit všem zúčastněným. „Jednou z výhod telemedicíny je, že pacient může řešit své potíže ihned, například i z dovolené v zahraničí, ze služební cesty, z práce nebo třeba i o víkendu, kdy jeho praktik neordinuje. Nemusí čekat na volný termín u svého lékaře, nemusí vážit cestu do ordinace a zpět. Je i nemalé procento pacientů, kteří se stydí zeptat nebo jim z nějakého důvodu není příjemné bavit se o problému při osobní návštěvě. Telemedicína by jim dala příležitost řešit problémy včas, neodkládat je,“ přemýšlí vedoucí lékařka jediné funkční linky v ČR. V situaci, kdy praktických lékařů stále ubývá a přibývá jim pacientů, by řešení banalit na dálku mohlo výrazně ulevit i jim.

Zdroj:

  • Autorský článek
  • Úvod do telemedicíny
  • Medical Tribune: Vláda už ví, co je telemedicína