Už zakladatel nejslavnější řecké lékařské školy Hippokrates věřil, že dieta hraje zcela zásadní roli v udržování zdraví a léčbě nemoci. Jako první na světě však ostře kritizoval dietu příliš přísnou, medicínsky neindikovanou, jíž označoval za nebezpečnou praxi. V rámci svých lékařských děl vydal jako samostatné dílo také Knihu o dietách. Svá doporučení pro lidi bojující s nadváhou tu shrnul v šesti bodech:
Před jídlem se napijte zředěného vína
Nebojte se tučného masa, neboť vás zasytí i malá porce
Posypte si jídlo sezamem či jiným chuť povzbuzujícím kořením
Na lačný žaludek si zacvičte bezprostředně před jídlem a jíst začněte, ještě když popadáte dech
Jezte jen jednou denně
Nesprchujte se, oblékejte si co nejméně šatů a spěte na tvrdé posteli
Jakkoliv už dnes v mnohém s Hippokratem nesouhlasíme, nelze mu upřít, že právě on otevřel téma diet, jímž se pak zabývali další učenci, včetně proslulého Galéna.
Fuj, ty stéblo travní!
Nicméně faktem je i to, že co se týče žen, vkusu našich předků vyhovovaly povětšinou ty obézní. Z doby nejstarší to dokazují například nejrůznější ztvárnění Venuše. Pradávní umělci si představovali ideální ženu vskutku velice materiálně. Nic na tom nezměnil ani novověk, viz baroko, a četná díla sochařská i malířská. Podle S. K. Neumanna se za jednu z nejhorších nadávek pro ženu v minulosti považovalo úsloví „ty stéblo travní“. U mnohých národů bývala ještě v 19. či počátkem 20. století tloušťka žen dokonce uměle pěstována, což barvitě ve svých knihách popisují mnozí cestovatelé. Známý anglický cestovatel R. Speeke napsal: „Na západním břehu jezera Viktorie považována je tloušťka za nezbytnou součást ženské krásy, především u žen královských, které od raného věku vykrmovány jsou mastnou kaší a tučným kyselým mlékem.“ V literatuře bývají zmiňované i zvyky jihonubijčanů, vykrmující dívky před sňatkem, neboť tloušťka tam byla jediným měřítkem ženské krásy. Čtyřicet dní před svatbou tam byla dívka nucena k této životosprávě:
„Časně ráno jí promastili tělo tukem, poté musela sníst kaši asi z jednoho kila mouky, bez soli a koření, a běda dívce, nevyprázdnila-li mísu až na dno. Vedle ní stála matka neúprosná v této věci, s holí a karabáčem z hroší kůže, neboť jí velice záleželo na této sňatkové věci. Když tu nechutnou stravu dívka zvrátila, nebyla jí odpuštěna, nýbrž znovu přinesena ke spolykání. Odpoledne znovu dostala kaši se spoustou vařeného masa, večer stejné množství kaše jako ráno a konečně ještě v noci velkou tykvicovou mísu kozího mléka. Přitom byla ustavičně natírána tukem. Když uplynulo těch 40 dnů, podobala se tělem hrochu. To však uchvacovalo jejího ženicha.“ (S. K. Neumann, Dějiny ženy)
V polovině minulého století již naopak získával značnou popularitu kult hubenosti ba podvýživy. Zlí jazykové tvrdí, že to způsobila, ba způsobuje, lobby módních návrhářů, jimž se samozřejmě lépe pracuje s ženskými těly štíhlými, chlapeckými, bezpohlavními. Na módní mola vtrhla Twiggy a na prodejní pulty Barbie. S novou módou přišla nejen touha nebýt obézní zásluhou správné životosprávy, ale i postupy patologickými, jakými jsou hladovka či extrémní diety.
Bez střídmosti to nepůjde
Kult štíhlosti, čím dále striktnější, nás provází stále. Každou chvíli na nás odněkud zaútočí nějaká nová zaručená dieta. Přejídali jsme se tukožroutskými polévkami, učili se žít makrobioticky, vyzkoušeli jsme dietu vajíčkovou i mléčnou, ovocnou i zeleninovou, vegetariánskou i masovou. Sedli jsme na špek kdejaké obézní celebritě, která se v reklamě vytasila s koktejlem, po němž zaručeně získá tvar bytosti štíhlé, ba éterické. Chuť na některou z dalších diet nás nepřešla ani poté, co dotyčná celebrita nejenže nic nezhubla, ale přibrala ještě dvakrát tolik. „Že to nezafungovalo loni, předloni, předpředloni, nás nezajímá…,“ říká psycholožka PhDr.Iva Málková ze Společnosti STOB. „Zvítězí opět emoce s toužebným přáním - tentokrát to bude ono, zhubne to za mě.“
A věřte, stále je a stále bude z čeho vybírat. Přibývá zázračných doplňků a pilulek, kouzelných semen, trav či výtažků, zeštíhlujících náušnic, opasků, vrnících stroječků. Bez úspěchu hubneme podle krevních skupin, upínáme se ke ztrátě kilogramů na základě genetického kódu. Jisté je ale jedno: Ať již je kult štíhlosti jakkoliv mohutný a byznysmeni v hubnoucím průmyslu jakkoliv vynalézaví, jisté zůstává jedno: Bez pohybu a přiměřené střídmosti v jídle zmůžeme stejně houby.
Tak šel čas s dietami
1820 Lord Byron popularizuje ve své snaze o hubnutí pití vody s octem
1903 Prezident William Howard Taft se veřejně zavazuje zhubnout poté, co se v Bílém domě zasekl ve vaně
1925 výrobci cigaret popularizují své výrobky hesly typu – „sáhněte po cigaretě místo sladkosti“ či „cigareta potlačuje chuť k jídlu“
1930 na světě je grapefruitová dieta, grapefruit se doporučuje jíst ke každému jídlu
1950 hitem je zelná polévka slibující velký váhový úbytek, někteří, jako například operní pěvkyně Maria Callas však dávají přednost polykání boubele tasemnic a následnému životu s až několikametrovým parazitem v břiše
1970 ve známost vstupuje dieta Šípkové Růženky, jejíž stoupencem byl například Elvis Presley, a spočívající v časté sedaci a následném spánku – kdo spí, nejí
1978 americký obezitolog Herman Tarnower přichází s dietou Scardale – extrémně nízkokalorickou dietou vyvolávající v organismu ketózu
1979 k dispozici je Dexatrim, lék na hubnutí obsahující fenylpropanolamin, který je později uváděný v souvislostech se zvýšeným rizikem mrtvice u žen
1982 Aerobikové šílenství vyvolává svým cvičením Jane Fondová. Její slogan zní: Žádná bolest, žádný zisk!
1985 velkou popularitu získává kniha Fit pro život Harvey a Marilyn Diamondových, propagující odlehčenou ovocnou dietu v kombinaci s dělenou stravou
1992 Robert C. Atkins vydává svoji dietu založenou na snížení sacharidů a zvýšení tuků
1995 hitem se stává zónová dieta – nízkosacharidové stravování, přitahující celebrity a následně i jejich fanoušky
2000 Gwyneth Paltrow propaguje makrobiotickou stravu
2003 miamský kardiolog Arthur Agatston sestavuje speciální dietu pro své pacienty. Ta záhy získává popularitu po celém světě jako tzv. „south beach dieta“ „plážová dieta“ či „třífázová dieta“
2011 v Hollywoodu si razí cestu HCG dieta, založená na umělém přijímání hormonu, obvykle vylučovaném v raných fázích těhotenství a mnohdy způsobujícím nechutenství
2014 všechno už tu bylo, ale „dietní“ brýle ne. Japonci šli na věc přes techniku se speciálními brýlemi opticky zvětšující porce, aby lidé měli pocit, že jedli více. Zároveň začali pracovat na přístroji, mající jedlíky ošálit svojí vůní – jíte suchar, ale máte pocit, že baštíte čokoládu
2022 na vzestupu je vegetariánství a veganství, zelenou dostává rostlinná strava
Zdroj: Dějiny ženy, STOB, The Guardian, MDPI
