Důsledky jsou nasnadě – děti jsou nejen obézní či mají alespoň nadváhu, ale také méně obratné, což vede třeba k tomu, že se snáze zraní. Neumí třeba tak banální věci, jako správně spadnout, když třeba někde zakopnou.
Osnovy jsou mnohem mírnější
Samozřejmě, je dost možné, že dítě narazí na tělocvikáře, který místo zajímavé hodiny nastolí dril, případně slovně shazuje méně nadané děti za to, že běží šedesátku dvakrát pomaleji než třídní rekordmani. Ale většina učitelů takových snad není, navíc se hodně zmírnily osnovy. „Povinné výmyky a šplh vypadly,“ říká pražský kantor Pavel Petrnoušek. Zrovna tak už se dneska o hodinách tělesné výchovy neměří běhy a skoky.
Podle Petrnouška jsou navíc dětí mnohem křehčí než před lety. Zřejmě proto, že až na výjimky nejsou od malinka zvyklé lítat venku, ale žijí neustále pod dozorem rodičů, kteří se jim snaží všechno usnadňovat a neuvědomují si, že jim prokazují medvědí službu. Na jedné straně sice přibylo rodin, které hodně sportují, ale většina rodičů a s nimi i dětí se nehýbe.
Třetí hodina tělocviku? Asi ne
Poslankyně Anna Putnová, rektorka brněnské Masarykovy univerzity, by dokonce ráda, kdyby se počet hodin tělesné výchovy v českých školách zvýšil z obligátních dvou na tři. To by byl asi vzhledem k už tak narvaným rozvrhům dětí problém. Navíc i školy samy si stěžují, že děti nemají o tělocvik zájem a zejména ty starší na středních školách a učilištích se mu často cíleně vyhýbají. Školy nicméně mohou přidat další hodiny tělocviku v rámci volitelných předmětů, případně profilovat typ školy – zaměření na sport.