Společnost lidi s nadváhou a obezitou nijak nešetří. Považuje se za normální komentovat něčí váhu nebo vzhled, aniž by si o to dotyčný sám řekl. A udílet nevyžádané rady. „Váhová stigmatizace – nálepkování je proces, při kterém udělujeme člověku předem negativní hodnocení na základě jedné dominantní vlastnosti, například nadváhy. Z toho pak plyne i chování k němu, které může být diskriminující. Lidem s nadváhou přisuzujeme negativní vlastnosti, jako je nedostatek disciplíny nebo nižší sebevědomí. Zajímavé je, že stigmatizace na základě váhy je častěji mířená na ženy než na muže,“ vysvětluje Tereza Jirotka Beníčková, psycholožka a lektorka kurzů STOB, která se problematikou váhové stigmatizace dlouhodobě zabývá. Podle ní je na tom ovšem nejhorší, že se stigmatizace dopouštíme i u lidí, kteří jsou nám blízcí. „To, že máte nadváhu, se často ‚dozvíte‘ od rodinných příslušníků, kamarádů, partnerů. Od lidí, kteří by vás nikdy nestigmatizovali kvůli vašim jiným vlastnostem, ale vaši váhu nebo vzhled si komentovat dovolí,“ vysvětluje odbornice. Která z nás v pubertě neslyšela poznámku: Už i tobě narostl zadek? Nejez tolik buchet, budeš tlustá. Jestli přibereš, nebudeš se mi líbit… Co to s vámi udělalo? Pravděpodobně jste se nesebrala a neběžela do fitka zacvičit si, spíš vás to ponouklo vzít si ještě jeden kousek koláče. Vždyť už je to stejně jedno… „Ano, někoho tyto rady mohou motivovat ke změně, velmi časté jsou ale opačné strategie – jím více, a navíc tajně, trápím se, volím úplně nevhodné způsoby hubnutí, uzavírám se, izoluji,“ varuje psycholožka. Nevhodné komentáře v nás navíc mohou vyvolat pocit, že nejste pro svého blízkého, ať už je to rodič, přítel, či partner, dost dobrá, dost hezká, dost štíhlá… A to je velmi bolestivé.
KDYŽ VÁS KOMENTUJE LÉKAŘ
Stigmatizace a diskriminace spojená s obezitou může podle psycholožky souviset s poruchami nálad, zvýšeným rizikovým užíváním návykových látek a s poruchami příjmu potravy. „Navíc dopadá na zdravotní chování, kdy kvůli minulé nepříjemné zkušenosti se stigmatizací u lékaře může mít člověk s obezitou nebo nadváhou tendenci se prohlídkám spíše vyhýbat, přestože právě lidé s obezitou lékařskou péči potřebují více než lidé bez nadváhy,“ vysvětluje Jirotka Beníčková. Někteří pacienti totiž k lékaři nechodí jen proto, aby nemuseli poslouchat příkré komentáře své váhy, což logicky vede ke zhoršení jejich zdraví. Přitom podceňování lékařské péče a zanedbávání lékařských prohlídek včetně těch preventivních může vést k rozvoji komplikací spojených s obezitou, jako jsou vysoký krevní tlak, zvýšené riziko diabetu druhého typu, onemocnění, které nazýváme metabolický syndrom, a také k problémům spojených s přetěžováním kloubů. Kromě těchto komplikací mohou mít lidé s nadváhou a obezitou i psychické potíže. „Lidé, kteří ke mně chodí, vidí jasnou souvislost mezi svojí hmotností a psychickými obtížemi. Trpí úzkostmi, chronickým stresem, nespavostí, mívají problémy ve vztazích. Narušení jídelního a pohybového režimu pak může být důsledkem těchto obtíží. Je to začarovaný kruh. Propady nálad mohou způsobit, že člověk více nebo nevhodně jí, méně se hýbe a začíná přibírat na váze. Následně se nemusí cítit dobře ve svém těle, takže omezí sociální kontakt a často i pohyb. Více se uzavírá do sebe a depresivní prožívání se tak udržuje. Obezita v tomto případě není primárním problémem, ale až tím následným,“ vysvětluje psycholožka. Naštěstí se posupně objevují iniciativy, které stigmatizaci pacientů s obezitou chtějí odbourat. Například pacientská evropská organizace ECPO (Evropská koalice pro osoby žijící s obezitou) se snaží změnit mezi novináři a odborníky zajetou terminologii – zrušit výraz morbidní obezita a spojení obézní pacient nahradit výrazem pacient s obezitou. Chce tím zabránit váhové stigmatizaci, která má podle mnoha výzkumů na lidi s nadváhou nebo obezitou velmi negativní vliv. Jeden z výzkumů například poukazuje na nadměrné jezení jako na způsob, jakým se někteří lidé s váhovou stigmatizací vypořádávají. Pokud je nadměrné jezení způsobem, jak se vyrovnat s kily navíc, je zásadní člověku pomoci nalézt jiné, zdravější strategie, které mu pomohou jeho obtíže zvládat. Ty mohou být různé – od dechových technik vedoucích k uvolnění až po sdílení negativních pocitů s někým blízkým. Naprosto zásadní je ale i prevence zhoršování obtíží a řešení samotného problému a jeho příčin v rámci terapie. Například pokud člověk nadměrně jí ve stresových situacích, lze někdy zapracovat na odstranění faktorů, které stres vyvolávají. Problémy, které stresové jezení vyvolávají, mohou být různé: přetížení, nespavost, problémy ve vztazích… „Pokud takového člověka ještě navíc nálepkujeme, nemusí mu to pomoci udělat ve svém životě pozitivní změny. Naopak nálepkování u něj problém obezity často udržuje, nebo dokonce dál rozvíjí,“ varuje psycholožka.
MÁME PRÁVO HODNOTIT?
Kde se u nás vzala ta samozřejmost a představa, že máme právo hodnotit něčí vzhled? Podle novinářky Zdeny Lackové, která se celý život zaměřuje na témata zdraví a zdravého životního stylu a sama kdysi se stigmatizací svého těla bojovala, nás odmala nejvíce ovlivňuje prostředí a blízké okolí, ve kterém žijeme, ať už je to rodina, nebo škola. Jsme zvyklí být hodnoceni a sami, ačkoli si to ani neuvědomujeme, také často hodnotíme. To, že je vynášení úsudku o někom běžná věc, nám ukazuje i přístup médií k celebritám. Na druhou stranu média se podřizují vkusu čtenářů. Přinášejí informace, které čtenáři požadují. A bohužel se ukazuje, že více než pozitivní informace nás zajímají ty negativní. „Je uspokojivější dočíst se, že někdo pije, než když abstinuje. Navíc na tělo se dá téměř vždy nahlížet negativním úhlem pohledu. Když je herečka moc štíhlá, může trpět poruchou příjmu potravy, naopak když tloustne, může mít psychické problémy,“ vysvětluje Lacková. Dalším důvodem, proč jsme si zvykli vyjadřovat se k zevnějšku ostatních, je podle ní záplava fotek a videí běžných smrtelníků, kteří zhubli a svoje výsledky prezentují na sociálních sítích. „Lidé se svlékají a ukazují svoje těla v plavkách ‚před‘ a ‚po‘. Je to určitá fascinace dramatickou změnou, jaké jsou někteří z nás schopni,“ dodává Lacková. V záplavě těchto podnětů je už jen krůček k tomu, abychom o někom vynesli soud, který může ublížit, ať už je v tom záměr, nebo nikoli.
Zdroje:
