Těhotenská cukrovka obvykle propukne ve druhém nebo třetím trimestru gravidity a většinou stačí jen úprava stravy. Někdy však žena musí brát léky či si dokonce píchat inzulín. Po porodu nemoc sama zmizí. Kdyby se žena neléčila, hrozily by jejímu dítěti srdeční a dechové obtížea také to, že bude přerostlé, v budoucnu pak vyšší riziko rozvoje klasického diabetu.

Těhotenská cukrovka se vyskytuje posledních dvacet let stále častěji a to zejména mezi ženami z chudších rodin, riziko zvyšuje hlavně přehnaná konzumace nasycených tuků, cukru, průmyslově vyráběných potravin a sedavé zaměstnání.

Až čtnáctkrát častěji

O tom, že těhotenská cukrovka může souviset s poruchami pozornosti, se už nějaký čas mluví, a americký výzkum to nyní potvrdil – šestileté děti, jejichž matky měly těhotenskou cukrovku, byly výrazně divočejší a nepozornější než potomci těch, které ji neměly. Riziko rozvoje hyperaktivity je u nich je zhruba dvojnásobné. Rovněž to, že dítě vyrůstá v hůře situované rodině, zvyšuje riziko rozvoje ADHD dvojnásobně. Pokud však matka měla těhotenskou cukrovku a zároveň žije v nepříliš dobrých poměrech, stoupá riziko rozvoje ADHD až čtrnáctinásobně.

Děti ze socioekonomicky chudších rodin měly krom toho i častěji problémy s učením, horší jazykové schopnosti a potíže s vyjadřováním emocí. Tady se však může projevovat i vliv výchovy.

Podle vědkyně Yoko Nomury stojí za to snažit se ovlivnit alespoň vnější rizika, zvyšující nebezpečí vzniku ADHD, jako je třeba cukrovka, protože porucha pozornosti a chování se často dědí, s čímž se nic dělat nedá.

Existuje však samozřejmě mnoho případů ADHD u dětí, které nebyly způsobeny ani cukrovkou matek, ani tím, v jakém prostředí se dítě narodilo. Porucha může vzniknout ještě v děloze, kdy je částečně narušen vývoj nervového systému.