Dobrá zpráva je, že i člověk s diabetem si může vychutnávat sladká jídla a nápoje, a to díky náhradním sladidlům, která nijak zvlášť nelomcují s hladinou cukru v krvi. I při používání umělých nebo náhradních sladidel by ale měli být cukrovkáři obezřetní. Umělá sladidla po překročení maximální denní dávky mohou působit projímavě, nebo naopak způsobovat plynatost.

Zdroj: Youtube

Kontroverzní sladidla

Co to vlastně umělé sladidlo je? Jde o syntetické látky, které mají sladkou chuť a přitom zanedbatelné množství kalorií (nebo 0 kalorií). Na trhu jsou regulovány Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA). Umělá sladidla patří mezi kontroverzní témata už řadu let. Na internetu se objevují různé články, které poukazují na jejich nebezpečnost a například spojitost s rakovinou. To ale rázně vyvrací Institut moderní výživy, který na svých stránkách tvrdí: V Evropské unii procházejí všechna umělá sladidla před použitím důkladným posouzením jejich zdravotní nezávadnosti. Při posuzování se obvykle berou v potaz nejprve toxikologické studie na zvířatech, které se poté převedou na lidskou populaci. EFSA také stanoví tzv. přijatelnou denní dávku, která udává množství sladidla, které je bezpečné pro každodenní konzumaci v průběhu celého života. Umělá sladidla prošla i posouzením vlivu na výskyt rakoviny, přičemž i z tohoto hlediska byla označena relevantními institucemi (jako jsou např. Cancer Research UK a National Cancer Institute) jako bezpečná.

Pozor na jejich množství

Umělá sladidla jsou tedy považována za bezpečná, nicméně jsou výzkumy, podle kterých mohou způsobovat zažívací problémy, obtíže s ledvinami, náchylnost k rakovině močového měchýře nebo vyšší riziko ischemické choroby srdeční. Náhražky cukru mohou také pozměnit střevní mikrobiom – prospěšné bakterie sídlící ve střevním traktu, které ovlivňují metabolismus, imunitní systém, růst a tvorbu mozkových neurotransmiterů. Jedná se ale o velké množství. Pokud si tu a tam dáte plechovku light limonády, nic se nestane.

Umělá sladidla v jídlech a pitích se sčítají a diabetik často za celý den spotřebuje spoustu sladidel v light nápojích, dia sušenkách, sní je ve žvýkačkách a bonbonech, pije rozpuštěné v čaji a kávě. Vyskytují se například i v ústní vodě. Umělá sladidla tak sice fungují jako zdravější náhrada cukru, ale jejich škodlivost podle lékárnice Mgr. Ľubici Sobčákové spočívá právě ve sladké chuti, která v mozku vyvolává touhu po slazeném jídle a potřebu doslazovat si. „Pokud používáte umělá sladidla, nevnímáte sladkou chuť rajčat, smetany nebo kořenové zeleniny a neuspokojí vás,“ říká lékárnice na webu Benu.

Druhy umělých sladidel

Podle webu O cukrovce je třeba rozlišovat mezi dvěma základními typy sladidel: jsou to jednak chemicky vyrobená umělá sladidla, jednak náhradní cukry. Mezi chemická umělá sladidla patří například známý sacharin, aspartam, acesulfam. V případě náhradních cukrů mluvíme třeba o fruktóze nebo sorbitolu.

Tady je seznam nejpoužívanějších umělých sladidel a jejich charakteristika:

Aspartam

Aspartam je 220krát sladší než cukr, používá se jako sypké sladidlo i tablety. Při vysokých teplotách se rozkládá, proto není příliš vhodný na vaření nebo pečení. Běžně se vyskytuje ve sladkostech a slazených nápojích označené jako dietní, pod číslem E951. Není vhodný pro lidi trpící fenylketonurií (vzácnou poruchou trávení bílkovin), ale jako sladidlo pro diabetiky se používá.

Sacharin

Známý spíše jako Spolarin, je 300krát sladší než cukr, a proto stačí pro slazení potravin opravdu malé množství. Jde o nejstarší umělé sladidlo vůbec. Sacharinové tablety jsou vhodné do vaření i pečení pro diabetiky nebo do teplého nápoje. Najdete ho nejen ve sladkostech, ale také v kosmetice, a to pod označením E954. Pro diabetiky je vhodný v omezené míře, protože je nekalorický, ale má vliv na hladinu glykemie.

Acesulfam K

Neboli acesulfam draselný je asi 200krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo v kombinaci s aspartamem kvůli lehce nahořklé chuti. Je vhodný do studených a teplých nápojů, při vaření a pečení ztrácí sladivost. V potravinách je pod označením E950. Řadí se mezi neenergetická sladidla. Díky tomu je v rozumné míře vhodný pro diabetiky.

Cyklamát

Je asi 40krát sladší než cukr. Používá se jako náhradní sladidlo do potravin a nápojů, kde ho najdete pod označením E952, a používá se v kombinaci s jinými sladidly. Samostatně se jako sladidlo v tabletách nebo prášku neprodává. V USA je cyklamát zakázaný, v České republice je jeho přítomnost v potravinách povolena a pro diabetiky je vhodný.

Sukralóza

Má až tisíckrát větší sladivost než cukr. Sladidlo se sukralózou běžně dostat v obchodech ve formě prášku nebo drobných tablet, je součástí jogurtů nebo sirupů. Jde o nekalorické sladidlo, přesto sukralóza patří mezi nejsladší používaná umělá sladidla a prodává se pod označením Splenda®, v Evropské unii ji můžeme na obalech výrobků najít také pod zkratkou E955. Sukralóza je termostabilní, a proto se může použít i při pečení nebo jiných tepelných úpravách. Sukralóza je považována za bezpečné sladidlo oficiálními institucemi, jako je například Světová zdravotnická organizace.

Neotam

Patří k relativně novým sladidlům. V USA bylo jeho použití v potravinářství schváleno FDA v roce 2002 a v EU v roce 2007). Neotam je 7000–13000x sladší než sacharóza a skládá se ze stejných aminokyselin jako aspartam, ale jeho sladivost je mnohonásobně vyšší a mohou ho používat i osoby s fenylketonurií (aminokyselina fenylalanin se v těle z neotamu neuvolňuje). V Evropské unii se neotam označuje jako E961.

Osvědčenou alternativou umělých sladidel je stévie

Stévie je ryze přírodním sladidlem, které se získává z tropické rostliny s latinským názvem Stevia rebaudiana (česky známá pod názvem stévie sladká). K výrobě sladidel se užívají listy rostliny, které obsahují sloučeniny zvané steviol-glykosidy. A proč je stévie vhodná pro diabetiky? Hlavně proto, že je nízkokalorická a nezvyšuje hladinu glykémie. Oproti jiným sladidlům je ale dražší. Mezi další sladidla přírodního původu, která jsou vhodná pro diabetiky, patří xylitol (získává se například ze švestek, malin, kukuřice anebo z břízy), jakonový sirup (získává se z kořene rostliny zvané Smallanthus sonchifolius), erytritol (vyskytuje se v některých druzích ovoce) nebo v poslední době oblíbený čekankový sirup (má zanedbatelný vliv na krevní cukr, získává se z kořene čekanky).

Zdroje: