Kromě pojmu metabolické zdraví jsem slyšela také o metabolickém riziku. Souvisí to spolu?
V dnešní době mluvíme o metabolickém zdraví zejména v souvislosti s civilizačními onemocněními. Metabolické riziko je soubor rizikových faktorů, které představují zvýšené ohrožení a také rychlejší rozvoj srdečně-cévních onemocnění, cukrovky 2. typu, některých typů rakoviny, ale třeba i Alzheimerovy choroby.
Jak poznáme, že se nás toto metabolické riziko týká?
Nejjednodušším parametrem, který si můžeme změřit i sami, je prostý obvod pasu. U žen začíná riziko narůstat při obvodu pasu nad 80 cm a výrazné riziko je nad 88 cm. Další rizikové faktory se dají zjistit při běžném biochemickém vyšetření krve, které se provádí v rámci pravidelné preventivní lékařské prohlídky. Můžete mít zvýšené krevní tuky, takzvané triacylglyceroly, nebo zvýšenou hladinu celkového cholesterolu. Pravidlem také bývá snížení HDL cholesterolu – toho ‚hodného‘. Tato dvojkombinace: zvýšené krevní tuky a snížený HDL cholesterol jsou typickým obrázkem metabolického syndromu, který souvisí s inzulinovou rezistencí. Jeho součástí bývá také zvýšený krevní tlak.Dalším parametrem, podle kterého se dá rozpoznat zhoršené metabolické zdraví, je mírné stoupání hladiny krevního cukru. U někoho se to může zpočátku relativně po dlouhou dobu objevovat pouze při ranním odběru nalačno, což už je fáze prediabetu, která postupně může přejít až do klasické cukrovky 2. typu. Bohužel prediabetes na sobě nepoznáte, a dokonce i plně rozvinutou cukrovku na sobě nemusíte dlouho zpozorovat.
Existují nějaké jiné parametry nebo varovné signály než z lékařských vyšetření, kterých si můžeme všimnout my sami?
V medicíně představuje metabolické riziko určitě nadváha, která je společným jmenovatelem už zmíněných civilizačních onemocnění. Takže se máme pravidelně vážit a sledovat pohyb kilogramů? Pokud začnete přibírat, měla byste samozřejmě zpozornět. Spíš, než samotná hmotnost je ale důležitější, jaké je složení vašeho těla a kde se vám tuk v těle ukládá. S věkem se přirozeně složení našeho těla mění, ubývá svalová hmota. Na druhou stranu je dobré dělat všechno pro to, aby nám ubývala co nejméně.Složení těla dnes můžete asi nejdostupněji zjistit pomocí bioimpedační metody např. na přístroji InBody. Ráda bych ale upozornila na to, že nějaké to kilo navíc je například v rámci menopauzy zcela přirozené, dokládají to i tabulky, které s těmito kily počítají. Například ve věku nad 60 let se připouští 35 procent tuku v těle (do 60 let je to 30 procent). Nárůst kilogramů však musí být v rozumné míře, nesmí přinášet již zmíněné metabolické riziko. Určitě bychom měli zpozornět, pokud se nám tuk začne ukládat v oblasti břicha. Zpravidla se jedná o viscerální tuk, který je pro naše zdraví nebezpečný.
Proč? Jak je to s tukem v těle obecně?
Obecně platí to, že veškerá naše tuková tkáň je velmi metabolicky aktivní. Vyrábí si své vlastní hormony, a to i ta podkožní, která se nepovažuje za nebezpečnou a spíš nám vadí z kosmetického hlediska. Tuková tkáň komunikuje s celým zbytkem těla včetně mozku, kde je uložené centrum sytosti. Víme, že v našem těle je vše propojené a ani tuková tkáň tedy není výjimkou.Ale ne všechen tuk, který v těle máme, je rizikový. Za rizikový považujeme ten, který se ukládá v okolí vnitřních orgánů – viscerální anebo uvnitř nich – ektopický (ten se může ukládat i ve svalech). V obou případech se nachází na nesprávných místech, kde fyziologicky nemá co dělat, a pro naše zdraví představuje metabolické riziko. Fyziologicky se tuk ukládá hlavně v podkoží, jako záložní zdroj energie. Jakmile ale v těchto místech přesáhne svoji kapacitu, ‚přeleje‘ se do míst, kde už nemá co dělat.
Například?
Například můžeme uvést pojem ‚ztukovatělá játra‘ (jaterní steatóza). Játra jsou chemická továrna, která vše zpracovává a poté posílá živiny do zbytku těla. Veškerá krev z ostatních břišních orgánů nejprve proudí tzv. portálním oběhem do jater. Jestliže máme orgány obalené viscerálním tukem, neustále se z nich odbourávají mastné kyseliny, které ve velkém proudí do jater. Mimo jiné je to jeden z faktorů, proč játra tukovatí a následně i špatně fungují. Játra například zajišťují, abychom měli stálou hladinu krevního cukru a neupadali do hypoglykemie. Jestliže jsou ale ztukovatělá, tvoří cukru více a přestávají být citlivé na inzulin, který se sice snaží hlásit, že cukru je dost, ale játra ho neslyší. V ten moment mluvíme o jaterní inzulinové rezistenci. Jde tento stav zvrátit? Určitě. Po dlouhou dobu je to zcela vratný proces. Naše tělo je velmi chytré a jako první se zbavuje tuku, kde nemá co dělat. Takže pokud se nám daří redukce váhy, klesá i viscerální a ektopický tuk, a to je dobré i pro naše játra. Samozřejmě to není hned, nějakou dobu to trvá, ale jde to. Velmi hrubě se to pozná z jaterních testů. Spolehlivější metoda je ultrazvukové vyšetření. A jak tedy poznám, kolik ‚můžu‘ přibrat? Na to se velmi těžko odpovídá… Zkrátka u každé z nás to bude trošku jiné… Určitě bych zpozorněla, pokud by mi začal narůstat obvod pasu. Tam je vykřičník, protože jak jsme si už řekli, tuk ukládaný v těchto místech představuje metabolické riziko. Vlastně i v obezitologii rozlišujeme nadváhu typu jablko, takzvaný androidní druh obezity, kdy se tuk ukládá v okolí břicha a pasu, k čemuž mají sklon spíš muži, nebo gynoidní obezitu typu hruška, kdy se tuk ukládá do podkoží v oblasti stehen, boků a hýždí. Samozřejmě když nadváha dále přibývá, tuk se už ukládá všude, i na těch ‚nesprávných‘ místech, a my mluvíme o smíšené obezitě, která je určitě naše zdraví ohrožuje.
MUDr. Hana Krejčí
Pracuje jako internistka a diabetoložka na 3. interní klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice a v porodnici U Apolináře v Praze. Věnuje se výuce studentů medicíny, nutriční terapii i laické osvětě o problematice diabetu. Založila webové stránky www.tehotenskacukrovka.cz a pravidelně přispívá na www.cukrpodkontrolou.cz, www.cojist.cz a www.jidelniplan.cz.
Zdroj:
Mudr. Hana Krejčí