Co se děje v našem těle, když nám začne být vedro?

Když začneme dělat nějakou fyzickou aktivitu, tělo se snaží prokrvit ty partie, které jsou za pohyb zodpovědné a nejvíce namáhané. Většina krve jde tedy do svalů. Pokud běžím, jsou to především svaly nohou, hýžďové svaly, nějaké zádové, ale dominantní budou nejspíš svaly na nohou. Obrovsky se zvedne prokrvení a zároveň s tím, se začne zvedat teplota, protože produkce tepla při jakémkoliv pohybu je násobně větší. Dobří sportovci jsou schopni zvednout spotřebu energie, kyslíku a všech energetických substrátů i dvacetkrát, ale tím i generaci tepla a to se musí odvést. Takže první reakcí je, že tělo v podstatě otevře všechny cévy, které jsou v kůži a podkoží, výrazně se zvýší prokrvení kůže a podkoží, které jsou normálně chladnější než naše jádro, a následně se zapojí pocení, které je při odvodu tepla nejefektivnější.

V poslední době se mluví hodně o otužování a přípravě na chlad. Dá se podobně připravit i na vedro?

My jsme primárně lépe uzpůsobeni na chlad, nebo minimálně počet receptorů pro chlad jak v mozku, tak v těle je vyšší než pro vnímání vyšší teploty. Adaptovat se na teplo se samozřejmě dá, většina obyvatel, kteří žijí v extrémně teplých podmínkách jsou do nějaké míry adaptováni, ale trvá to několik týdnů. Mění se výdej srdce, mění se pocení – při dlouhodobém pobytu v extrémně teplém prostředí se zvyšuje, ale tělo, aby neztrácelo třeba cenné ionty, výrazně snižuje množství soli, které vylučuje. Člověk, který není zvyklý na teplo, klidně vypotí 15 g soli. U toho, kdo v oblasti třeba žije, se to množství soli sníží na nějakých 5 až 6 g na den. Takovou zajímavostí je, že pokud máme velkou ztrátu soli, tak tělo po soli baží. Pokud by někdo, kdo podstoupí nějakou extrémní fyzickou zátěž – je jedno, jestli bude celý den kopat někde příkop nebo poběží maraton, měl pak vařit pokrm a dosolit ho, bude to přesolené. Ale jinak adaptace na teplo trvá týdny a v našich podmínkách to není nezbytné, a v kombinaci s výkonnostním sportem ani vhodné.

A není ale rozdíl, pokud vyběhnu v rámci nějakého závodu do vedra z klimatizované kanceláře, poté, co jsem se vsadila s kamarády, než když běhám venku pravidelně po celý rok?

Je pravda, že většina závodů se koná zhruba v čase od března do září a může hrozit, že bude skutečně vedro. Co se týče ideální teploty pro běh, bude se pohybovat nejspíš někde pod 20 °C, u delších tratí 10 - 15°C. Je to právě z důvodu odvodu tepla. Tělo se pak nemusí ani tolik potit, což je fajn, protože pocení je jednak nepříjemné a jednak je potřeba velmi intenzivně doplňovat tekutiny. Mnohem důležitější je ale správná míra sportovního nasazení. Kolegové z IKEM dělali před několika lety studii na zhruba stovce amatérských běžců. Všem jim před maratonem udělali náběry, zkušený echokardiografista jim natočil ECHO a to samé jim udělali bezprostředně po doběhu. A pak ještě s časovým odstupem. U velké skupiny lidí bylo jednoznačné poškození srdce obrovskou zátěží, stejně jako poškození ledvin a řady dalších orgánů a několika lidem bylo zcela zakázáno do nějaké míry výkonnostně sportovat.

Jak včas poznám, že se přehřívám?

Je otázkou, jestli si to lze uvědomit. První známkou, která je klinicky zjevná, je určitá zmatenost. Člověk je ještě schopen běhu, ví, co dělá, chce dokončit závod. Je jedno, jestli běží, nebo plave. Ale největší pravděpodobnost přehřátí je právě při běhu. Začne se motat, což může vypadat jako únava, či opilost, může tam být agresivita, extrémní zmatenost. Přehřátí je snadno identifikovatelné. Jediná první pomoc je okamžitě chladit. Pokud bychom chladili někoho, kdo není přehřátý, tak mu asi příliš neublížíme. Ale pokud nebudeme chladit přehřátého, tam opravdu každá minuta hraje obrovskou roli a pokud se během několika minut, maximálně desítek minut, ten člověk nedostane někam, kde se na něj alespoň dají mokrá prostěradla, nebo se ponoří do lázně s ledovou vodou, může mít přehřátí fatální důsledky. Někteří ti nemocní se nedočkali ani transplantace. Je to extrémně závažný stav. Ale nechci nikoho strašit, protože to vždy byli lidé, kteří se snažili ze sebe dostat maximum za ne zrovna ideálních meteorologických podmínek. Nemusí to být extrémní vedro, ale stačí, když je dostatečné vlhko, které snižuje odpar vzduchu, a k tomu dostatečně svítí slunce.

MUDr. Pavel Vychodil vystudoval II. lékařskou fakultu Karlovy univerzity, pracoval ve FN Motol a po atestaci následně nastoupil do pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM), kde se specializuje na anestezii a intenzivní péči o pacienty v závažných stavech. Podílí se na výzkumech v oboru, jedním z jeho zájmů je přehřátí organismu a tzv. heat stroke. Je také vášnivým cyklistou.

Zdroj:

  • rozhovor pro časopis Kondice 05/23
  • prezentace Běh o život
  • lékař Pavel Vychodil