Kvíz první pomoci. Pomůžete nebo naopak?
Na sociálních sítích si získal statisíce fanoušků sdílením každodenní reality doktora letecké záchranné služby. Ve svých příspěvcích se snaží veřejnost vzdělávat, povzbuzovat ke spolupráci se zdravotníky namísto domácího léčitelského kutilství a motivovat laiky, aby se nebáli poskytovat první pomoc a zachraňovat životy. Aktuálně spustil také vlastní on-line kurz a hlásí tisíce absolventů. Jeho cílem je, aby se lidé skutečně nebáli vystoupit z davu a pomoci.
Nejčastěji se lidé bojí, a proto čekají, až se toho chopí někdo jiný. „Na tohle téma jsem napsal třísetstránkovou dizertační práci. Důvodů je celá řada: obavy, že ublížím, že se mi budou smát, že udělám nějakou blbost, něco se mi stane. Někomu vadí krev nebo křik. Někdo nemá čas. Každý si řekne, že mu může pomoct někdo jiný. Když si tohle řekne každý, nepomůže vůbec nikdo,“ vysvětluje záchranář. Velmi běžnou obavu, že ve snaze pomoct spíš ublížím, smete ihned ze stolu: „První pomocí nejde ublížit. Operátor vám poradí, co máte dělat. A předně: raději budu mít zlomené žebro, než abych zůstal bez resuscitace. Žebro mě bude možná měsíc bolet, ale pokud mi nepomůžete, umřu.“
Češi se také při snaze pomoci mohou spolehnout na pracovníky tísňové linky, kteří jsou školení na to, aby dokázali po telefonu instruovat zachraňujícího, případně i poradit. Ne každé volání totiž musí skončit výjezdem, ne každý výjezd končí odvozem pacienta. Obavy ze zneužití linky nebo přidělávání problémů jsou také typickým důvodem, proč lidé neposkytnou pomoc člověku, který jim od pohledu přijde jen opilý. „Pokud si nejste jistí, toho člověka oslovte. Pokud vám řekne, že nic nepotřebuje, nechte ho být a jděte dál. Pokud nereaguje, je zmatený, případně je v bezvědomí nebo nedýchá, okamžitě volejte tísňovou linku a tohle všechno jim řekněte,“ doporučuje Dvořák. Zavolat můžete i v případě, kdy víte, že je dotyčný opilý, ale máte strach, že se zraní, spadne pod auto, umrzne a podobně. Operátor situaci vyhodnotí a případně pošle adekvátní pomoc.
Zajímavým, ale celkem logickým faktem je, že na první pomoc nečekají všichni lidé v nouzi stejně dlouho. Z pravidla se rychlé pomoci dočká dítě, nejdéle bude čekat zanedbaný muž. Stejně tak hraje roli, zda je na místě tma nebo třeba krev. Důležité je nesoudit a pomoci. To je také heslo, které Marek Dvořák připojuje ke svým příspěvkům na sociálních sítích. Nesoudíme, pomůžeme. Jak těžké je se to naučit? „Je to i součást mé psychohygieny, naučil jsem se nesoudit, neznám ty lidi, nevím, co se dělo, co je k tomu vedlo. Já jsem tam jako profesionál, přijel jsem pomoci a zase z toho vystoupím. Snažím se být nadnesený.“
Dodává, že jsou samozřejmě případy, které budí emoce nebo pocit zoufalství. „Když někdo jede zfetovaný dvoustovkou kolem školky, kam chodí vaše dítě, a nabourá, tak to s vámi samozřejmě něco udělá. Stejně jako když po několikáté jedete k nějaké hlouposti,“ přemýšlí lékař urgentní medicíny. Dodává, že zhruba 50 procentům případů, ke kterým létá, by bylo možné předejít. „Často to jsou věci, kde by stačilo se na deset vteřin zastavit a říct si, jestli je to dobrý nápad. Myslím, že většinou by si to lidé rozmysleli. Velmi často v tom ale roli hraje alkohol,“ posteskne si.
Jak jsme na tom s první pomocí?
Ačkoliv Češi jakési povědomí o první pomoci mají z dob školní docházky či autoškoly, stálo by podle lékaře letecké záchranné služby Marka Dvořáka za to, své znalosti pravidelně osvěžovat. „Každý z nás absolvoval základní školu, pokud vám dám příklad z deváté třídy, velmi pravděpodobně budete mít problém ho spočítat, protože si to pravidelně neopakujete a zapomenete postup. A stejně je to s první pomocí,“ říká také autor nového on-line kurzu první pomoci#kryjemevamzada. Ideální je si postupy alespoň jednou naživo vyzkoušet a on-line kurz použít spíše pro osvěžení, ale pokud nemáte na fyzický workshop prostor, využijte on-line nabídku.
Pokud vám přijde, že si vše docela dobře pamatujete, myslete na to, že každých pět let vycházejí nové pokyny pro poskytování první pomoci. Pokud si to budete hlídat, odměnou vám bude zjednodušení a snazší zapamatovatelnost. Dnes už například není nutné počítat poměr vdechů a stlačení hrudníku, jak se to učilo kdysi, ale umělé dýchání lze vynechat úplně a stačí kvalitní stlačování hrudníku, které do příjezdu pomoci zajistí cirkulaci stále ještě okysličené krve. Stlačuje se potom v rytmu písničky Rolničky, rolničky. Osvěžení dávných znalostí se rozhodně vyplatí.
Zdroj:
- autorský rozhovor časopisu Kondice
- #kryjemevamzada.cz
- podcast časopisu Kondice - Záchranářka z nebes