Heřmánek patří k léčivým rostlinám s neuvěřitelně dlouhou, ale přesto ne pokaždé zcela verifikovanou historií. Podle některých badatelů byl jako „bylina zázračné moci“ známý již v časech bájného čínského císaře Šen-nunga - botanika, léčitele a autora herbáře Kniha klasických bylin. Nic na tom nemění ani názory jiných badatelů, že toto dílo vzniklo až počátkem našeho letopočtu a reprodukuje pouze sběr císařových poznatků. Jednu z nejstarších prokazatelných heřmánkových domovin lze však identifikovat bez rozpaků – je to Egypt. Byl zde považovaný za „erbovní bylinu“ a mocnou rostlinu, nadanou božskou regenerační silou, stejně jako schopností hojit a chránit. Proto se také pěstoval na hrobech jako symbol očekávaného znovuzrození zesnulých, podobně, jako se každé ráno očekává návrat slunce. S. Lavenderová v díle Magické rostliny píše: „Nálev z heřmánku kdysi lidé pili, aby dosáhli spojení se sluneční energií pro její hojivé a obnovující účinky na duši. Nálevem se obohacovaly i rituální koupele a sušené květy heřmánku se přidávaly do kadidel při obřadech spojených se sluncem a vzývání bohů Slunce. Byl i rostlinou bezpečí. Lidé si z heřmánku vytvářeli magickou bariéru kolem oken a dveří, aby zabránili přístupu negativních sil…“

Zdroj: Youtube

Heřmánek – lék první volby?

Evropané mají podivuhodnou mentalitu. Než vyzkouší něco nového, čekají, až to bude někým či něčím „požehnáno“ – od nebes, „kapacit“, výzkumných ústavů, nedej bůh ministerstev a nějakých úředníků. Využívání heřmánku jako důležité léčivky, to však mělo lehké. Stáli za ním největší antičtí učenci – svým způsobem „heřmánkoví mluvčí“: nejslavnější farmakolog starověku Pedanius Dioscorides, autor 37 svazků pozoruhodného díla Naturalis historia, lékař Gaius Plinius st. a Asklepiadés z Prusy, mající s léčivými rostlinami obrovské praktické zkušenosti. S nadsázkou tvrdil, že by se okamžitě vzdal svého povolání, kdyby ho někdy heřmánek zklamal a nezachránil mu zdraví. No…nezachránil. Asklepiadés prý zemřel v důsledku smrtelného úrazu, na což ani heřmánek nestačil. Co se týče indikace heřmánku při jiných diagnózách, všichni tito starověcí učenci se shodovali: bolesti hlavy, obtíže spojené s ledvinami, močovými cestami, měchýřem, játry, ženským ústrojím a těhotenstvím. A to byl základ pro budoucí! Castlemanova Velká kniha léčivých rostlin uvádí: „Ve střední Evropě se odnepaměti heřmánek užíval při poruchách trávení, k vyvolání menstruace a potlačení menstruačních bolestí. Časem se indikace rozšiřovala na žaludeční vředy, infekce, úzkostné stavy, posilování imunity a artritidu.“ Světoznámý anglický bylinář 17. století heřmánkový indikační seznam rozšířil ještě víc o horečku, žloutenku, ledvinové kameny či srdeční městnavé selhání.

Obliba heřmánku se z Evropy dostala do Ameriky. Američtí eklektičtí lékaři – předchůdci dnešních přírodních léčitelů – doporučovali využívat heřmánek ve formě obkladů k urychlení hojení ran a prevenci gangrény. Nálevy pak předepisovali dokonce na malárii, tyfus, zastavení chyby plodu, oddálení předčasného porodu, uklidnění bolavých bradavek nebo léčbu kojeneckého průjmu.

Geniální Ital

Velký „heřmánkový přínos“ dal světu lékař P. O. Mattioli působící jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda. Říkali mu „geniální Ital“. V době svého působení na Ferdinandově dvoře dokončil velkolepý Herbář z latiny přeložený do 60 jazyků (do češtiny r. 1562 Tadeášem Hájkem z Hájku). O heřmánku napsal: „Heřmánek, čili rmen, zahřívá a suší. Složení jest ušlechtilého. Mocí svojí ztenčuje, rozhání, zřeďuje, rozpouští, zeslabuje, měkčí, odkládá bolesti. Pití odvaru heřmánkového květu nebo byliny louhované ve víně, vyvádí ženské nečistoty, žene s močí kámen a s močí i kaly, stravuje nadýmání i větry, zahřívá studený žaludek, krotí vnitřní bolesti žaludku, střev, ledvin, měchýře i matky (dělohy), odstraňuje otoky, otevírá játra i slezinu, vyčišťuje žloutenku, zahání dýchavičnost a vyprazdňuje prsa. Pití čaje heřmánku s květem rozpouští zimnice, a nejvíce ty, které pocházejí z ucpání průduchů těla…“

Mnohé z indikací převzala i populární rakouská bylinkářka M. Treben. Ve svých knihách doporučuje heřmánek do každé rodiny, kde mají malé děti, „neb je pro ně všelékem zvláště při bolestech a křečích v bříšku.“

Úspěchy heřmánkové čarodějnice

Co by to bylo za panteon „heřmánkových léčitelů“, kdybychom minuli nejpopulárnějšího českého léčitele 20. století pátera Františka Ferdu, k jehož mimořádným schopnostem bývalo přičítáno i jasnovidectví. Ač měl ze všech léčivek největší respekt k cibuli, heřmánek zřejmě přicházel na řadu hned po ní. Velký úspěch mu přinášel zejména při léčbě bércových vředů. Několik hrstí heřmánku doporučoval přelít přes síto téměř vroucí vodou, kterou však zachoval k dalšímu použití. Spařený heřmánek rozprostřel na pláténko velikosti asi 30x30 cm, podložil ho pod lýtko a nohu jím opatrně obvázal až k holeni. Obklad pak překryl druhým pláténkem smočeným ve vodě, jíž byl heřmánek spařen. Nohy takto doporučoval obkládat dvakrát za den, vždy na hodinu a proceduru opakovat 14 dní.

Zlepšuje náladu, mírní úzkost

Přestože se léčba bylinami v pojetí oficiálních zdravotních institucí často zmítala jak bambusová bárka na rozbouřeném moři, jednou ji všichni chválili a propagovali, podruhé hanili a zatracovali, nakonec si své místo na slunci uhájila. A heřmánek také. Nutriční specialistka Mgr. Ing. Markéta Rozinková o něm říká: „Heřmánek je již dlouhá staletí znám pro své protizánětlivé, znecitlivující účinky. Může blahodárně působit pro tlumení křečí, antiseptické vlastnosti a má účinky také jako mírné sedativum.
Lidé si jej ve svých bylinných nálevech oblíbili pro jeho schopnost zklidnit trávení, ulevit bolestem žaludku, střev. Nálev z heřmánku uleví při nevolnosti, při obtížích s ledvinami, tlumí bolesti hlavy a snižuje horečku a uspíší i vypocení.

Méně známé jsou možná jeho účinky zevní, protože zápara z heřmánku má blahodárné účinky na hojení popálenin nejen od sluníčka. Dezinfikuje rány a zanícená místa po akné, silnější nálev se dá použít jako kloktadlo při problémech s bolestí v krku. Z heřmánku se dá vyrobit macerovaný olej, který se může použít při snižování bolestivosti artrotických nebo revmatických kloubů, nebo i při bolestech zad.
Doporučuje se používat nálev a napářky při bronchiálním astmatu a nachlazení. Byla prokázána jeho účinnost proti různým stafylokokům a streptokokům, proti Bacillus subtillis, Escherichia coli nebo proti infekcím způsobeným kvasinkou Candida albicans. Méně známé jsou jeho účinky u mírnění poruch menstruace, při hemoroidech, na obklady a koupele k celkové harmonizaci a regeneraci organismu.
Velmi významná jsou zjištění o účincích na psychický stav konzumenta nálevů s heřmánkem. V USA byla objevena jeho schopnost redukovat úzkost, zlepšovat náladu a uvolňovat depresi.“

Zdroj: časopis Květy, Kniha klasických bylin, Magické rostliny, Velká kniha léčivých rostlin, Markéta Rozinková

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2995283/

https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/chamomile

https://www.medicalnewstoday.com/articles/320031