Dějiny antikoncepce se píší přibližně tak dlouho jako dějiny moderního člověka. Jakmile pochopil souvislosti v soužití muže a ženy, snažil se vzít plodnost do svých rukou. Objev umělých hormonů znamenal obrovský přelom, v Česku zaznamenávala hormonální antikoncepce svůj vrchol téměř dvě desetiletí po revoluci. „Tou největší starostí žen mé generace bylo hlavně neotěhotnět. Když potom dospívaly jejich dcery, přiváděly je ke gynekologům se slovy: ‚Pane doktore, zařiďte to!‘“ říká v dokumentu Terezy Tary Hormonální akvárium psychogynekoložka Helena Máslová. O kousek dál zmiňuje, že pilulky sice znamenaly pro ženy velké zjednodušení, ale vedlejším efektem bylo, že se odpovědnost za zplození potomka přenesla hlavně na ně. To s sebou přineslo tlak, aby volily metodu co nejspolehlivější.

Zdroj: Youtube

„Kdysi byly pilulky samozřejmostí, nad níž žádná žena příliš nepřemýšlela. Sama jsem antikoncepci brala i při studiu medicíny a nijak jsem se o to, jak funguje, nezajímala. Až jednou do nemocnice přivezli holku mého věku s embolií a důvodem bylo užívání hormonální antikoncepce,“ přemýšlí o někdejší popularitě hormonální antikoncepce gynekoložka Jana Voborská Neudeckerová. Na spolehlivé metody proti početí ideálně bez hormonů se jí pacientky ptají neustále. Důvodem je podle ní větší dostupnost informací o vedlejších účincích. A také zkušenosti žen, které pilulky užívaly řadu let a pak z různých důvodů přestaly – ať už kvůli zdravotním komplikacím spojeným s vlivem hormonální antikoncepce na játra, riziku embolie či mrtvice, nebo třeba v souvislosti s těhotenstvím.

Mnohé popisují pocit úlevy. „Je to zvláštní, brala jsem prášky možná 15 let a byla jsem s nimi naprosto spokojená. Když jsem se k nim chtěla vrátit teď po dětech, bylo to strašné. Přestože mě doktorka ujišťovala, že je v nich nejnižší možný obsah hormonů, za tři měsíce jsem přibrala pět kilo, ztratila zájem o sex, začala mít depky a byla jsem tak protivná, že kdybych je zase nevysadila, tak se snad rozvedeme,“ popisuje osmatřicetiletá Magda.

V HLAVNÍ ROLI ZDRAVÍ A EKOLOGIE

Podle Jany Voborské Neudeckerové je zájem o nehormonální metody antikoncepce opravdu velký a z klasických pilulek se stává spíše léčebná metoda. Pomáhá třeba ženám s endometriózou, cystami nebo hormonálními poruchami. „Málokdo ví, že hormonální antikoncepce zastavuje menstruační cyklus úplně. Krvácení, které se objevuje v týdenní pauze po třech týdnech užívání, není menstruační, ale je způsobené prudkým snížením hormonů,“ vysvětluje gynekoložka princip fungování pilulek. Stejný efekt mají i antikoncepční náplasti nebo hormonální kroužky, které se zavádějí přímo do pochvy. Ušetří sice trávicí ústrojí, ale účinek mají totožný. Zastaví přirozenou cykličnost.

„Proč mnoho žen před porodem pilulky užívá, ale po porodu už je nechtějí? Z mého pohledu je to proto, že s příchodem dítěte na svět se jim změní životní hodnoty a jsou pro ně mnohem důležitější otázky zdraví a ekologie,“ říká Jana Musialková Muroňová z on-line obchodu Pesar.cz, který ženám nabízí intimní pomůcky od nehormonální antikoncepce až po menstruační kalíšky. Odkazuje přitom na zmíněný dokument Hormonální akvárium, který mapuje cestu umělých hormonů přírodou. Uživatelky hormonální antikoncepce je vylučují močí, ale čističky odpadních vod je neumí odstranit. Bakterie je pouze rozloží na jiné látky, které jsou ovšem třeba na ryby ještě účinnější, a způsobují to, že v tělech samců začnou dozrávat jikry. A tím to nekončí – uměle vytvořené ženské hormony procházejí potravním řetězcem až zpět k člověku, kde způsobují mužskou neplodnost.

Gynekoložka Jana Voborská Neudeckerová zveřejňuje na svém webu drmama. cz i příspěvky o nových antikoncepčních metodách. „Jsou to témata, na která se mě ženy opakovaně ptají, a já jsem za to velmi ráda. Nemám problém předepsat ani hormonální antikoncepci, pokud je žena zdravá, má veškerá vyšetření v pořádku a ví, jaké jsou vedlejší účinky, ale mám radost, že takových pacientek ubývá,“ říká. Co ale ženám nabídnout místo toho?

1 / PREZERVATIVY

U mladých dívek by měly být jasnou volbou. „Když si přijde dívčina pro prášky, je mým cílem, aby odešla s krabičkou kondomů,“ směje se Jana Voborská Neudeckerová. Důvod ale úsměvný není: narůstá počet případů kapavky, chlamydií a dalších pohlavně přenosných nemocí. Velkým problémem začínají být i HPV viry, které způsobují nádorová onemocnění děložního čípku. „Mnoho dívek není ani očkovaných a opravdu se setkáváme s rostoucím počtem mladých žen, u kterých bylo nutné operovat děložní čípek,“ vysvětluje gynekoložka.

2 / PESARY

Ačkoli třeba vj USA jde o tradiční a oblíbenou metodu, v Česku jejich obliba teprve přichází. „Důvod je daný historicky. V Česku byla v minulosti masově předepisována hormonální antikoncepce, v roce 2007 jsme měli dokonce světové prvenství. Situace se ale lepší a pesary se čím dál více dostávají do povědomí žen i lékařů,“ poodkrývá zákulisí trhu s pesary Jana Musialková Muroňová. Pesary mají pověst zastaralé a nespolehlivé metody, ale ty moderní jsou ergonomicky tvarované a při správném používání vysoce spolehlivé.

3/ DIAFRAGMY

Jsou také typem ‚bariérové antikoncepce‘ – říká se jim vaginální pesary. Cenou i použitím jsou podobné pesarům, liší se způsobem zavedení, jsou větší a tvarem připomínají jednoduchý klobouček. Na trhu je poměrně nově třeba Singa Diafragma, jejíž velkou výhodou je sedm velikostí. Hodí se tak pro ženy třeba po třech porodech, které mohou potřebovat větší velikost, stejně jako pro ženy s úzkou pochvou. Správnou velikost musí změřit gynekolog, ale výhodou je snadnější zavedení, protože se nemusí nasazovat přímo na čípek jako pesar (proto se pesaru také říká cervikální klobouček), ale zapře se o stydkou kost před čípkem. Nehodí se ovšem pro ženy se zakloněnou dělohou.

4/ SPERMICIDNÍ GEL

Na trhu je dostupný jediný přípravek, který lze použít samostatně – Pharmatex. Jde o gel, který se do pochvy zavádí při styku a vytvoří jednak bariéru, kterou spermie nejsou schopné proniknout do dělohy, ale navíc ještě vytvářejí extrémně nehostinné prostředí přímo v pochvě a spermie ničí. K dostání je i ve formě vaginálních globulí, které se zavádějí o něco dříve než gel, aby se stihly rozpustit. Problémem je, že někteří lidé jsou citliví na látky obsažené v něm a gel jim může způsobovat nepříjemné pálení. Jiné typy antikoncepčních gelů se doporučují spíše v kombinaci s pesary a diafragmami, kdy dosahují spolehlivosti až 98 procent.

5/ NEHORMONÁLNÍ NITRODĚLOŽNÍ TĚLÍSKA

Hormonální tělíska zažívají svůj boom, s těmi nehormonálními ale opatrně. Oba typy fungují na podobném principu – do dělohy se zavede tělísko, které aktivuje vlastní imunitní systém přímo v děloze. Pokud dorazí spermie až sem, jsou rychle zničené. Nehormonální tělíska navíc obsahují i kovovou část, obvykle z mědi nebo stříbra, která mění prostředí v děloze na toxické. Výsledkem je ale často i silnější a delší menstruační krvácení a mohou přijít i častější záněty v malé pánvi. Také aplikace není příjemná – do dělohy tělísko zavádí gynekolog skrze děložní čípek (je to takový porod naruby). Novinkou je nitroděložní kulička – jde o soustavu měděných kuliček na paměťovém drátku, jejíž velkou výhodou je malý rozměr umožňující kuličku aplikovat i ženám, které ještě nerodily. Snižuje se také riziko vypuzení tělíska.

6/ SYMPTOTERMÁLNÍ METODA

Přestože se v ní mluví o plodných a neplodných dnech, jde o vysoce spolehlivou vědeckou metodu založenou na znalosti ženského cyklu i individuálních odchylkách. Vyžaduje cca 10 dní v cyklu pravidelné měření teploty v pochvě nebo v ústech a sledování děložního hlenu, což umožňuje poměrně přesně určit období, kdy žena nemůže otěhotnět a nemusí se chránit. K dispozici jsou navíc i různé mikropočítače a aplikace, které vše usnadňují. Na druhou stranu je třeba železná disciplína a pravidelný životní režim (sledovanou bazální teplotu ovlivňuje i kvalita spánku a je nutné měřit ji v přibližně stejný čas po probuzení, což u žen pracujících na směny nebo s nárazovými službami není úplně možné). A samozřejmě je nutné mít jiný typ antikoncepce pro plodné období, kdy bývá chuť na sex největší.

Také se symptotermální metodou se pojí mnohé novinky na trhu. Základem je sice bazální teploměr a zapisování sledovaných hodnot do tabulky, kterou si lze stáhnout i zdarma z internetu, ale moderní doba přináší zlepšení i zde. Mikropočítače dnes umí měřit teplotu (obvykle přes noc v podpaždí – iFertracker, nebo v pochvě – Trackle, ale lze najít i přístroje měřící jednou denně teplotu v ústech – Lady-Comp) nebo vyhodnocovat děložní hlen (Kegg) či obsah hormonů v moči (Mira). Data přenášejí do aplikace v telefonu a určují den ovulace i plodné dny před ní. Ovšem je třeba počítat s poměrně vysokou pořizovací cenou od téměř tří tisíc výše.

CO SI VYBRAT?

Co se týče antikoncepce, je důležité myslet na to, že každá metoda má svá proti. I ta nehormonální. Je potřeba zvážit, co je zrovna pro vás skutečně důležité, s čím jste ochotná se smířit, i to, jak velký problém by narození potomka mohlo znamenat. Žádná z metod není stoprocentní, a pokud dítě skutečně nepřichází v úvahu, doporučuje se vzájemně je kombinovat. I proto dnes mnoho žen volí hormonální nitroděložní tělíska, která nabízejí spolehlivou ochranu s minimálním úsilím. „Je to takové řešení na půl cesty, řekla bych mezistupeň mezi hormonální antikoncepcí a životem bez hormonů,“ říká Jana Voborská Neudeckerová. Hormony v nich obsažené působí lokálně na dělohu, menstruace je s nimi slabší a kratší a vystaráno je až na šest let, to záleží na zvoleném typu.

Naproti tomu nehormonální tělíska mají dlouhou tradici – kořeny bychom našli už ve starém Egyptě, kde ženy užívaly měď i jiné látky zavedené do pochvy k zabránění otěhotnění, ale existuje celá řada kontraindikací. Ženy s alergií na kov je nemohou využít stejně jako ty se silnou nebo bolestivou menstruací. Velkým rizikem je citelné prodloužení krvácení nebo zvýšení výskytu zánětů dělohy.

„Důvodem, proč jsou tělíska mezi ženami i gynekology velmi oblíbená, je, že jsou takzvaně ‚blbuvzdorné‘. To znamená, že nemůžete opomenout použít antikoncepci nebo udělat jinou chybu v (po)užívání. Tím pádem je to samozřejmě velmi účinná antikoncepce. To se tělískům nedá upřít,“ shrnuje výhody této metody Jana Musialková Muroňová, ale dodává, že třeba silně věřící lidé nehormonální typ tělísek odmítají i proto, že umožňují spojení spermie s vajíčkem ve vejcovodu. Vývoji plodu pak zamezí až tělísko umístěné v ženské děloze a dojde k jakémusi minipotratu.

Zajímavou možností jsou právě pesary a diafragmy, které jsou naprosto hormonů prosté, umožňují opakované používání (až dva roky), čímž jsou velmi ekologické i ekonomické, a při správném zavedení jsou velice spolehlivé. Komplikací je právě to správné použití, které je naprosto zásadní a nemusí být snadné se s nimi naučit fungovat. „Velkou výhodu mají uživatelky menstruačních kalíšků, které znají velmi dobře svou anatomii a dokážou i pesar zavést velmi rychle,“ říká Jana Voborská Neudeckerová, která je nadšenou propagátorkou pesarů.

Dobře zavedený klobouček by partner neměl cítit, případně by mu neměl vadit. Není také příliš reálné, aby se v pochvě posunul, a v kombinaci s antikoncepčním gelem, který zvyšuje kyselost prostředí kolem, je skutečně velmi spolehlivý. Jeho výhodou je, že ho lze zavést i několik hodin před sexem (pak už stačí jen přidat spermicid) a vyjímá se naopak nejdříve šest hodin po styku. Spermie, které se nedostanou do cca čtyř hodin do dělohy, totiž v pochvě nepřežijí. Kromě předsudků může zdánlivě odrazovat i cena.

Zdroje: