Je situace opravdu tak alarmující?

Mnoho lidí je přesvědčených, že antibiotika jsou stále dostupná a v případě potřeby pomohou, ale pravda je jinde. Bakterie se stávají stále rezistentnějšími. A za posledních deset, patnáct let je nárůst opravdu extrémně strmý.

V čem je toto období specifické? Šlo už o poslední kapku v procesu nebo hrají roli jiné faktory?

Možná přispěla i pověstná poslední kapka, nicméně tím hlavním důvodem je, že mnoha antibiotikům doběhly chráněné patenty a na trh se dostala generika, tedy další alternativy původních léků, u nichž je účinnost nižší. Přirovnávám to k parfémům – máte originál od Diora a vedle toho fake…

Spočívá problém v tom, že generika nejsou tolik účinná, tudíž se musí předepisovat další a další antibiotika?

Ne. Tím hlavním problémem je, že na méně účinný lék si bakterie snáze vypěstuje rezistenci. Důsledkem je, že kolem roku 2050 by měly infekční choroby odolné vůči antibiotikům svojí fatálností předstihnout onemocnění srdce, cév i onkologické nemoci. Uvědomíme-li si, že antibiotika nejsou na trhu ještě ani sto let, jde o velmi alarmující zjištění. Éra antibiotik se opravdu blíží svému konci.

Je situace stejná všude ve světě?

Mnohde ještě horší než u nás. Své hraje i migrace, tedy nejen migrační krize. Cestování přispívá k tomu, že člověk občas potřebuje ošetření v jiné zemi a jako suvenýr si nezřídka přiveze rezistentní bakterii. Ona jemu samotnému nic udělat nemusí, ale může nakazit někoho oslabeného ve svém okolí, třeba prarodiče. Tohle je dnes velmi podceňované, přesto jde o jakousi tichou epidemii…

Není v dohledu nějaká alternativa? Nové formy léků a postupů potírajících bakteriální infekce?

Bohužel. Vesměs jde pouze o modifikace stávajících medikamentů. Možná o něco modernějších, ale v podstatě bez významných změn. Nových postupů, jiných než založených na antibiotické terapii, také není mnoho k dispozici. Nějaké existují, ale řeší malou část problémů, jsou spíš pro využití v případě infekcí kůže a měkkých tkání. Univerzálnější metodu nemáme a nevypadá, že bychom v dohledné budoucnosti měli.

Na čem tedy dnes vědci v této oblasti pracují?

Aktuální je například výzkum v oblasti nanočástic, aby se jejich pomocí obešli stávající mechanismy rezistence, určité naděje se vkládají do rostlinných přípravků. Vše je ovšem ve fázi laboratorních zkoušek a případné klinické zkoušky jsou během na dlouhou trať.

Jak vlastně vzniká rezistence, tedy schopnost bakterie vybudovat si odolnost?

Bakterie mají tuto informaci geneticky danou, geny rezistence si nesou historicky, aby se mohli bránit negativním faktorům z okolí a přežívat. Nadužívání antibiotik možná jen vedlo k urychlení odblokování té genetické informace. Mechanismů mají přitom více. Produkují například enzymy, které pomáhají antibiotika rozložit, takže se stávají neúčinnými. Jinou schopností je tzv. eflux, kdy bakterie v podstatě „vyplivuje“ ven všechny toxické působky – ať již jde o penicilin, Savo nebo rtuť. Vnímá nebezpečí, tak se jednoduše brání.

Proč jsou rezistentnější nozokominální nákazy než ty běžné „domácí“? Proč je z tohoto hlediska těžší vyléčit zápal plic v nemocnici než doma?

Bakterie, které člověk „chytí“ v nemocnici bývají opravdu rezistentnější, protože jsou pod velkým tlakem dezinfekčních prostředků, které se tu používají samozřejmě v mnohem větší míře než v domácnostech.

Mnoho lidí si řekne, že v životě neužívali antibiotika nebo jen kdysi dávno v dětství, takže se jich rezistence netýká. Tenhle předpoklad je tedy asi mylný…

Je. Určitá koncentrace antibiotik se objevuje ve vodě, potravinách, a pak obrovské nebezpečí představují právě zmíněné dezinfekční prostředky či různé antibakteriální gely. Je v pořádku, aby si lidé myli ruce, nadměrná špína samozřejmě není dobrá, ale stejně tak škodí přílišná očista, sehrávající dost důležitou roli i v té antibiotické rezistenci.

Této situaci asi výrazně pomohl i covid.

Bohužel ano.

Hraje roli, jestli jde o dryák typu sava nebo nějaký „šetrný“ bio přípravek?

To už je jedno. Pro bakterii jde o nepřátelskou molekulu, ať tak či tak.

Jsou ještě vůbec nějaké možnosti, jak proces antibiotické rezistence zvrátit či alespoň zpomalit?

Nevidím už takřka žádné. Samozřejmě je stále namístě nějaká edukace, aby se nezneužívalo předepisování antibiotik a zejména, aby se nepoužívalo tolik dezinfekčních prostředků. Ale teď se spíš musíme soustředit na co nejúčinnější posílení obranyschopnosti, abychom byli připravení na období, kdy antibiotika nebudou fungovat tak, jak jsme byli dosud zvyklí.

Znamená to, že se znovu vrátíme do doby před Flemmingem?

Nestane-li se nějaký zázrak, pak určitě.

Zdroj: