Potíže se přitom nemusí projevit bezprostředně po porodu. Naopak. Podle studie odborníků z britské University of Warwick se anální inkontinence objevuje v prvních pěti letech od vaginálního porodu. U některých žen se dokonce nepříjemné příznaky v podobě nechtěného úniku stolice projevily až po začátku menopauzy. Jaká je definice tohoto onemocnění z hlediska medicíny? Jedná se o neovladatelný únik z konečníku, ať už se jedná o plyny, hlen nebo přímo exkrementy. To, jak postižená žena trpí a jak ji nemoc ovlivňuje v soukromí i společenském životě, si asi umí každý z nás představit. S psychikou umí pořádně zacloumat a samozřejmě se může kvůli pocitům studu negativně odrazit i na sebevědomí ženy. Výjimkou není ani úplné stranění přátel a kolektivu, mnoho žen propadá dokonce sociální izolaci, což ještě zhoršuje jejich duševní stav.
Rizikové faktory? Nástřih hráze i obezita
Navíc, anální inkontinence, způsobená porodem, jde často ruku v ruce i s tou více známou, močovou. „Mezi rizikové faktory anální inkontinence se řadí právě porody, zejména ty protahované, operační - tedy s použitím kleští nebo zvonu- či porody s rozsáhlým porodním poraněním. Udává se, že až třináct procent žen trpí po porodu jak anální, tak močovou inkontinencí,” vysvětluje Kamila Žižková, lékařka z oboru gynekologie a porodnictví. Riziko se navíc zvyšuje s věkem rodičky, vliv má také obezita nebo nástřih hráze. V neposlední řadě pak roste možnost poranění pánevního dna i svěračů při vyšší porodní váze dítěte.
Jen necelá čtvrtina žen se svěří
Většina maminek (a je jedno, zda se jedná o prvorodičky, nebo ženy, které rodily vícekrát) přitom nemá o anální inkontinenci ani tušení, nikdo je na toto riziko předem nepřipravil, jak ukazuje průzkum. „O vlivu porodu na anální inkontinenci není dostatečné povědomí ani mezi zdravotníky. Řada žen se navíc stydí se svými potížemi svěřit, samy se svému praktickému lékaři svěří asi jen 25 procent z nich,” říká takzvaná sexpertka Veronika Kubíčková ze společnosti ruzovyslon.cz
Pomoci může masáž hráze
Odborníci se shodují na tom, že by ženám v porodnicích měla být dopřána odpovídající péče, podpora a především přísun informací. Anální inkontinence je totiž zcela normální, a opravdu není důvod se za tento problém stydět. I když je jasné, že se jedná o citlivé téma, o kterém se nemluví snadno. A je potřeba změnit také přístup lékařů, kteří někdy ženy odbývají s větou „to se prostě po porodu stává, musíte to vydržet”. Když bude žena vědět, že jí hrozí riziko anální inkontinence, může se na něj už předem připravit a eliminovat ho, například masáží hráze v posledních týdnech těhotenství. A vhodná opatření by samozřejmě měl provádět i porodní personál. Jak? „Důležité je udržovat rodičku ve vhodné poloze, aby byl na hráz vyvíjen co nejmenší tlak. V případě nástřihu je pak šetrnější takzvaný mediolaterální, který nesměřuje přímo k řitnímu otvoru a hrozí při něm menší poranění svěrače,“ říká gynekoložka Žižková. Myslet by se mělo i na adekvátní ošetření ihned po porodu.
Co ale dělat, když se i přes všechna opatření anální inkontinence rozjede? Pak je v první řadě potřeba odhodit stud a zamířit do ordinace lékaře. Ten nasadí vhodnou léčbu, od doporučení dietního režimu, přes nácvik vyprazdňování, posílení pánevního dna až po operaci v případech, kdy je to nezbytné.
Anální inkontinence je strašák, který ale netrápí jenom ženy po porodu. V menší míře ho zažívají i muži, a to především ti, kteří trpí chronickou zácpou, mají karcinom v konečníku, vrozené vývojové vady, neurologická onemocnění nebo užívají některé léky.
Zdroje:
- MUDr. Kamila Žižková
- https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0287779