Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že alzheimerovská patologie je v mozku přítomná 15 až 20 let před tím, než se projeví první příznaky. To znamená, že někde v mozku je napsáno už předem, že časem začne ochabovat a spoje zodpovídající za paměť se budou vytrácet. I proto se lékaři snaží vytipovat skupiny lidí, kteří jsou v ohrožení nejvíc. Je to důležité. Čím dříve totiž začne takový člověk užívat léky zpomalující postup nemoci, tím kvalitnější život jej čeká.

Chytré testy a vyšetření

Existují určité ukazatele, lékaři jim říkají biomarkery, které když se dají dohromady, mohou o mozku podat vypovídající zprávu. „Když je jich pak vícero pozitivních, můžeme říct, že u dotyčného se Alzheimerova choroba rozvine s větší pravděpodobností,“ vysvětluje neuroložka Kateřina Sheardová z Centra pro poruchy paměti při moderním centru mezinárodního výzkumu ICRC-FNUSA v Brně. Toto zařízení spolupracuje s věhlasnou americkou klinikou Mayo, využívá jejích poznatků a dotazníků, takže má k dispozici ty nejmodernější metody. Zkoumají lidi od 55 let výše, kteří již mají subjektivní poruchy paměti. „To je takové to běžné zapomínání, kdy ještě všechno zvládají, ale mají pocit horšení paměťových schopností oproti dřívějšku a již je to obtěžuje,“ popisuje lékařka.

Lékaři dělají na specifické poruchy paměti hodně testů, u některých se dokonce maluje. Z nich pak dokážou přesně odhadnout, jaká část mozku je zasažená. Pokud zjistí, že se jedná například o hipokampus, mohou si ‚odškrtnout‘, že jeden ukazatel odpovídá Alzheimeru. Další vyšetření zahrnuje magnetickou rezonanci, ne však úplně obyčejnou.

„Děláme specifická zobrazení a díváme se na řezy v určitých oblastech mozku, kromě zmíněného hipokampu ještě třeba v parietální mozkové kůře. Dovoluje nám to mimo jiné sledovat vývoj nemoci v čase – to když pacient chodí pravidelně,“ říká lékařka.

Dalším vyšetřením je pozitronová emisní tomografie (neboli PET), která dokáže zachytit, ve kterých oblastech mozku vypadne kvůli degenerativním změnám signál. Jen pro zajímavost, v zahraničí je k dispozici ještě modernější vyšetření, kdy se pacientovi podá speciální protilátka, nazývaná trochu čarodějnicky pittsburská substance. Ta se zachytí na beta amyloid, bílkovinu, která se usazuje v mozku zasaženém Alzheimerem. Lékařům se tak přesně ukáže míra postižení mozku touto bílkovinou. „Pittsburská substance je příliš drahá na výrobu a nedá se dovážet, protože má příliš krátký poločas rozpadu, takže ji u nás zatím nepoužíváme,“ vysvětluje Kateřina Sheardová. Jako další biomarker se proto používá stará známá lumbální punkce, tedy odebrání mozkomíšního moku, což se provádí ambulantně. Zjišťuje se poměr zmíněné bílkoviny beta amyloidu a takzvaného tauproteinu – bílkoviny, která koreluje s degenerativní změnou v mozku: čím je jí víc, tím větší je degenerace.

Když je to v rodině

V případě, že se demence objevila ve vaší rodině, není od věci absolvovat genetické vyšetření. Je potřeba vědět, že existují dvě formy Alzheimerovy choroby. Jedna z nich je dědičná, nastupuje mnohdy už po čtyřicítce a případů této nemoci se v rodině vyskytuje více. Pravděpodobnost, že ji po rodičích zdědíte, je obrovská – až padesátiprocentní. Tato forma ale postihuje jen minimální část lidí s demencí a testují ji specializovaná neurogenetická pracoviště.

Mnohem častější je druhá forma nemoci, odborně nazývaná idiopatická, protože její příčina není ještě zcela známa. Za to, že je v rodině genetická zátěž, může kombinace mutací spousty genů. Jinými slovy, vždy záleží na tom, jak se namíchají jednotlivé geny, které mají něco společného s Alzheimerem; ve hře jich je podle primářky Moniky Koudové z kliniky GENNET víc než tři sta. Vyšetřit všechny zatím není reálné, genetici ale vědí o jednom specifickém.

„Jedním z genů, které se vyšetřují v souvislosti s Alzheimerovou chorobou s pozdním nástupem, je gen APOE. Jeho riziková alela E4 zvyšuje riziko onemocnění asi třikrát,“ říká primářka. Zdědíte-li tuto alelu od obou rodičů, je riziko vyšší až dvanáctkrát. Tato alela navíc zvyšuje i hladinu škodlivého cholesterolu a tuků v krvi a je spojena s rizikem aterosklerózy. Zatím se doporučuje vyšetřovat k potvrzení diagnózy u pacientů s příznaky demence, nicméně jsou i společnosti, které nabízejí její vyšetření za úhradu v rámci prevence, kompletní analýza vás vyjde na několik tisíc korun.

Alzheimer ale nezávisí jen na genech a ani nepříznivý výsledek testu neznamená tragédii. Nemoc totiž vzniká jako kombinace dědičných a vnějších rizikových faktorů. „Ty mohou pravděpodobnost vzniku choroby významně zvýšit,“ upozorňuje primářka Koudová.

Je tedy třeba na nich zapracovat – a to i tehdy, když zátěž v rodině není. Brněnské Centrum pro poruchy paměti dává dohromady data o životním stylu lidí, kteří se u nich objeví s diagnózou demence. Už teď tedy mohou říci, které věci se jeví jako pro mozek škodlivé a které jej naopak chrání.

Dvacetiminutovka denně

Číslo jedna je pohyb. Ukazuje se, že úplně nejdůležitější pro prevenci je, co děláte ve středním věku. Tehdy byste měli mít dostatek fyzické aktivity. Myslí se tím opravdová zátěž, byť ne zrovna vrcholové sportovní výkony. Chce to ale rozpumpovat své srdce na tepovou frekvenci 120. A to na nejméně dvacet minut denně. Obdělávání zahrádky tedy není to pravé tempo, ani hlídání vnoučat (byť ani to neuroložka Sheardová nezatracuje, protože jde o užitečný kognitivní trénink). Někomu ke ‚stodvacítce‘ postačí rychlá chůze, jiný se bude muset rozeběhnout nebo rozjet na kole. A odborníci z kliniky Mayo obzvláště doporučují dynamické vodní sporty, které kromě tepu zvyšují také pozornost a schopnost rychlé reakce.

Pokud vám to přijde podobné jako doporučení, která slýcháte od lékařů coby prevenci obezity a nemocí srdce a cév, je to skutečně tak: aby mozek mohl fungovat naplno, potřebuje také cévy bez cholesterolových plátů.

Cévy bez cholesterolu

Vysoká hladina cholesterolu a demence spolu souvisejí. „A ukazuje se, že nejde ani tak o cholesterol přijatý v jídle, jako spíš o celkové množství živočišných bílkovin, které přijímáme,“ říká na základě poznatků z odborných studií neuroložka Sheardová. Pravda je totiž taková, že masa jíme hodně, a ne každému to prospívá. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že vegetariánská strava je pro mozek zdravější. Jiní namítají, že strava nemusí hrát až takovou roli, vegetariáni mají totiž obecně i zdravější životní styl. Lidé, co nejedí maso, každopádně přijímají také větší množství polyfenolů, prospěšných látek z ovoce a zeleniny, které mají na mozek prokazatelně ochranný vliv.

„Kvůli zvýšenému obsahu těchto látek se obzvlášť doporučuje kurkuma, špenát, ananas a borůvky,“ říká primářka Koudová. A dodává, že experimentální studie ukázaly, že v hipokampech zvířat krmených dietou se zvýšeným obsahem těchto přírodních látek vzrostl počet nervových kmenových buněk, které se mohou přeměnit na vlastní nervové buňky, a zmírnit tak úbytek neuronů ve stárnoucím nebo nemocí poškozeném mozku.

Podobně jako polyfenoly působí také omega-3 mastné kyseliny (najdete je v rybách a ořeších), které snižují ukládání bílkoviny beta amyloidu, čímž v důsledku zabraňují zániku mozkových buněk a rozvoji demence.

Dieta našich babiček

S různým úspěchem se také zkouší preventivní užívání takzvaných vychytávačů volných kyslíkových radikálů, jako je alfa-tokoferol (vitamin E), betakaroten a retinol, vitamin C nebo přípravky obsahující selen. Jako zásadní se ukazuje i počet kalorií, které přijímáte, respektive fakt, že se přejídáte. Neuroložka z brněnského Centra pro poruchy paměti proto říká: „Z hlediska ochrany mozkových buněk hraje velkou roli návrat k ‚dietě‘ našich babiček. Ty měly na stole maso maximálně dvakrát týdně, zato se tam hodně objevovaly luštěniny jako čočka nebo hrách.“

Nejde jen o tělo

Duši byste v rámci prevence Alzheimera rozhodně neměli zanedbávat. Ze závěrů důvěryhodných studií vyplývá, že s rozvojem demence souvisí i deprese.

Čísla mluví jasně: U lidí, kteří mají deprese, se demence objevuje častěji. Diskutuje se, zda je to proto, že deprese je první příznak alzheimerovských změn na mozku, nebo je to proto, že lidé, kteří už trpí malými poruchami paměti, tento stav těžce nesou a dostanou se do splínu. A ještě je jedna možnost, jíž se výzkumníci zabývají: může deprese, tedy stav chemické nerovnováhy v mozku kvůli nedostatku serotoninu, rozjet kaskádu dalších změn v mozku a na Alzheimerově chorobě se tedy podílet? Podle posledních studií je pravděpodobná tato třetí možnost. V každém případě je to pádný důvod, proč navštívit se splíny a únavou lékaře. U léčené deprese totiž riziko, že se spojí s Alzheimerem, znatelně klesá.

V období menopauzy

U žen v období menopauzy se zapomínání objevuje relativně často. Pokud jsou však poruchy paměti a soustředění oproti předchozímu stavu opravdu hodně výrazné, vyplatí se to svému lékaři říct. Stejně jako že jste déle než měsíc bez nálady a energie. Může se tak podchytit deprese založená na bouřlivých hormonálních změnách. Deprese, která by jinak mohla vést k poruchám paměti.

Víra v boha

Většina doporučení v boji proti Alzheimerovi se shoduje, že nejdůležitější je, aby mozek nezpohodlněl. Aby vstřebával nové podněty a pořád se něčím zabýval. O křížovkách a spol. už jsme slyšeli všichni. Ovšem existuje ještě jeden ochránce mozkových buněk, který v Brně – potažmo po celém světě – momentálně zkoumají. „Je to spiritualita. Nemyslí se tím žádné duchovní seance nebo sekty. Spíš je to péče o duchovno, pocit spojení se sebou, s lidmi, s přírodou, s něčím, co nás přesahuje,“ vysvětluje Kateřina Sheardová. Dříve se vědci na duchovní věci dívali automaticky spatra, takže studií věnujících se spiritualitě a Alzheimeru přibývá až v poslední době. „Už víme, že lidé, kteří věří v boha nebo něco přesahujícího, mají obecně delší věk dožití, jsou méně nemocní, méně trpí depresemi. A existují i zatím ojedinělé studie, které říkají, že je to chrání i před vznikem demence – u těchto lidí se rozvíjí pomaleji.“