Říká se, že játra mají v organismu přibližně 500 funkcí. Není to přehnané?

Nikdy jsem jejich funkce nepočítal, ale pokud bychom vzali v úvahu veškeré biochemické mechanismy, k pěti stovkám bychom se pravděpodobně dostali.

Obecně většinou víme, že játra čistí krev, vyrovnávají hormony, produkují žluč… Existují i nějaké méně známé funkce, které považujete za podobně významné?

Játra jsou v podstatě metabolickou továrnou organismu, probíhá v nich většina metabolických pochodů. Umí ukládat zásobní glukózu, tvoří se v nich naprostá většina veškerých bílkovin, což je jedna z nejdůležitějších funkcí vůbec. Ale také třeba každý neví, že vytváření žluče neslouží pouze zažívacímu ústrojí, aby mu pomohlo trávit tuky. Jde o také o účinný systém, který zbavuje organismus toxických látek. Játra sice umí řadu z nich přeměnit sama, ale část jich transformuje tak, že je vyloučí právě do žluče.

Lidé mají často spojené nemoci jater s alkoholem a žloutenkou. Řeknou si: Nepiju, nechovám se rizikově, proč bych měl mít problémy s játry. Je to oprávněný předpoklad?

Není. V současné době je například úplně nejčastějším onemocněním jater jejich ztukovatění, respektive tuková choroba jater. Ta s alkoholem ani žloutenkou nesouvisí, přesto jde o poměrně závažný stav, u něhož existuje například větší riziko vzniku karcinomu či kardiovaskulárních obtíží.

A s čím souvisí?

S nadváhou, zvýšenou hladinou tuků v krvi, diabetem, tedy tím, s čím dnes lidé bojují velmi často. Jaterní buňky bývají vyplněné tukem a ten se chová agresivně. Vyvolává chronický zánět, který ve svém důsledku způsobuje stejné projevy jako třeba to poškození alkoholem.

Mohou si za onemocnění sami pacienti nebo jde i o jiné faktory než jen životní styl?

Většinu těchto problémů má na svědomí skutečně životní styl, nevhodné složení potravy, nadměrný příjem potravy, dokonce i nadměrný příjem zdravých potravin. Jde o kumulaci více faktorů, v nichž životný styl dominuje. Samozřejmě dnes víme, že část lidí má předpoklad horšího vývoje ukládajícího se tuku daný i geneticky.

Může člověk na sobě nějak poznat ztukovatělá játra?

V počínajících fázích většinou ne, proto je důležité vést pacienty, ale i lékaře k tomu, aby ohrožené skupiny podrobovali preventivním vyšetřením. Časná stádia choroby se mohou totiž ohlásit třeba pouhou únavou.

Říká se, že játra jsou trochu zrádná v tom, že brzké fáze nemocí nemusí odhalit ani jaterní testy. Je to pravda?

Je, a to se týká i jiných jaterních chorob. Onemocnění nemusí vést k výraznému zvýšení jaterních testů, takže jejich optimální výsledek nemusí zaručovat, že máte játra opravdu v pořádku. Mnohem průkaznější je vyšetření ultrazvukové. K dispozici máme i tzv. neinvazivní indexy, které jsou velmi jednoduché a spolehlivé.

Čím je dána obrovská regenerativní schopnost jater, jíž pravděpodobně nemá žádný jiný orgán v těle?

Vlastnostmi jaterních buněk, které jsou schopné se takto množit. Ale jak organismus pozná, že má množení a růst buněk už zastavit, by byla odpověď na Nobelovu cenu. Odstraníme-li část jater, tkáň doroste do určitého stavu a dál neroste. Proč, to úplně jasné není.

Může být regenerační schopnost jater přínosem třeba v případě karcinomu?

Nádorů, které lze vyřešit prostým odstraněním části jater je minimálně. Játra bývají častěji postižená metastázemi, tedy šířením nádoru z jiných orgánů. A pokud jde o primární nádor jater, nezřídka bývá důsledkem chronického jaterního onemocnění, přičemž v této fázi jsou už játra natolik postižená, že by odstranění jejich části nebylo řešením. Přijatelnější je už spíše transplantace.

Problémem jater bývá mnohdy i lékové poškození. Dochází k němu i v rámci běžné medikace? Často se mluví například o paralenu…

Paracetamol může být pro játra toxický, ale jen v případě jeho opravdu velkého užití třeba dvaceti tablet najednou. To pak k těžkému akutnímu jaternímu poškození pravděpodobně dojde. Běžná dávka játrům neublíží. Ale existuje mnoho lékových skupin, které dokážou poškodit játra jiným mechanismem. Do určité míry přitom záleží na genetice pacienta. V podstatě každý lék může teoreticky v kombinaci s dalšími vnějšími faktory vyvolat poškození jaterních buněk. Jedno, zda po prvním užití, po týdnu či měsíci. Svojí roli hrají určité imunitní reakce, kdy se lék naváže na struktury jaterní buňky a za určitých podmínek vyvolá její poškození. Nerozhoduje přitom ani typ léku, ani věk pacienta nebo jeho pohlaví, komplikace nejde nijak předvídat. Naštěstí jde o vzácné případy. Jde zkrátka o daň za to, že naprosté většině pacientů léky pomůžou.

Existují medikamenty, u nichž jako hepatolog zpozorníte, řekne-li vám pacient, že je užívá?

Jsou léky, které jsou pro játra rizikovější, to se obecně ví.

A existuje nějaký „protilék“, tedy terapie, která by škodlivost farmak nějak snížila?

Osobně se domnívám, že ne. Existuje sice řada hepatoprotektivních léků, které by měly chránit játra, ale jde spíš o přání, které je otcem myšlenky. Pokud játrům dáme šanci, pomohou si nejlépe sama.

Má tedy smysl brát doplňky stravy typu třeba včetně doporučovaného ostropestřece?

Nejsem jejich odpůrce a řekne-li mi pacient, že je užívá, nevymlouvám mu to. Už to, že si člověk koupí v lékárně potravní doplněk signalizuje, že se zajímá o své zdraví, což je dobře. Nelze od nich očekávat, že by měly významný přínos při jaterním poškození, nicméně i placebo má v moderní medicíně svoje místo.