Dvě třetiny Američanů se bojí hlubokých otevřených vodních ploch a čtyřicet šest procent děsí hloubka i v bazénech. Třicet sedm procent neumí plavat a téměř čtyři tisíce lidí se ročně ve Spojených státech utopí. Statistiky však vypovídají o tom, že obdobný strach z hluboké vody bývá velmi častý po celém světě, a to i v případě, že „plavat umíme“.

Odstranit bloky

Někteří z nás mají v živé paměti tělocvikáře, kteří děti neplavce házeli do bazénu a čekali, jestli zvládnou vyplavat nebo je budou muset vytáhnout sami. Podobně tvrdé metody, jak naučit plavat, vyznávali i mnozí rodiče. Možná se jejich pomocí nakonec podařilo děti naučit dělat nějaká tempa, nicméně na lásku k vodě už jistou záruku nedávaly. Není divu, že mnozí z nás se dodnes raději nevzdalují příliš od břehů a potopit hlavu pod hladinu by pro ně znamenalo vrátit se k traumatickému zážitku z dětství, kdy jsme v rámci „výuky“ polykali andělíčky. Naštěstí odřená korková destička a bidlo v rukou někoho, kdo na nás pokřikuje z kraje bazénu, je už dnes opravdu minulostí, což potvrzuje i Gabriela Minaříková, která se v australském Perthu dostala mezi Top 50 Swim Coaches, globální tým představující celosvětovou elitu trenérů plavání. I ona se často setkává s lidmi, jimž radost z vody znemožňuje strach.

„Jestliže se jedná o veliký blok – a většinou za tím stojí opravdu ošklivý zážitek –, není vůbec na škodu a ani žádná ostuda zajít k psychoterapeutovi. I my s jednou odbornicí spolupracujeme. Měli jsme například pána, který se v sedmi letech topil, hodně se při tom nalokal, a kvůli tomu měl z vody nepřekonatelnou hrůzu. Rovnou jsme mu proto doporučili psychoterapeutické sezení. Díky práci s podvědomím se při něm dostal do věku dávné události, vyčistil negativní emoci a pomocí nové vizualizace změnil obraz, který měl se zážitkem spojený. Už po jednom sezení byl schopen vkročit do vody a začít se s námi učit plavat, což byl jeho velký úspěch a splněný sen,“ vzpomíná na jeden z mnoha případů.

I z bázlivého může být hvězda

V plavecké škole Swim Smooth, kde Gabriela Minaříková působí, pracují především s příčinou, nikoli následkem plavecké chyby. Nejde jen o strach, ale i špatné návyky. Metoda Swim Smooth, vytvořená v Austrálii, využívá jako jediná na světě plaveckou typologii, která hodně pomáhá při určení správného postupu u každého plavce, přičemž se řídí jeho tělesnou stavbou, ale třeba i povahou.

Plaveckých typů je přitom šest – Bambino, Arnie, Kiktastic, Overglider, Swinger a Smooth. „Na výukovém žebříčku standardně začínáte jako Bambino nebo Arnie, případně pokud jste již trošku zkušenější plavec, jako Kiktastic nebo Overglider, a naším cílem je naučit vás plavat jako Swinger anebo Smooth,“ vysvětluje Minaříková. Swinger technika je pro dálkové plavání a hodí se spíš na otevřené moře, Smooth je zase určen pro sprinty a bazén. Typ Bambino například bývají častěji ženy než muži – vystihuje osobnosti velmi jemné a citlivé, spíše hubenější a se slabším svalovým napětím. „Díky typologii víme, že naučit se dobře plavat je pro ně skutečná výzva, takže budou potřebovat víc času a trpělivosti. Bývají bázliví, potřebují hodně povzbuzovat, ujišťovat, chválit a postupovat po malých krůčcích. Na oplátku tito plavci, pokud jim toto vše dáte, pak u plavání vydrží celý život. A věřte nebo ne, právě z těchto plavců bývají nakonec největší hvězdy, protože jejich silnou stránkou je cílevědomost,“ je přesvědčená odbornice.