Propadlá klenba nožní – pes planus/transversoplanus
Jako propadlá klenba se označuje stav, kdy dojde k poklesu přirozeného klenutí nohy. Klenba může propadat jak v podélném, tak v příčném směru nebo současně v obou směrech. Propadlá podélná klenba se odborně označuje jako pes planus a příčně propadlá klenba jako pes transversoplanus.
Když pomineme případné vrozené predispozice (jiná stavba kostí, nižší odolnost vaziva), pak je propadlá klenba nožní primárně zapříčiněná oslabením svalů, které mají za úkol klenby zdvihat a udržovat. Neméně důležitá je jejich souhra s ostatními svaly bérce a nohy. A nyní se nabízí otázka, proč dochází k oslabení těchto důležitých svalů? Na vině je často porucha v zapojení těchto svalů již v kojeneckém a batolecím věku, což si pak daná osoba nese dále až do dospělosti. Na to se dále nabalují další faktory, z nichž nejvýznamnější je obuv – nevhodně tvarovaná s vysokou podrážkou a případně ještě s podpatkem znemožňuje noze získávat informace o charakteru terénu a o pozici, ve které se tělo nachází. A to má posléze negativní vliv na optimální zapojení svalů bérce a nohy.
Vbočený palec – hallux valgus
Při oslabené klenbě nožní a nedostatečném zatížení zevní hrany chodidla dochází postupně k vychýlení kloubu palce s následným růstem kostního výběžku. Jedna z nejčastějších deformit v oblasti nohy se nazývá vbočený palec, hallux valgus. Kromě svalů klenby nožní ochabuje také sval na vnitřní hraně nohy, odtahovač palce (m. abductor hallucis).
Při korigování této deformity je třeba myslet na to, že primární příčinou není oslabení uvedeného svalu, ale celé nohy. Dále se na vzniku této vady velkou měrou podílí tvar obuvi v oblasti přednoží. Většina obuvi se totiž na vnitřní hraně směrem ke špičce zužuje, což mechanicky znemožňuje udržet palec v ose. Lidská noha ale takto tvarovaná opravdu není.
V rámci terapie této vady je proto nesmírně důležité se kromě cvičení klenby nožní a celého těla zaměřit také na volbu širší obuvi v oblasti přednoží. Jen tak můžeme dostat palec do správného postavení a posléze i do žádoucí opory.
Kladívkové prsty – digiti mallei
U kladívkových prstů se setkáme s nežádoucím postavením a deformitou kloubů článků druhého až pátého prstu nohy. U prvního mezičlánkového kloubu nalezneme tzv. flekční postavení (ohyb) a u druhého pak naopak extenční (prohnutí směrem dolů). Postupem doby pak nad prvním mezičlánkovým kloubem nacházíme otlaky a mozoly z obuvi.
Mezi hlavní příčiny se řadí oslabení příčné klenby, kdy se jejím poklesem dostávají do silové převahy extenzory prstů. Naproti tomu logicky dochází k oslabení flexorů prstů, a tím pádem i oslabení opory na bříškách prstů. Při pokusu o oporu o bříška prstů zpravidla dochází k prohloubení deformity.
Patní ostruha – calcar calcanei
Znakem patní ostruhy je přítomnost kostního výrůstku v oblasti patní kosti, přičemž výrůstek může být přítomen shora v místě úponu Achillovy šlachy nebo zespodu v místě úponu tzv. plantární aponeurózy, krátkých flexorů prstů a m. quadratus plantae (do češtiny možno přeložit jako čtvercový sval chodidla).
Obecně jsou kostní výrůstky brány jako snaha našeho organismu o vyrovnání výrazného (a často i asymetrického) zatížení nebo jako úsilí zajistit lepší stabilitu. Patní ostruha je tedy často důsledkem špatného stereotypu došlapu, oslabením klenby nožní a celého těla, mnohdy v kombinaci s nevhodně tvarovanou a tlačící obuví.