SOCIÁLNÍ FOBIE
Podle mnoha odborníků se s nějakou variantou této úzkostné poruchy setká více než 10 % lidí. V současné době můžeme očekávat spíše nárůst počtu případů, protože sociální izolace vycházející z koronavirových opatření potíže prohlubuje. Respektive nemocný člověk se vlivem vnějších okolností uzavírá víc do sebe, má mnohem méně příležitostí, při nichž musí svoje strachy překonávat, a i případný nácvik sociálních dovedností u těch, kteří se podrobují terapiím, je obtížnější. To ovšem neznamená, že řešení neexistuje.
Ale hezky popořádku…
Jak se sociální úzkost projevuje?
Příznaků může být celá řada, hodně pacientů je mylně považuje za běžný projev svojí osobnosti a zpočátku si neuvědomují, že jde o úzkostnou poruchu, kterou je možné léčit a překonat. Samozřejmě se těžko takový člověk bude vzápětí těšit, až promluví před stovkami lidí, ale odpadnou velmi nepříjemné psychické i fyzické projevy předcházející této události.
Člověku trpícímu sociální fobií, dělá problém dát se do řeči s cizími lidmi, mluvit na veřejnosti, udržovat oční kontakt, chodit do společnosti, někdy dokonce i jíst před ostatními, ve vážných případech není schopen chodit do školy či do zaměstnání. Na otázku, čeho se vlastně bojí, dostanete řadu odpovědí. Většinou je přesvědčen, že k němu okolí přistupuje nadměrně kriticky, budou ho odsuzovat, ponižovat, napadat, případně mu jednoduše vadí být středem pozornosti, ať už je důvod jakýkoliv. V důsledku toho u něj můžeme sledovat zrychlenou tepovou frekvenci, svalovou tenzi, nevolnosti či stavy na omdlení, pocit, že nemůže popadnout dech atd. Někdo má tyto potíže bezprostředně před událostí, které se obává, jiný třeba i několik týdnů předem.
Čím je způsobena?
Těžko bychom hledali jednu konkrétní příčinu. Většinou jde o souhru několika faktorů, z nichž jedním může být i genetika. Jestliže trpí sociální fóbií nějaký váš blízký příbuzný, riziko je u vás rozhodně vyšší. Odborníci se domnívají, že může jít o nadměrnou aktivitu té části mozku, která kontroluje strach.
Zcela jednoznačně se na vzniku onemocnění podílí faktory vnější. Sociální fóbie se nezřídka kdy objevuje u dospívajících a má kořeny v šikaně. Z šikanovaných, plachých dětí bývají úzkostní dospělí, kteří jsou následně nadmíru ochranářští vůči svým dětem, přehnaně je kontrolují a tím ovšem také vytváření podmínky pro rozvoj nejrůznějších psychických problémů. Jde tedy o takový začarovaný kruh, ze kterého vám mnohdy pomůže vystoupit až odborník – psycholog.
Proč a jak ji léčit?
Důvody jsou zřejmé – vhodná terapie představuje cestu k výraznému navýšení kvality života, dostatečnému sebevědomí, potlačení depresí, zlepšení sociálních dovedností atd. Z toho, co pro boj se sociální fóbií můžete udělat sami, se nabízí především zdravý životní styl. Sociální úzkostí často trpí lidé s nějakým handicapem (nadváha, akné atd.), takže se změnou vzhledu nastává i posun k lepšímu, co se týče psychiky. Nemalou úlevu přináší také techniky na redukci stresu (meditace, jóga, dechová cvičení). Pomocná ruka odborníka (psycholog, psychiatr) pak samozřejmě zahrnuje jednak vhodnou farmakologickou léčbu, kdy je možné při akutních potížích použít léky k okamžitému potlačení úzkosti, a z dlouhodobého hlediska je velmi dobrých výsledků dosaženo při užívání antidepresiv. To je ovšem vhodné kombinovat s psychoterapií, která pacienta učí, jak pracovat s úzkostnými myšlenkami, postupně zvládat nejrůznější zátěžové situace a trénovat sociální dovednosti.
