Odkud diagnostiku začít

Máme dvě možnosti, odkud diagnostiku zahájit – od hlavy, nebo od nohou. Já jsem zastáncem začínat diagnostiku od nohou, neboť jejich nastavení je klíčové pro nastavení dalších částí těla. Zároveň je třeba hodnotit nejen postavení těla ve statice, ale také v pohybu. Nejčastěji je vyšetřována chůze, neboť to je základní pohybový vzor, z něhož pak vychází většina dalších pohybů. Dále můžeme pohledem vyšetřit pohyby, které dotyčný provádí nejčastěji během dne, v práci nebo při sportu.

Nastavení nohou a celých dolních končetin

Co se týče nohou jako takových, tedy úseku od kotníku k prstům, hodnotíme rozložení váhy mezi vnitřní a vnější hranou chodidla a dále mezi patou a přednožím. Při výraznějším zatížení pat dochází k útlumu napřimovacích a stabilizačních procesů. Zatížení prstů dává tělu signál k napřímení, protože náš mozek předpokládá pohyb vpřed. Jakmile je více zatížená vnitřní, tedy palcová hrana chodidla, pak se výše uložené klouby nastavují do vnitřních rotací. Bohužel vnitřní rotace nejsou žádoucí, protože se v nich ztrácí napřímení kloubů a jejich funkce (stabilita a mobilita). Postujeme výše a sledujeme nastavení kotníku, kolen a kyčelních kloubů přes postavení stehen. V ideálním případě by kotníky, kolena a stehenní kosti měly být postaveny zevně.

Nastavení pánve a bederní páteře

Postavení pánve a bederní páteře hodnotíme z několika stran – zepředu, zezadu a samozřejmě také z boku. Zepředu vnímáme stranové vychýlení nebo rotaci. Velmi důležité je zhodnocení napětí svalů břišní stěny, které by mělo být rovnoměrné. Vystupující, nebo naopak propadlá místa jsou vždy známkou dysbalance mezi břišními svaly. Stejně je tomu při hodnocení zezadu, tak ovšem hodnotíme napětí zádových svalů. Z toho pak lze vyvodit, že nastavení této oblasti není optimální, a tudíž se zde budeme setkávat s nestabilitou a/nebo přetížením. Z boku posuzujeme případný přepad pánve dopředu, do tzv. anteverze, a od toho se odvíjející zakřivení bederní páteře.

Nastavení hrudní páteře, hrudního koše a horních končetin

V této oblasti je pro nás klíčové nastavení hrudní páteře, hrudního koše a lopatek. Při výraznějším zakřivení hrudní páteře se obratle dostávají do komprese. Je to známka chybějícího napřímení, a tím pádem také ztráty schopnosti rotovat. Místo rotace hrudní páteře pak rotuje tzv. Th-L, což je neefektivní a zmíněný přechod se přetěžuje. Dále nás zajímá, zda není hrudní koš nějak deformován (např. u skoliózy), zda není vytažen vzhůru, nebo naopak stažen dolů. Zajímají nás také pohyby hrudního koše během dýchání. Co se týče postavení lopatek, tak čím více jdou od páteře, tím více je daná oblast funkční. Jen je důležité, aby nám lopatky nepadaly do tzv. protrakce. Lopatky do sebe znamenají oporu o horní končetinu, což je žádoucí.

Nastavení hlavy a krční páteře

Na závěr hodnotíme nastavení hlavy a krční páteře. Hlava by neměla padat do předsunutého držení, což je bohužel časté. Je to známkou chybějící opory hlavy a horních končetin. Krční páteř se tak dostává do komprese a v jejím dolním úseku může dojít k výhřezu ploténky. Hlava by měla být držena napřímeně se zachováním přirozeného zakřivení krční páteře. Hodnotíme také případnou rotaci nebo deviaci hlavy do strany.