Funkce zádových svalů

Abychom pochopili problematiku zádových svalů, tak je nejprve potřeba si shrnout jejich přirozenou funkci. U člověka jsou zádové svaly vyvinuty velmi mohutně. Vzhledem k tomu, že pohybový aparát člověka byl stvořen pro vzpřímenou chůzi, tak hlavní a nejpřirozenější úlohou zádových svalů je napřímení páteře a udržení tohoto napřímení ve statické pozici i v pohybu. Zádové svaly pracují proti gravitaci, musí se tedy aktivovat směrem vzhůru, aby bylo zajištěno napřímení páteře. V praxi se ovšem setkáme s tím, že zádové svaly táhnou směrem dolů, nikoli nahoru. Nedojde k napřímení, ale naopak ke kompresi páteře.

Posilování vzpřimovačů

V oblasti sportu a zejména v posilovnách se často setkáme se cviky, které jsou cílené přímo na svaly podél páteře, často označované jako vzpřimovače páteře. Anatomicky se sice tyto hlubší svalové vrstvy opravdu označují jako vzpřimovače, nicméně i povrchovější vrstvy by měly fungovat do vzpřímení. Dalším problémem jsou cviky, které se na tyto svaly používají – často se cvičí opakovanou flexí a extenzí trupu, případně až do hyperextenze. Svaly podél páteře ovšem bývají mnohdy přetěžované – výrazně pak vystupují a vytvářejí podél páteře tuhé a bolestivé svalové valy. Přetížení je dané jejich nesprávným zapojením do pohybu. Svaly páteř nevzpřimují, ale naopak komprimují. „Posilování“ vzpřimovačů by mělo probíhat volbou vhodných opor v každém cviku a při každém pohybu. Svaly pak budeme procvičovat v jejich přirozené funkci.

Stahování lopatek k sobě a dolů

Stále přetrvává přesvědčení, že lopatky by měly být taženy směrem dozadu a dolů. Je tomu tak proto, že pak opticky oblast ramenního pletence vypadá tzv. centrovaně, tedy ve středním postavení. Nás by ovšem měla kromě vzhledu zajímat i funkčnost dané oblasti. Pokud bychom v takovém postavení vyzkoušeli stabilitu, sílu a mobilitu ramene, zjistili bychom, že tyto funkce tam nejsou nebo jen v omezené míře. Svaly v tomto držení lopatek totiž nefungují v synergii (souhře). Svaly mezi lopatkami a pod nimi táhnou směrem k páteři a vytvářejí její kompresi, což je stav, který není z dlouhodobého hlediska žádoucí, jak jsme si vysvětlili na začátku. Lopatky by tedy měly být naopak taženy směrem šikmo od sebe a lehce vzhůru směrem k opoře dále na horní končetině.

Posilování hlubokých zádových svalů

Jako hluboké zádové svaly se označují ty úplně nejhlubší vrstvy zádových svalů, které většinou přeskakují pouze jednotlivé obratle. Řadily se do tzv. hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSp), protože se předpokládalo, že na stabilizaci páteře mají větší vliv než jejich povrchověji uložení kolegové (např. již zmíněné vzpřimovače). Od toho se však v poslední době upouští a pojem hluboký stabilizační systém už se také tolik neužívá. Místo toho se používá pojem trupová stabilizace. Zjistilo se totiž, že rozdíl ve vlivu na stabilizaci páteře je mezi povrchovými a hlubokými vrstvami mizivý. Cviky cílené na posilování hlubokých zádových svalů tedy postrádají smysl ze dvou důvodů. Jak již bylo zmíněno, jejich vliv na stabilizaci páteře je stejný, a navíc při posilování budou vždy aktivní i vzpřimovače. Jen je potřeba docílit toho, aby fungovaly tím správným způsobem.