Základní principy

K nastavení co největší aktivity celého těla potřebujeme dosáhnout stavu tzv. anticipace, což v neurofyziologii značí situaci těsně před započetím pohybu. Ve stavu anticipace se organismus připravuje na pohyb – nastavují se jednotlivé opory a náš nervový systém na základě toho vybírá optimální pohybový vzor. V pohybové fázi už lze nastavení opravovat jen velice těžko. V opěrných místech se nachází receptory, které informují mozek o situaci ve svalech, šlachách, kloubech, kůži apod. Mozek informace porovnává s předchozími zkušenostmi a na základě toho vybírá optimální pohybový program.

Proč je důležité nastavení těla ve stoji a v sedu?

Sed je vůbec jedna z nejčastějších pozic, ve které lidé západního světa tráví většinu svého času. V sedu pracujeme, odpočíváme nebo se věnujeme různým zálibám. Je diskutabilní, zda je vůbec dlouhotrvající sed pro člověka přirozený, nebo ne. Nicméně mnohdy není na výběr a v sedu musíme setrvat, proto je důležité se v něm nastavit tak, aby naše tělo mělo pocit, jako kdybychom se každou chvíli chtěli zvednout a odejít. Jedině tak docílíme maximální aktivity kolem páteře – napřímení (dekomprese) a stabilizace.

Stoj je základní prvek pro nejpřirozenější pohybový projev člověka, kterým je chůze. Od správně nastaveného stoje se tedy alespoň v prvních chvílích odvíjí její stereotyp. Navíc se setkáváme s řadou povolání, ve kterých lidé tráví čas právě ve stoji. Proto je optimální si umět stoj nastavit tak, aby byl co nejaktivnější. Při pasivním stoji dochází ke kompresi páteře, zavření klíčových kloubů, ztrátě stability, omezení svalové síly i mobility. Rovněž se výrazně snižuje pohyblivost hrudního koše, takže se zmenšuje dechová kapacita a zhoršuje se stereotyp dechu.

Nastavení těla ve stoji

Ve stoji se snažíme co nejvíce zatížit prsty nohou a malíkovou hranu. Konečky prstů zkusíme co nejvíce zatlačit do země. Ze začátku se prsty po zatížení většinou dostávají do kladívkového postavení, což nám nevadí, protože časem se opora o prsty zlepší a prsty se zpevní. Zatížení prstů docílíme posunem celého trupu směrem dopředu. Nyní se od pat vytáhneme co nejvíce do napřímení. Kolena nesmí být propnutá.

Nastavení těla v sedu

Pro „aktivní sezení“ je důležité mít pod sebou co nejrovnější a nejpevnější židli, v ideálním případě také bez opěradla. Chodidla jsou opřená celou plochou o zem, ale větší zatížení bychom měli cítit na prstech, zejména pak na malíkové hraně. Celý trup rovně předkloníme lehce směrem nad kolena. Pohyb provádíme v kyčelních kloubech. Měli bychom posléze cítit, že sedíme na kostěných útvarech, které označujeme jako sedací hrboly. Posléze se pokusíme od pat a sedacích hrbolů vytahovat šikmo vzhůru a dopředu, jako kdybychom chtěli vstát. Dodali jsme tělu záměr k pohybu, který vyvolá daleko větší odezvu ve smyslu napřímení páteře. Je jasné, že stejně jako u stoje a chůze nedokážeme toto nastavení udržet po celou dobu. Když se čas od času takto srovnáme, posouváme si tím postupně svou komfortní zónu a zlepšujeme podmínky pro fungování těla.