Zdravotní benefity dýchání nosem

Dýchání nosem má na lidské tělo velmi pozitivní vliv a podporuje řadu funkcí. Jelikož je dýchání nosem vzhledem k většímu odporu náročnější, tak umožňuje zapojení více svalů, které se upínají k hrudnímu koši. Dýchání nosem umožňuje plné rozvíjení hrudního koše a trénuje jeho elasticitu. Dále je dýchání nosem důležité k čištění a zvlhčování vdechovaného vzduchu, což oceníme zejména v zimě. Vdechovaný vzduch obsahuje řadu mikročástic, přičemž některé z nich mohou být i různé choroboplodné zárodky. Nosní sliznice je plně uzpůsobena k čištění vzduchu, neboť obsahuje buňky se speciálními výběžky, tzv. řasinkami, které kmitají směrem ven z dýchacích cest. V horních cestách dýchacích nalezneme rovněž velké nakupení lymfatické tkáně – tzv. nosní mandli, postupem dolů pak i další mandle.

U dětí je dýchání nosem ještě důležitější než u dospělých, neboť se na základě toho rozvíjí a tahem svalů dále tvaruje hrudní koš. Pokud z nějakého důvodu dojde k tomu, že dítě dlouhodobě dýchá ústy, např. při chronicky zvětšené nosní mandli, pak se hrudník dětí oplošťuje a málo se rozvíjí. Děti jsou unavené, jelikož jsou méně zásobeny kyslíkem, a navíc mají specifický výraz v obličeji. Mohou mít poruchy učení, a dokonce i psychické problémy.

Jak synchronizovat dech se cvičením

Klienti a pacienti se poměrně často ptají, jak mají dýchat při cvičení, tedy zda se mají při zátěži nadechovat nebo naopak. Ve fyzioterapii se nejčastěji využívá nádech při zátěži, neboť nádech facilituje (zesiluje) svalovou aktivitu. Ve sportu a při klasickém cvičení se nejčastěji používá výdech se zátěží, protože řada sportovců s výdechem stahuje břišní svaly směrem dolů a tak si lokálně zpevňují střed těla. Bohužel takové zpevnění z dlouhodobého hlediska není optimální, protože není propojeno s ostatními svaly v celém svalovém řetězci.

Vyspělejší cvičenci by měli zvládat při zátěži jak nádech, tak i výdech. Co se týče vytrvalostních aktivit, jako je např. běh, jízda na kole atp., tak u nich není vždy třeba synchronizovat dech s pohybem. U těchto aktivit je potřebnější dýchat, pokud to s ohledem na intenzitu lze, co nejklidněji a hluboce, aby se k pracujícím svalům dostalo dostatečné množství kyslíku.

Dýchání při intenzivní fyzické zátěži

S rostoucí intenzitou fyzické zátěže bude dýchání nosem pochopitelně čím dál tím náročnější. Při velké intenzitě nebo velkém odporu při cvičení jsou svaly nuceny více pracovat v tzv. anaerobním režimu, což znamená, že se ke svalům nedostává dostatečné množství kyslíku. V takovém režimu vzniká větší množství oxidu uhličitého, které dráždí dechové centrum v prodloužené míše, a tak nás nutí se častěji nadechovat. Ve většině případů tedy začneme dýchat ústy, což samozřejmě není špatně. Je ale lepší, pokud to jde, zůstat alespoň u nádechu nosem a výdechu ústy. Přesto se lze v rámci tréninku těla na zátěž postupně adaptovat a snižovat reaktivitu těla na množství oxidu uhličitého. Postupem doby tedy lze do určité míry dýchat nosem i při intenzivnější fyzické zátěži.