Otěhotnět na střední nebo na vysoké nebývalo kdysi ničím výjimečným, ale pokud se to mladým lidem stane dnes, ocitají se rázem v úplně jiné situaci. V čase, kdy se hranice mentální dospělosti posouvá někam k pětadvacátým narozeninám, kdo spadá do kategorie mladých rodin, o kterých tu bude řeč? „Jde o skupinu domácností, kde se partneři velmi brzy (na střední škole či začátku vysoké školy) stali rodiči a na tuto roli nebyli dostatečně připraveni, protože ji neplánovali,“ zní charakteristika uvedená v analýze projektu Neviditelní z roku 2021. „Tato skupina Neviditelných nepatří automaticky mezi ohrožené sociální skupiny, ale pokud se v soužití problémy vyskytují, jsou velmi závažné,“ uvádí se ve stejném dokumentu. Jinými slovy stát se v nízkém věku rodičem nemusí nutně znamenat problém, ale pokud už se rodina musí s něčím popasovat, je na to sama a má značně svázané ruce.

Zdroj: Youtube

Příchod dítěte leckdy zapříčiní předčasné ukončení vzdělávání, navíc mladý člověk nemá obvykle žádnou praxi na pracovním trhu a jako rodič má i omezené časové možnosti. Kvůli tomu tak musí přijmout práci s nižší kvalifikací a tím pádem i nižším platem. „Roční propad příjmů zapříčiněný nedokončeným vysokoškolským vzděláním činí až 90 156 Kč,“ říká Aleš Rod z Centra ekonomických a tržních analýz CETA. Jelikož mladí lidé neměli ani šanci vytvořit si finanční polštář, který by jim pomohl pokrýt dočasný výpadek příjmů během rodičovské dovolené či nečekané výdaje, dostávají se pod tlak.

K finanční tísni, závislosti na pomoci rodině a psychické i fyzické náročnosti rodičovství, se pak přidává ještě pocit izolace – vrstevníci mají úplně jiné starosti, tlak a odsudky okolí i nutnost vzdát se kariérních cílů případně je sladit s péčí o dítě, ke kterému dnešní mladí přistupují překvapivě zodpovědně a dle průzkumu zadaného centrem CETA, z něhož analýza Neviditelných vychází, je pro mladé rodiče velkým zdrojem stresu také uvědomění si, že nemohou nabídnout dítěti vše, co by si pro jeho rozvoj přáli.

To potvrzuje dnes už sedmatřicetiletá Adéla, která otěhotněla v posledním ročníku na vysoké škole se spolužákem. „Vzpomínám si, že to byl šok a ve hře byl i potrat. To jsme zavrhli. Postavili se za nás obojí rodiče.“ Zatímco jejich vrstevníci ještě o rodině ani neuvažovali, oni řešili koupi bytu. „Nakoplo nás to k mnohem větší zodpovědnosti. Já jsem tedy přišla o kamaráda a kamarádku, kteří se nedokázali přenést přes to, že s nimi už nebudu pařit. Tehdy mě to skutečně mrzelo.“

Nejde tu jen o peníze

Psychická stránka rodičovství v nízkém věku bývá často podceňovaná. Zatímco ve třiceti budete mít ve svém okolí někoho, kdo už děti má, možná se budete o rodičovství zajímat, plánovat ho a připravovat se na něj třeba několik let, na střední škole nebo během vysokoškolského studia se o zkušenosti svých vrstevníků nebudete moct opřít. Jaké jsou pak největší výzvy pro psychiku mladých rodičů?

„Budování zázemí, ať už se jedná o finance nebo domov jako takový, následně pak zvládnutí nové role rodiče se vší zodpovědností, která k tomu patří, a s tím často související upuštění od dosavadního životního stylu. Může však i vyplynout otázka, o jak vážný vztah se vlastně doposud jednalo a zda jsou oba partneři ochotni se přizpůsobit vzniklé změně a jaký mají pohled na budoucnost. Celkově bych za typickou výzvu rodičovství v nízkém věku označila změnu, na kterou mnohdy nebyl prostor se připravit,“ zamýšlí se Petra Vávrová, psychoterapeutka působící na online psychoterapeutické platformě Hedepy.

Příchod dítěte do partnerství je velkou výzvou i pro dlouholeté partnery, kteří rodičovství plánovali. Pravděpodobnost, že s mladým vztahem zatočí neplánovaný potomek, je skutečně velká. Má smysl snažit se skřípající vztah udržet kvůli dítěti? Představa, že už ve dvaceti máte vztah z rozumu, který by měl ideálně vydržet až do smrti, je poměrně děsivá. Na druhou stranu, neprospělo by mladým lidem naučit se pečovat o vztah, řešit konflikty a soustředit se na důležité věci, místo rychlého konce?

„Pokud se jedná o nefungující vztah, ani kvůli dítěti nezačne sám od sebe fungovat, za tím je spousta práce a oboustranné snahy. Osobně se domnívám, že vzájemná domluva na budoucím fungování, kooperaci a participaci na výchově i zajištění dítěte je pro něj potencionálně přínosnější než napětí a frustrace rodičů, kteří by spolu za jiných okolností dávno nebyli,“ uvažuje psychoterapeutka.

Udržení mladých rodičů pohromadě může být jednou z priorit prarodičů nečekaného vnoučete. Právě oni mohou být změnou v životě svých dětí také silně zasažení a i jejich reakce má vliv na to, jak mladí rodiče novou úlohu zvládnou. Za situace, kdy stát nenabízí mladým rodinám dostatek startovacích bytů ani spolehlivý systém předškolní péče a navíc jsou mladí rodiče vnímaní jako rizikoví i pro banky a pojišťovny, může rodina pomoci s bydlením a hlídáním, aby se situace mladých rodičů co nejdříve stabilizovala. Taková závislost ovšem opět přispívá k rozevírání pomyslných nůžek mezi těmi, kdo se narodili do funkčních rodin, a těmi, kdo se na své příbuzné spolehnout nemohou.

To nezávisí jen na sociálním postavení původní rodiny – problém se může týkat i vyšších vrstev, kde se rodina nehodlá smířit s neúspěchem svého potomka, těhotenství považuje za selhání, konec kariéry a ostudu. Ačkoliv totiž mladí rodiče z dobře situovaných rodin mají obvykle více financí na řešení jednotlivých problémů i více informací a možností, velmi negativně na ně mohou působit velké nároky okolí, kterým nedostáli. Rodina navíc může vyvíjet tlak, aby se mladí rodiče zachovali v souladu s jejich přesvědčením, a přebírat otěže v řešení situace. „Nicméně jako ideální vnímám rozlišit si, na kolik ze mě mluví aktuální vztek, zklamání vlastních představ, na kolik do situace promítám něco svého, a co by vlastně ode mě potřebovalo moje dítě,“ doporučuje terapeutka Petra Vávrová. Za důležité považuje jednak respektovat volbu dítěte (běžně se do konfliktu rodiny dostávají kvůli názoru na potrat) a snahu pochopit jeho rozhodnutí, jednak ale i stanovení vlastní míry angažovanosti – finanční, časové i emocionální.

Mladí neznamená špatní

Mladí rodiče totiž jednoznačně nemusí být špatní. Kromě toho, že mají na děti více energie, jsou také ochotnější hledat nové cesty výchovy a rozvoje a leckdy mohou být i vyzrálejší než někteří čtyřicátníci. Důležité je pak mladým rodičům neházet klacky pod nohy a netlačit je tam, kam podle našeho názoru spějí – obvykle do pekla. „Zpětně byl Tadeáš to nejlepší, co se nám povedlo, protože jsme tím rodičovstvím malých dětí propluli vážně mladí, ještě taky s polomentalitou dítěte. Nebáli jsme se zvednout kotvy a jít do ciziny, tak nějak jsme byli víc ochotní k jízdě na horské dráze,“ směje se Adéla, dnes trojnásobná máma – mimochodem nejmladšího syna si dle Adéliných slov pořídili v době, kdy jejich vrstevníci prvního potomka. „Je to takový medvídek na mazlení. Velkou výhodu vidím i v tom, že první pubertě čelíme ani ne ve čtyřiceti, kdy si tu svou ještě celkem pamatujeme,“ uzavírá téma vysokoškolačka, pro kterou první dítě bylo i velkou motivací rychle dokončit studia. Jak by se bývala odvíjela její kariéra, už neřeší. I plánované mateřství by do ní zasáhlo.

Pokud ve svém okolí mladou rodinu či mladou maminku máte, zkuste se zbavit předsudků a nabídnout pomocnou ruku. Není nutné k tomu přistoupit jako k životnímu poslání a charitě, stačí i to, že je budete respektovat a brát na ně ohledy, byť by to mělo být jen odpuštění si nevhodných poznámek o nezodpovědnosti, nízké inteligenci, nepřizpůsobivosti a podobně. „Myslím, že je v pořádku navázat hovor, ocenit, jak to zvládají a případně se doptat, jestli je všechno v pořádku; pokud ne, nemusíte situaci řešit sami, ale můžete ji zprostředkovat, poskytnout informaci, kontakt a podobně,“ říká Hedvika Stuchlíková, vedoucí občanského poradenství Respondeo, kde se specializují na pomoc lidem ve složité životní situaci. Klienti se k nim dostávají právě skrze doporučení známých či úřadů a s pomocí vyškolených pracovníků mohou například zjistit, na které sociální dávky mají nárok, kam se obrátit, ale i jak jednat s úřady nebo zda postoupit svou záležitost soudu.

Jakkoliv možná stále máte chuť zlomit nad mladými lidmi v nouzi hůl, projekt Neviditelní má v kapse i fakta a čísla, která vás mohou přesvědčit, že má smysl podat neviditelným mladým rodinám ruku. Jejich problém se týká celkem cca 9 400 osob, z nichž každá stojí státní rozpočet kolem 73 tisíc korun ročně jen na základě nižších odvodů z nižších příjmů. Zásadní je také zapojit mladé rodiče co nejdříve do pracovního procesu – čím dříve, tím méně problémů lze očekávat.

S tím samozřejmě souvisí i potřeba změny systému předškolního vzdělávání nebo zrušení nutnosti přerušit práci kvůli možnosti pobírání například mateřské dovolené. Svou troškou do mlýna by pak mohli přispět i zaměstnavatelé – umožnit práci člověku ve složité situaci a nabídnutí možnosti nebrat ji jako nutné zlo hluboko pod úrovní dovedností je zárukou zisku loajální pracovní síly. A poslední argument: pokud nenecháme mladou rodinu tonout v moři problémů, za které si přece mohou sami, roste i šance, že z nečekaného potomka vychovají plně funkčního a bezproblémového jedince. Stačí jen nabídnout férovou startovní čáru.

O projektu Neviditelní

Za projektem Neviditelní stojí Spotřebitelské fórum, Centrum ekonomických a tržních analýz CETA a společnost Provident Financial a klade si za cíl zlepšení situace lidí, pro které není k dispozici systémová podpora státu a často se ocitají v jakési šedé zóně zájmu. Vedle mladých rodin jsou to rodiče samoživitelé, nedobrovolně nezaměstnaní 50+, pečující osoby ale i pracovníci v sociálních službách a podobně. Protože nejde o velkou část obyvatel, nestojí za nimi žádná „odborová organizace“, která by jejich zájmy hájila a tlačila na řešení problému. Neviditelní jsou tak nuceni na vlastní pěst pátrat po vhodné pomoci, na což jim často nestačí zkušenosti, vědomosti ani síly.

Zdroj:
autorský článek

Projekt Neviditelní
Aktuální populační vývoj v kostce