„Ale náš David nepije!“ Touhle hláškou proslul jeden náš známý, když takhle reagoval v debatě rodičů o tom, jak to jejich potomci mají s alkoholem a cigaretami. Protože ho nikdy neviděl s pivem v ruce, jak se to jednou povedlo třeba nám, když jsme se navečer vraceli z výletu. Bylo mu tehdy asi šestnáct a rozhodně u toho stánku nebyl sám.

Davidovi rodiče si přitom občas sami pivo i víno dopřejí a třeba na rodinných oslavách nemají problém s tím, aby si s nimi připily i jejich dospívající děti. Mají dojem, že takhle pod rodinným dohledem je to v pořádku a bezpečné. A že je to jiné, než kdyby jim alkohol nabídl kamarád, to spousta rodičů považuje za rizikové.

Raději knihu!

Jenže, odborníci to vidí jinak. Za pití teenagerů totiž nemůžou kamarádi, ale daleko častěji právě rodiče. Tvrdí to třeba Martina Ferencová, koordinátorka kampaně Alkohol zodpovědně – podle ní k tomu přispívají rodiče, kteří pijí před dětmi, mají doma volně dostupný alkohol a moc neřeší, když se jejich potomek opije, ačkoli mu ještě nebylo osmnáct, a tak by pít vůbec neměl.

Anebo takoví, kteří mu alkohol sami nabízejí a přímo ho pobízí, aby si připil s nimi. Jinými slovy, nabízet dětem doma pití není dobrým způsobem, jak se před generací vlastních dětí předvést jako fajn rodič.

„To, že české děti a mladiství dostávají alkohol od svých nejbližších, je bohužel fakt, který svědčí o celkové společenské toleranci k alkoholu, jenž v západním světě v takovém měřítku neexistuje,“ řekl Jindřich Vobořil, bývalý národní protidrogový koordinátor.

Někteří odborníci jdou ještě dál a za chybu považují i nabízení nápojů, které jsou sice nealko, ale tváří se třeba jako šampaňské. Oblíbený hit dětských oslav totiž dětí učí, že bez alkoholu se prostě žádná oslava ani zábava neobejde a to vlastně možná tak úplně my rodiče nechceme.

Je alkohol lepší než heroin?

Výzkumy ukazují, že rodičům vadí, že alkohol je součástí naší společnosti a že není v jejich silách od něj své dítě úplně uchránit, a proto volí strategii tolerance omezené konzumace. Dále argumentují tím, že by jejich děti mohly „pít na truc“, že je lepší, když poprvé ochutnají alkohol pod jejich dohledem.

Bohužel, čím dříve člověk začne pít, tím spíše s tím bude mít celoživotní problémy – podobně jako to platí třeba u cigaret. A navíc vyvíjejícímu se organismu škodí pití víc než dospělým.

Případně si rodiče namlouvají, že alkohol tak nevadí, protože je to pořád lepší, než kdyby dítě bralo drogy. Jenže pití alkoholu propadá mnohem více lidí než tvrdým drogám a zdá se, že rodičovský přístup je jednou z příčin.

Dá se to popsat třeba takhle: zatímco ze špatných školních známek se mnoho rodičů hroutí, opilecké excesy svých dětí berou jako svého druhu humorné historky. Což by podle odborníků neměli. A pokud potomek pravidlo o zákazu pití nedodrží, měl by následovat trest, třeba v podobě zákazu dalších koncertů a podobných akcí na nějakou jasně vymezenou dobu. Je to totiž účinnější než kázání o tom, že alkohol škodí zdraví.

Na druhou stranu je fér přiznat, že nynější dospívající pijí méně, než ti v minulých letech, protože se i bez rodičovského kázání chovají zodpovědněji než předchozí generace. Vidět je to i v tom, že na později odkládají zahájení sexuálního života a že se zároveň více zajímají o antikoncepci.