Zvyky, z nichž se stanou rodinné tradice, spojují členy rodiny třeba díky tomu, že jim dávají pocit identity, společné vzpomínky i pocit kontinuity napříč generacemi. Zní to možná pateticky a trochu moc vznešeně, ale nebojte, začíná to různými společnými maličkostmi.
Pozor, nezaměňujte rodinné tradice za každodenní rutinní záležitosti, kterou jsou taky nezbytné, ale chybí jim symbolický význam. Nejsou zkrátka rodinnými rituály s přidanou hodnotou. Každodenní rodinná večeře v sedm je spíše rutinou, v dobrém slova smyslu, zatímco rodinná večeře jednou za půl roku v oblíbené restauraci je rodinnou tradicí. Mimochodem, mnoho rodinných tradic je spojeno právě s jídlem, další spousta jich je prostě nějak zábavných – jsou rodiny, které třeba chodí jednou ročně na dostihy, čistě jako na společenskou událost.
Rodinné tradice zároveň pomáhají dětem pochopit, kam patří a co je důležité, mohou také prospět jejich sebevědomí, protože podobné zážitky jsou svým způsobem výjimečné. Zároveň jsou předvídatelné, což je uklidňující, dá se na ně těšit a podílet se na jejich přípravě.
Jak tradice zavést a hlavně, jak je udržet?
Je fér přiznat, že udržování rodinných tradic vyžaduje určité odhodlání a plánování. Proto má smysl je nepřekombinovat, pokud snad zrovna zavádíte nějaké nové. Platí, že čím je tradice jednodušší, tím snazší je ji udržet. Takže například velká bojovka pro všechny děti z příbuzenstva je skvělá, ale daleko větší šanci na zopakování za rok má setkání stejné party v nějaké výjimečné cukrárně.
Naše rodina má svatomartinskou husu. Není to nijak originální, ale už je z toho tradice – zavedli jsme to už před lety, když byly velké děti malé. Dneska už jsou dospělé a bydlí jinde, ale na husu pečenou celou noc v červeném pekáči, který jsem kvůli tomu kdysi koupila, se pořád těší. Malé děti se zase těší, že spolu půjdeme pro husu k tomu stejnému farmářovi na pražskou náplavku. Mimochodem, tradice zůstala zachována, i když byly minulý podzim trhy zavřené, farmář nám husu přivezl domů.
Osvědčené bývají tradice spojené se svátky, jako jsou Vánoce, ať už je to štědrovečerní výlet do lesa, kde se s přáteli sejdete u ohně, nebo sraz s prarodiči nebo naopak dospělými dětmi na Rybově mši kdesi ve městě.
Nesedí vám to? Zkuste to jinak
K zavádění tradic patří i pokusy a omyly, nebojte se něco vyzkoušet a nezopakovat to, když jste se v tom necítili dobře. Vypravili jste se celá rodina s dětmi i s babičkou a dědečkem na horskou chatu, kam jste jezdili jako malí, ale už to prostě nebylo ono? Alespoň víte, že tudy ne. I kdyby se to jin rodině osvědčilo, vám bude nejspíš vyhovovat něco jiného.
Tradice se naopak může zrodit tam, kde byste to nečekali – naše velká rodina si například začala kvůli koronavirovým omezením volat každý pátek večer, což je mnohem častěji, než bychom se jinak viděli normálně a vydrželo nám to i v době, kdy se dala epidemie alespoň dočasně na ústup. A už jsme se dohodli, že tuhle tradici zachováme, byť třeba jen jednou měsíčně, i až bude virus definitivně pryč.
Moje kamarádka náhodou zavedla tradici grilování v první jarní den – jednou měla tak dost hnusného počasí, že se navzdory zimě rozhodla rozpálit zahradní gril a udělat tam rodinný oběd. Až pak se ukázalo, že kalendářně šlo o první jarní den – a tradice byla na světě. Vy můžete pro změnu zkusit zavést horkou čokoládu první podzimní den.
Některé tradice mohu mít podobu dobrého skutku, můžete třeba s dětmi jednou za měsíc udělat menší nákup pro potravinovou banku. Nebo spolu každý měsíc vybrat jeden charitativní projekt, na který jako rodina přispějete.