V České republice se dle statistik potýká s neplodností 20 % párů. Proč myslíte, že je toto téma ve společnosti stále tabu?

Myslím si, že je to tím, že hodně párů potýkajících se s neplodností o tom nemluví a tají to. Částečně proto, že je to bolestivá a intimní záležitost, ale i proto, že o tom chybí ve společnosti informace, čímž okolo umělého oplodnění a tzv. „dětí ze zkumavky“ vzniklo hodně předsudků. Když už se o tom člověk rozhodne mluvit, často se setká s nepochopením nebo nevhodnými komentáři. Kdyby toto téma bylo více normalizované, bylo by jednodušší najít empatii a podporu.

Před vydáním knížky jsem slyšela od několika „plodných“ osob, že si rozhodně nemyslí, že by neplodnost byla tabu a že o ní slýchají až až. Po vydání knížky se mi ale svěřilo hned několik žen z mého okolí, že tento problém mají, ale neřekli o tom vůbec nikomu, třeba ani svým rodičům. Přitom když jsme se s neplodností začali potýkat my s manželem, často jsme měli pocit, že jsme mezi známými snad jediní. Je to takový začarovaný kruh, kde o tom velká část párů nemluví, a tak se všichni cítí sami.

V knize vystupují postavy kamarádů, které říkají například: „Musíš se uvolnit“ nebo „Čau, už jsi těhotná?“ Takové řeči mohou zraňovat. Jak ideálně podpořit své neplodné přátele?

Je důležité, a to nejen u neplodnosti, neznevažovat a neodsuzovat prožívání druhých lidí. To, že já osobně nevidím něco jako problém, neznamená, že to není problém pro někoho jiného. Každý se vyrovnává se svou situací jinak a je třeba to respektovat. Pokud mám neplodné kamarády, je vhodné jejich situaci nezlehčovat, nedávat jim nevyžádané rady a nevykládat neustále jen o dětech. Pokud oni sami mají chuť o tom mluvit, tak je vyslechnout. A pokud ne, je dobré je rozptýlit, bavit se o čemkoli jiném nebo je třeba jen vytáhnout ven na skleničku.

Podstoupila jste IVF a v rámci toho podporu činnosti vaječníků hormony. Jaký na vás měly vliv?

Na každého má hormonální léčba jiný vliv, já jsem ji pociťovala celkem silně. Nejnáročnější je to asi z emoční stránky, kdy je člověk jako na horské dráze, má neustálé výkyvy nálad, které často přechází až do deprese a apatie. To navíc doprovází například i ztráta energie, nechutenství, nevolnost nebo extrémně nafouklé bolavé břicho. Není to samozřejmě lehké ani pro partnera, který občas potřebuje velkou dávku trpělivosti.

Myšlenka na knihu Bezdětná vzešla v rámci terapie, na kterou jste chodila. Co předcházelo tomu, že jste se rozhodla najít psychologickou pomoc?

Na terapii jsem se ocitla po mnoha neúspěšných pokusech IVF. Po opakovaném potratu jsem přišla o všechnu naději, cítila jsem se sama, začala jsem se stranit lidí a nedokázala jsem se soustředit na práci. Terapie mi pomohla dostat ven ty nejčernější myšlenky a emoce, nabrat nové síly a více se otevřít svým blízkým.

Z mé zkušenosti ale chybí psychologická podpora přímo na klinice asistované reprodukce. IVF je psychicky velmi náročné pro oba partnery, zvlášť když se dlouho nedaří. Myslím si, že by terapie měla automaticky být součástí celého procesu, který je jinak sám o sobě velmi chladný a laboratorní. Je důležité hned na začátku najít vhodnou kliniku, na které se člověk bude cítit pohodlně a která mu nabídne lidštější přístup.

Jaké máte na knihu ohlasy? Ozývají se vám lidé s podobnou zkušeností?

Mám moc hezké ohlasy a jsem za ně vděčná. Ozvalo se mi mnohem více žen, než jsem čekala. Posílají mi zprávy podpory a souznění, že se v knížce našly. Díky Bezdětné se ke mně dostává mnoho různých příběhů, s různými konci. Ty mi dodávají naději a utvrzují mě v tom, že její vydání mělo smysl. Vzájemné sdílení opravdu pomáhá nepřipadat si tak sám a divně, a když se o neplodnosti bude obecně více mluvit, pomůže to neplodným párům se s ní lépe vyrovnat.

Monika Baudišová

je grafická designérka, studovala v Dánsku a Španělsku. Společně s Jordim Trillou tvoří česko-katalánské kreativní duo Pinkpill design. Pendlují mezi Prahou a Barcelonou a kromě grafiky se věnují ilustraci, animaci a vlastní tvorbě. Jsou autory ilustrované knihy o Japonsku zvané Pikunikku – japonský piknik, která vyšla v roce 2017.