„S manželem jsme se už před lety rozhodli, že chceme, aby pro děti bylo kouzlo Vánoc co největší a co nejdéle jim vydrželo, a proto budeme dávat dárky hlavně jim a nebudeme očekávat, že nás budou obdarovávat. Dneska toho trochu litujeme, protože dětem je čtrnáct a šestnáct, mají slušné kapesné, ale nenapadne je, aby nám za něj něco koupili,“ popisuje svou situaci Brňanka Marika.
Co ji k takovému rozhodnutí vedlo? Chtěla se – podle svých slov – vyhnout tomu, aby dostávala rukodělné výrobky nebo nepraktické věci, které jako malá dávala rodičům ona a zpětně se za to stydí. „Byly to hrozné krámy, určitě se museli přetvařovat, že z nich mají radost,“ soudí. Dospívající děti by nejspíše už zvládly koupit něco, co by jí i manželovi skutečně udělalo radost, ale jí je hloupé si o to přímo říkat. A manžel to odmítá řešit, ten by se šílenství kolem Vánoc a dárků nejraději vyhnul úplně.
Úplně jinak na to jde rodina Východočešky Kláry, v níž vyrůstají sedmiletá dcera a pětiletý kluk. „Všechny dětí ještě věří na Ježíška, ale to nám vůbec nebrání v tom, abychom je podporovali i v myšlence, že se lidí v rodině nebo mezi kamarády mohou obdarovávat navzájem. To se přece nevylučuje. Už několik let tak například s dětmi děláme pro prarodiče kalendáře s rodinnými fotkami, které vybíráme společně,“ popisuje Klára jejich rodinný model. Děti zároveň pro prarodiče i rodiče vyrábějí různá přání a drobnosti a Klára očekává, že jakmile začnou dostávat kapesné, budou rodičům i něco kupovat.
Dárky stejně nenosí Ježíšek
Přibývá navíc rodin, které ani s nejmenšími dětmi nehrají hru na Ježíška a ačkoli Vánoce slaví včetně různých zvyků, dárky si zkrátka dávají sami na oslavu Ježíšova narození a jejich potomci to odmalička vědí. V takovém případě je vzájemné obdarování snazší a děti ho přijmou jako něco přirozeného, co k Vánocům patří.
Pokud dítě odmalička věří na Ježíška nosícího dárky, nečekejte, že s touhle vírou sekne z minuty na minutu. "Dítě ztrácí víru v to, že Ježíšek nosí pod stromeček dárky během několika let po nástupu na základní školu, nejde obvykle o "rychlou změnu". I když už dítě někde slyšelo, že dárky kupují rodiče, nebo vidělo nějaký dětský film, který si zřejmě klade za cíl zbavit děti iluzí, stejně si svou víru ještě nějakou dobu drží," řekl psycholog Jan Kulhánek z Centra psychoterapie Anděl pro web idnes.cz.
Jinými slovy, i když dítě alespoň trochu ještě věří na Ježíška, není důvod, aby se zároveň nezapojilo do vzájemného dávání dárků. Některé děti k tomu dospějí přirozeně, například přes výrobu různých přání a ozdob ve školce, jiné musí rodiče trochu popostrčit. Většiny dětí to pochopí, dělá jim potěšení někomu udělat radost - přichází to někdy s nástupem do školy.
Zároveň je to šance, jak dětem ukázat, že je dobré o dárku přemýšlet, aby udělal obdarovanému skutečně radost a nešlo tak o něco, co se v prvé řadě líbí především dárci. Můžete také s dětmi nějaké dárky vyrobit společně, například dárky jedlé, které mohou prarodiče potěšit více než padesátý pátý hrníček do poličky.