Chceme to skutečně takto? A když si pro radost chodíme jinam my, jak jsou na tom asi ostatní členové rodiny?
Moje potřeby, moje zodpovědnost
Za svůj osobní prožitek neseme plnou zodpovědnost my sami. Tedy ani naše děti, ani náš partner, ani žádný jiný příbuzný není zodpovědný za naplňování našich potřeb a za náš emoční prožitek. Každý máme určité potřeby v různých obdobích a ty je třeba pozorovat, uvědomovat si je, dokonce si je připustit – někdy mohou být překvapivé – a učit se je naplňovat tak, abychom vnímali vnitřní mír, bezpečí, stabilitu, rovnováhu…
Jakmile se nám podaří být spokojení sami v sobě, naše vlastní energie se harmonicky roztočí jako kolečko hodinového strojku a začne postupně, díky svému ukotvení, harmonizovat prostředí kolem sebe. Hodinky se seřídí, světlo se začne šířit paprskovitě do okolí.
Občasné emoční propady v rodině
Víme, že energie jsou vždy v rovnováze. Abychom dokázali náležitě ocenit to krásné, je třeba občas zažít náročnější okamžiky a čelit výzvám. O výzvy není v rodinách nouze, ať už máte malé děti, puberťáky, či děti žijící již mimo společné hnízdo. Do toho mívá i partner své dny – a my samozřejmě také.
Pokud budeme prožitek radosti podmiňovat vyladěním energie okolí, hrozí, že se radosti v životě budeme muset trvale vzdát. Co jít však radosti naproti? Jde to i v běžném režimu…
Přitahujte podobné podobným
Z pohledu kvantové fyziky víme, že zaměřením pozornosti na to, co si přejeme a co je pro nás prospěšné, si tuto energii do života přitahujeme. Realizace může trvat od krátkého okamžiku po pár dní. Je třeba myšlenku zvědomit a její vizualizaci poslat vesmíru. Pak už na ni nelpět…
Vděčnost a radost je klíčem k upevnění pouta
Pokud za to radostné umíme i upřímně poděkovat, energie žádoucího zážitku se kvantitativně násobí.
Radostných chvil zažíváme v každém dni dostatek. Spousta drobných radostí, kdy se třeba jen koutkem úst usmějeme, odlehčíme celkovou energii anebo se skutečně a od srdce zasmějeme. Radost nám může udělat ranní paprsek slunce, který nás pošimrá na tváři skrze mezeru v závěsech, vůně kávy, dětský smích anebo nějaký společný výlet či jiné dobrodružství.
Naučme se za tyto drobné i větší radosti vyjadřovat vděčnost. Klidně nahlas anebo jen v duchu pro sebe sama. Podporujme tento zdravý návyk i ve svém okolí. Ale začněme u sebe.
SKLENICE PLNÁ RADOSTI
Sklenice radosti mi během náročných období velmi pomohla v uvědomění toho, co je skutečně důležité.
Pravidla hry:
- Nachystejte si do hlavní místnosti, jídelny či obývacího pokoje velkou sklenici, vázu, plechovku či pěknou krabičku.
- Napište na ni RADOST a můžete ji vyzdobit (klidně společně s dětmi).
- K této nádobě nachystejte lístečky a pera, aby bylo vždy vše k dispozici.
- Alespoň jednou denně, například večer, si ke sklenici sedněte a napište na lísteček, co vám v daný den udělalo největší radost. Podepište se a hoďte do nádoby.
- Podpořte členy rodiny, aby činili totéž. Můžete si z toho udělat rodinný rituál.
- Jednou za týden, například v neděli, si vytvořte tradici čtení radosti. Každý vylosuje lísteček a přečte, co komu udělalo radost za poslední týden. A takto postupujte několik kol, dokud nepřečtete všechny lístečky.
- 7. Nádobu vyprázdněte, lístečky doporučuji uchovat, a zahajte nový týden radosti.
TIP NA OBMĚNU:
Tímto způsobem můžete podpořit i další emoce a přístupy, jako laskavost, vděčnost, pozornost, trpělivost, solidarita, pomoc druhým…
Co vám to přinese?
- Společně strávený rodinný čas v příjemné a povznášející energii.
- Uvědomení si radostí, které už v životě máte.
- Podpoříte tvorbu dalších radostných zážitků.
- Předáváte svým dětem to nejcennější – zdravé myšlenkové vzorce a tvoříte z nich cenný návyk pro život.
- Možná pocítíte, že si pro radost nemusíte chodit jinam, že jí máte dostatek doma.
My máme sklenici radosti na jídelním stole už asi dva roky a pokaždé když pod ní utírám prach, cítím vděčnost…
