Máme doma takový zvyk. Na Štědrý den spolu s několika dalšími rodinami chodíme na výlet do lesů. Uděláme si oheň, ochutnáme navzájem svoje cukroví a vánočky, dáme si čaj s rumem. Děti si užijí přítomnosti vrstevníků a nám je to celé mnohem příjemnější, než kdybychom se snažili je udržet doma v klidu. To by dost možná skončilo odložením před obrazovku, abychom ty Vánoce nějak dochystali, a pocitem, že takhle to vypadat nemá.

Občas mi někdo říká, že je skvělé, že tuhle tradici máme. A že oni by taky rádi, ale bohužel. Jenže víte, jak to je? Nějaký podobný zvyk může mít úplně každý, zavést ho není těžké. A stojí za to ho pak dodržovat, i když se vám zrovna nechce. Teprve pak se z toho stává tradice a rituál, které fungují jako uzemnění, i když kolem vás doma zrovna šílí.

Tady máte pár tipů, které by se mohly hodit právě vám a vaší rodině. Nebo si vymyslete jiné, které vám budou více sedět. „Rituály utužují vztahy. Jsou zastavením v běhu, něčím stabilním, tím, na co se můžeme těšit. Dávají nám jistotu, ukazují, že jsme součástí společenství. Můžeme vymýšlet speciální jenom naše rodinné rituály nebo používat ty běžné - hlavní jejich hodnota. Rituály učí projevovat city, upevňovat nebo narušovat status quo, vyvolávat změny, ale i obnovovat rovnováhu. Jsou léčivé pro tělo i ducha,“ vysvětluje konzultantka Olga Medlíková.

1. Vytřiďte hračky

Není to činnost, do které se člověk vrhá s nadšením, ale výsledek je mimořádně uspokojující. A dá se to navléknout na to očekávané dárky. Z dětského pokojíčku by měl zmizet všechno, s čím už si děti nehrají, co je nezaujalo, protože i to se stává, nebo co je rozbité.

Doporučený postup? Vykliďte pokojíček, co to půjde, nechte v něm jen to, co v něm chcete vy a děti mít a ostatní hračky vytřiďte v nějakém jiném prostoru. Pokud možno, bez dětí.

Nebojte se vyhazovat, jakmile v tomto směru překonáte prvotní ostych, půjde to samo. Zachovávejte jen věci, které můžete někomu dát, případně prodat. To si ale třikrát rozmyslete, někdy s tím člověk stráví zbytečně moc energie a i tady je mnohdy lepší tu věc prostě někomu věnovat.

2. Udělejte něco pro charitu

Tady můžete přímo navázat na předchozí třídění hraček a zapojit do toho i děti. A říct jim, že ne všichni se mají tak dobře - bez výčitek, prosím, chcete je naučit soucitu, ne je otrávit – a nabídnout jim, zda nepoužívané hračky nechtějí poslat právě takovým dětem. Bude vás stát jen pár kliků na internetu, abyste našli nějaký projekt, který se něčím podobným zabývá. Případně můžete k vyřazeným hračkám dokoupit i nějaké nové maličkosti nebo přidat oblečení.

Tip? Zkuste nějakou organizaci zabývající se samoživitelkami. Sbírky na ně se velmi často pořádají také třeba v lokálním facebookových skupinách.

3. Společné vánoční čtení

My si doma s dětmi hodně čteme celoročně, o adventu navíc vytahujeme příslušnou tematickou literaturu, kterou jsme za ty roky nashromáždili. Tradice je to potomky hodně vyžadovaná, už koncem listopadu se strachují, zda jsme knížky někam neztratili, hledají je a vyrovnávají na polici v knihovně. A to už některé adventní příběhy – skvělé jsou knížky, které přinášejí na každý den jeden – musí znát nazpaměť.

4. Cestujte za světlem a atmosférou

Letos na to není úplně ideální doba, ale co nejde teď, příště už snad zase bude možné. Každý rok se během předvánočních týdnů někam vydáváme, ideálně do nějakého zahraničního města, kde mají hezké vánoční trhy a k tomu nějaká muzea, galerie, památky, které chceme vidět. Je to rozhodně mnohem lepší než se pokoušet věnovat tu trochu zbylého volného času věnovat úklidu.

5. Světla není nikdy dost

Mimochodem, jak to máte s vánočními světýlky? Někomu připadají jako kýč, ale nám se líbí. Samozřejmě tu nemluvím o svítícím sobím spřežení na střeše, ale o decentních světelných řetězech, kterými během prosince postupně zdobíme naši domácnost. Mezi naše tradice patří i to, že každý rok společně vybereme nějaká další. Kde nejsou světýlka, zapalujeme svíčky. Nechybí ani světlo za okny a k tomu připomenutí svátku svaté Lucie, která nám připomíná, že noci se za chvíli začnou krátit a to vůbec není špatná představa.