Obecně platí, že žádná emoce není špatná, každá má svůj význam. Například takový smutek vzbuzuje empatické reakce okolí a může nás motivovat k významné změně v životě. Problém s emocemi nastává tehdy, když jsou příliš intenzivní, často se opakují nebo trvají dlouho. Emoce také mají velký vliv na naše celkové duševní a fyzické zdraví. Důsledkem dlouhodobých a silných negativních emocí mohou být změny v imunitním systému, které se projevují jako psychosomatická onemocnění.

LÉČBA ÁSANAMI

S emocemi můžeme pracovat i na jógové podložce. Představa, že ji rozložíme a v tu chvíli z nás bude mistr zenu s prázdnou hlavou a dokonalou duševní harmonií, je ale lichá. Při józe se toho odehrává mnoho. V běžném životě nezřídka fungujeme na autopilota. Děláme věci mechanicky, nevnímáme probíhající skutečnost ani sami sebe. Například jedete známou cestu autem a ani nevíte, jak jste se dostali do cíle.

Smyslem jógové praxe není se takto vypnout, ale naopak nasvítit reflektory směrem k sobě, k tomu, co se právě odehrává. Naučit se vnímat myšlenky, emoce, tělesné reakce i navazující chování a porozumět jejich vzájemným souvislostem. Když totiž člověk pochopí sám sebe, může lépe rozumět ostatním a světu okolo. To, o čem přemýšlíte na podložce, co prožíváte, jak vnímáte, je jen odrazem vnitřních schémat, jež používáme ve všech životních situacích.

Jóga umožňuje zastavit se a podívat se na ně. Je to terapie pro tělo i psychiku. Zjednodušeně řečeno, pokud je někdo například výkonnostně naladěný, ve spěchu, netrpělivý, při józe se to projeví a v ten moment má člověk možnost si to uvědomit. To je první krok při práci s emocemi a základ psychohygieny. Uvědomit si, jak se cítím, a neutíkat ani před tím nepříjemným. Naopak s tím zkusit pracovat.

Americký psycholog Jeffrey E. Young definoval základní schémata, psychické módy, mezi nimiž v každodenním životě často přepínáme. Vždy ale k některému z nich inklinujeme víc. Jak to, že někdo projde jógovou lekcí, ale i životem jako nůž máslem, ve stabilní harmonii, zatímco pro jiného to je jízda na emoční horské dráze?

Příčinou jsou geny, výchova v dětství a události, které se nám dějí v průběhu života. Není výjimkou, že k narušení dochází v dětství. Děje se to tehdy, když je rodič takzvaně emočně nepřítomen nebo nenaplňuje základní potřeby dítěte ve smyslu bezpečí, ocenění a bezpodmínečného přijetí. Například, pokud rodiče nedovolí dítěti projevit se a projít si zdravě a bezpečně emocemi, vzpomeňme na okřídlenou větu: ‚Nebreč, nemáš důvod.‘ Může se stát, že takový člověk se naučí své pocity potlačovat. Možná si vybavíte další schémata, ve kterých jste vyrůstali (Okamžitě se uklidni. Vrať se, až se vyvztekáš. Nikdo na tebe není zvědavý. Vždyť se ti nic neděje. Pak za mnou nechoď. Ty mě chceš utrápit.).

JAK SE RODÍ FRUSTRACE

Když budeme třeba od rodičů často kritizovaní, téměř nás neocení, vytvoříme si takzvané niterné přesvědčení. Tím je v tomhle případě: ‚Nejsem dost dobrá. Ocenění si musím zasloužit.‘ S takovým pocitem se nežije moc dobře, takže naše psychika podprahově přijde s kompenzací, abychom si to o sobě už nemysleli. Čím víc budu podávat výkon a snažit se, tím víc mě ostatní ocení. Nenaplnění pak často vede k negativním emocím.

Na příkladu je vidět, jak se jednotlivé modality lidské psychiky ovlivňují. Myšlenka, že nejsem dost dobrá, vede k chování, kdy se snažím podat výkon, aby se mi dostalo potvrzení mé hodnoty. Pokud se to ale nepovede nebo povede, ale ocenění se nám přesto nedostane, přichází frustrace, smutek nebo vztek, s nimiž se pojí různé tělesné změny.

POZNAT, CO CÍTÍM

Své emoce můžeme ovlivnit jógou, cvičením, hudbou, různými vůněmi, pomocí nichž si do mozku můžeme vyplavit endorfiny. Kromě jógy spojené s meditací se ale jedná jen o dočasná řešení. Pro zásadnější změnu je nutný sofistikovanější zásah. V naší společnosti je vyjadřování emocí spíše potlačováno, a kdo není ‚happy jak dva grepy‘, tak je slaboch a na odpis. Málokdy se bavíme s druhými o tom, co cítíme nebo prožíváme. Dokonce ani s těmi nejbližšími. Pozvěte tedy své emoce ‚na čaj nebo kávu‘. Prvním krokem je zvědomit si emoci, člověk musí vědět, s kým má tu čest. Co cítíte a kde se případně v těle ona emoce objevuje. Někdo má třeba při úzkosti stažené svaly v oblasti šíje, jiný při smutku pocit kamene v žaludku. Nebojujte s emocemi, protože pak mají tendenci být ještě naléhavější. Už jen tím, že je pozorujete, budou mít sklon slábnout. Teď se pochopitelně bavíme o nepříjemných stavech. Další technikou je hluboké dýchání s důrazem na výdech. Teď vám prozradím další velmi dobře fungující trik: Uvolněte čelist a lokty a zkuste být naštvaní. Uvidíte, že to nejde.

NA EMOCE PŘES MYŠLENKY

Na terapeutické úrovni se provádí takzvaná kognitivní restrukturalizace čili přerámování myšlenek, které nám způsobují nežádoucí stavy. S odstupem se zkoumá platnost a užitečnost palčivých myšlenek a nahrazují se vhodnější alternativou. Vezměte si třeba myšlenku: ‚Jsem úplně k ničemu.‘ Napište si nebo si v duchu definujte, co pro to svědčí (neuklidila jsem, v práci jsem nestihla poradu) a co svědčí proti (uvařila jsem večeři pro rodinu, odvezla jsem auto do servisu). Taková myšlenka by se tedy dala nahradit myšlenkou: ‚Celkem jsem dnes zvládla dost věcí.‘ V ten moment se promění i reakce těla, zmenší se napětí a negativní emoce slábne.

Nemá cenu si nalhávat a překlápět myšlenky o 180 stupňů z: ‚Jsem k ničemu‘ do: ‚Jsem nejlepší,‘ tomu naše mysl neuvěří. Jen ty negativní stačí trochu umírnit. Pokud máte nějakou emoci, je to v pořádku. I negativní emoce jsou akceptované, potíráním a snahou je změnit jen sílí. Co se mění a na čem byste měli pracovat, jsou myšlenky, které naše emoce ovlivňují.