Cílem jógy není odcvičit sto pozdravů slunci nebo dosáhnout pozic vašich oblíbených hvězd z Instagramu. I když i to může být cesta. „Mám spoustu lidí, kteří ke mně zpočátku chodili ‚jen‘ si zacvičit a pak najednou mimoděk objeví pro sebe v józe další dimenzi a v tu chvíli se pro ně jóga stává jejich vlastním posvátným rituálem. Něčím víc než jen fyzickým cvičením,“ popisuje svoji zkušenost lektorka jógy Lenka Robinson. Co z jógy dělá něco víc než gymnastiku? Je to především záměr, se kterým cvičíte, ale i techniky zklidnění, relaxace a meditace, které systém jógy zahrnuje.

„Od začátku mě k józe přitahovaly meditace, k benefitům fyzické praxe jsem došla až po letech. Doteď, když navštívím veřejnou lekci, mě nejvíc baví úvodní a konečné uvolnění a závěrečná meditace. Fyzická praxe mi dělá dobře, ale netrápím se tím, že po patnácti letech jógy neumím stát na malíčku ruky,“ líčí svůj dlouholetý vztah k józe Lenka Robinson. Jóga se tak pro mnoho cvičících v moderním světě stává nástrojem osobního růstu.

„Moudrost jógy se mi potvrdí, když zvládnu nepříjemnou mezilidskou interakci, že mě to úplně nesmrští, že mám nástroje, jak čelit emoci, negativním lidem, to je pro mě hlubší jóga než trénovat šest dní v týdnu fyzickou praxi jógy, při které se ze mě řine pot,“ říká lektorka jógy Lenka s tím, že však rozumí tomu a považuje za naprosto přirozené, že každý to má jinak. Někdo naopak fyzický pohyb potřebuje a pro něj je jóga báječná. „Já ale fyzické energie neměla nikdy tolik,“ dodává.

Propojenost těla a mysli

Pokud býváte často nervózní, podráždění, úzkostní, nosíte v sobě potlačený vztek nebo agresi, přenesou se tyto emoce i do vašeho těla v podobě nějaké chronické bolesti nebo nemoci. Staří jogíni si byli vědomi nerozpojitelné souvislosti mezi fyzickým tělem a myslí a dnes jim za pravdu dává západní odvětví medicíny, které se věnuje psychosomatice. I podle ní je mysl s tělem velmi úzce propojena. „Mysl naplněná hněvem nebo zlobou spouští v těle kaskády škodlivých fyzických procesů, jejichž účinky nemůže vyrovnat žádné fyzické cvičení. Cestou je pouze zklidnění a ovládnutí mysli,“ píše Vivékánanda, indický mystik, myslitel, který jako první seznámil Západ s hlubokou studnicí východní moudrosti a otevřel na konci 19. století do té doby utajené dveře čisté duchovní vědy indických mudrců.

Ovládnout svoji mysl

„Je smutnou skutečností, že u většiny lidí je mysl z velké části ovládána tělem a je v tomto důsledku jen málo rozvinutá. Velká část lidí se schopností ovládat svou mysl jen velmi málo odlišuje od zvířat,“ stěžuje si indický mystik Vivékánanda ve svém dnes už klasickém díle Čtyři knihy o józe. Kdy naposledy jste se nechali unést nějakou emocí – vztekem, úzkostí, panikou...? Právě na možnost vědomě se zastavit a kontrolovat svoje činy v každodenním životě připravuje praxe na podložce.

Od dětství se učíme zaměřovat svou pozornost k vnějším věcem, zřídkakdy však do svého nitra. Téměř všichni jsme ztratili schopnost všímat si svých vnitřních mechanismů. Praxe na podložce vede adepta k jejich postupnému objevování. „Na svých lekcích vysvětluju, který sval mají kontrolovat, aby si neublížili, jak se do pozice mají dostat, co mají cítit, dechové techniky... Když si toto všechno osvojí, začíná hlubší práce,“ vysvětluje lektorka Zuzana Klingrová. V okamžiku, kdy dochází k synchronizaci, zjemnění a sjednocení plynulého proudu těla, dechu a mysli, se praktikování ásan stává meditací v pohybu.

Poznej sám sebe

Cvičení jógy je jednou z metod, jak dospět sami k sobě, k poznání vlastní mysli, naší vnitřní přirozenosti. Postupnou praxí se adept učí poznávat a naslouchat sám sobě, svému tělu, intuici, propojit se se svým duchem. A také zbavit se emocionálních bloků, které se projevují v těle i mysli. Švýcarský lékař a psychoterapeut Carl Gustav Jung řekl, že „praktikování jógy je metodou psychohygieny“.

V těle si nosíme z doby dětství spoustu uložených traumat. „Na konci v šavásaně, když se tělo uvolní, se stává, že se lidé s úsměvem na tváři a s úlevou rozbrečí. Někteří se zase hystericky smějí,“ říká lektorka Lenka Robinson. Obě reakce jsou přirozené cesty, kterými upouštíme ventil svých traumat uložených hluboko do podvědomí.

Křičet povoleno

„Jóga nezačíná ani nekončí kdesi za zavřenými dveřmi jógových center. Jóga je život sám a každý si ji neseme v srdci. V nitru každého hoří plamínek touhy po trvalém štěstí,“ píše proslulý ájurvédský lékař a jogín George Eassey. Všichni směřujeme podle svých zkušeností a schopností ke sjednocení se skutečným proudem života. Toto sjednocení je podle něj jóga. Naše směřování k němu je jóga. „Každé otevření se lidskosti, každá laskavost, již projevíme bližnímu, je jóga,“ dodává na vysvětlenou Eassey.

To ale neznamená, že se jogíni nikdy nezlobí nebo neumí říct ne. „Někdy si to lidé zaměňují, že nechtějí být rozmělnění, na všechny se usmívat a na všechno říkat ano. Ale tohle vůbec není jóga,“ říká lektorka Lenka. „Vy můžete úplně vědomě a všímavě říct ne, nebo i na někoho zakřičet. Rozdíl je v tom, že emoce neovládají vás, ale vy si jich jste vědomi,“ vysvětluje Lenka. Jogín dokáže vědomím zachytit tu vteřinu před výbuchem, kdy si řekne: „Tak a teď jsem tedy opravdu nazlobený,“ než se rozhodne zakřičet. Směřuje k tomu, aby se energií nenechal pohltit, ale byl jejím pánem.

Jóga adepty vede k víře v existenci božské podstaty (íšvara-pranidhána) – ať už je to matka Země, Šiva, Buddha, sebe sama... „To, že začnu věřit své intuici, své cestě k vnitřní transformaci a přestanu podléhat vnějším autoritám, které nás odmalička učí, čemu věřit, co si myslet a jaké mít hodnoty. A začnu věřit sama sobě. To je jóga,“ říká lektorka Zuzka Klingrová.

Zdroj:

https://zuzanaklingrova.cz/