Jamas a nijamas – první dva stupně jógové cesty

Jamas a nijamas – první dva stupně jógové cesty
Většinu z nás přitáhne k józe ásanová praxe. Účinky jógy pocítíme okamžitě na fyzickém těle. Tím ale cesta jogína nekončí, teprve začíná. Otevírají se nám dveře k hlubšímu poznání a porozumění sobě samým. První dva stupně jógové cesty nás vyzývají ke zkoumání toho, jak se chováme ke světu okolo nás a k sobě samým. Pokud to s jógou myslíte vážně, rozhodně je dobré jim věnovat pozornost.

Zde nám pomůže studium starých jógových textů. Jedním z nich jsou Pataňdžaliho jógasútry (přečtěte si o nich zde), které sepsal mudrc jménem Pataňdžali kolem roku 200 př. n. l. Tento text lze chápat jako jakýsi manuál na cestě k sebepoznání a harmonii ve vztahu k nám samým i k vnějšímu světu. Jógasútry nám dávají možnost uvědomit si svoje bloky dané výchovou nebo karmou, to znamená zátěží, kterou jsme nahromadili v předchozích životech. Cílem jógy tak není odcvičit sto pozdravů slunci nebo dosáhnout pozic oblíbených hvězd z Instagramu. Cílem je poznat lépe sebe sama a dosáhnout přijetí a lepšího pochopení toho, co k nám právě přichází.

 

JAMAS

První krok se věnuje zásadám mezilidského vztahování. Protože podle jógové filozofie jsme všichni „jedno“, není lhostejné, jak se chováme nejen ke svým nejbližším, ale i k lidem ze vzdálenějšího okolí. Existuje pět jam – pět pravidel chování, které nás učí vnímat a akceptovat vše okolo nás za hranicemi jógové podložky.

 

1. Ahimsa – nenásilí

Neubližovat, nečinit násilí na sobě, ale ani na druhých. Nenásilí a neagrese platí ve skutcích, slovech i myšlenkách. Toto pravidlo je dobré trénovat už na podložce – netlačit tělo do složitých jógových pozic, dělat pozici jen v takovém rozsahu, kam nás tělo pustí. Je lepší jógové ásany zvídavě prozkoumávat, namísto snažit se silou dosáhnout určitého výsledku.

Pozor v józe by si měli dát zvláště hypermobilní jedinci (až 75 % populace je hypermobilní), kterým nečiní problém jít do velkých rozsahů v pozicích. Přestože jejich ego to uspokojuje, ubližují svému tělu. Hypermobilní tělo není jenom na úrovni kloubů a svalů, ale hypermobilní syndrom postihuje hladké svalstvo. Tito lidé mají často nízký krevní tlak, problémy s trávicím traktem, např. reflux, anebo s tím souvisí syndrom dráždivého tračníku. Špatně praktikovanou jógou se všechny projevy hypermobility mohou zhoršovat. „Když pozici nedělám dobře, kloub jde za hranici, tak dochází k dráždění, možná i jemným rupturám, narušením svalových vláken. Tělo to stresuje, produkuje více adrenalinu. To má samozřejmě vliv na svaly a tkáně, vyčerpává to nadledvinky. V okamžiku jejich vyčerpání člověk trpí extrémní únavou a může jednoduše sklouzávat do stavu úzkosti,“ varuje lektorka jógy Zuzana Klingrová a klade důraz na technicky správné provedení ásan.

Jóga je paradoxně vhodnější pro tužší jedince, hypermobilní lidé musí být k sobě pozornější, aby praktikovali v duchu ahimsa. Pokud se naučíme respektovat svoje tělo a jeho hranice, budeme pak ohleduplnější i k druhým lidem. To stejné platí i ve slovech a myšlenkách. Jak k sobě v duchu každý den promlouváte? Smýšlíte o sobě i o druhých laskavě? Nebo si v duchu neustále nadáváte a druhé soudíte a odsuzujete? I zdánlivě nevinné přesvědčení typu „nejsem dost dobrá“, „oni jsou hloupí“, „nemají mě rádi“ jsou v rozporu s ahimsou. Pomoci dostat se z této pasti nám mohou vedle každodenní praxe afirmace. Pozitivní prohlášení mají sílu přeprogramovávat naši mysl, pokud jim ze srdce uvěříme. „Ahimsa je těžká disciplína. Není třeba dělat dobré skutky, stačí neubližovat,“ říká lektorka jógy Lilija Voršílková.

 

Satja – pravdomluvnost

Nelhaní nejen ostatním, ale hlavně také sobě. Jistě už jste slyšeli, že pravda osvobozuje. Opravdu ryzí vztahy s druhými jsou založené na pravdě a upřímné komunikaci. Přestože pravda může také někdy bolet, citlivě a podporujícím způsobem sdělená pravda je velikým darem pro druhého člověka. V životě se setkáme se situacemi, kdy naše pravda bude odlišná od pravdy druhých (rodičů, kamarádů, kolegů). Je součástí naší jógové cesty naslouchat svojí vnitřní pravdě a jednat podle ní. „Měli bychom být pravdiví, ale ne za každou cenu. Ve chvíli, kdy pravda shazuje druhého člověka nebo si skrze ni přejete druhému ublížit, je to zase himsa – ubližování,“ říká lektorka Lilija.

Nelhat jiným ani sami sobě. Právě každodenní jógová praxe pomáhá unést pravdu o nás, o druhých i o světě kolem nás, která může být nepohodlná, nepříjemná a bolestivá. Pomáhá nám také nechat odejít osoby a situace, které nám v životě už neslouží, a uvolnit tak místo pro nové. To je součástí osobního růstu.

Naopak pokrytectví s cílem udržet „dobré vztahy“, opravdu dobré vztahy nikdy nevybuduje. Usmívat se na druhé a dusit v sobě svoji pravdu nebo druhé za jejich zády pomlouvat ubližuje nejen druhým, ale především nám samotným. Vyvarujte se proto jak šíření pomluv, tak naslouchání pomluvám o druhých. Šíření pomluv je stejné jako napadání. Pamatujte: Vždy se budu bát člověka, kterého jsem napadl. Když někoho napadám, ubližuji tím sám sobě a jdu proti duchu ahimsa.

 

Astéja – nepřivlastňování, nekradení

Odmalička nás učili, že krást se nemá. V obchodě byste nic neukradli, banku byste nevyloupili, to ale neznamená, že tuto jamu nevědomky neporušujete. Okrádat druhé i sami sebe můžeme kromě hmotných věcí také o jemněhmotné statky, jako jsou čas, myšlenky či nápady a energie. Okrádání o čas může zahrnovat pozdní příchody na schůzky, nedodržování naplánovaného času nebo termínu, protahování hovorů nebo schůzek, úkolování druhých zbytečnou prací, která není nikomu a ničemu k užitku…

S kradením myšlenek a nápadů se v dnešní době internetu setkáváme často. Není to jen nelegální kopírování hudby, filmů a dalších děl. Duševní vlastnictví druhému můžeme ukrást i tehdy, pokud vezmeme cizí myšlenky a texty a vydáváme je za vlastní. Inspirovat se druhými je v pořádku, měli bychom však mít na paměti vděk a připsat druhým za jejich tvorbu kredit. Poslední, o co se lidé okrádají, je nejméně viditelné a jde o energii. Energetické upíry poznáte podle toho, jak se v jejich společnosti cítíte. Jste-li po setkání s dotyčným unavení, bez nálady, pak jde o energetického upíra. Nejlepší obranou je omezit kontakt s tím, kdo vás vysává.

 

Brahmačárja – zdrženlivost

Jedná se o umírnění smyslů a kontrolu touhy. Máme pět smyslů: zrak, sluch, hmat, chuť a čich. Všech pět je zaměřeno na vnímání našeho okolí, toho, co je venku, mimo nás, a je to právě těchto pět smyslů, které způsobují závislost. Závislí můžeme být nejen na drogách a alkoholu, ale i na sexu, jídle, cukru, nakupování, videohrách, sledování televize, sociálních sítích, práci, vztazích…

Každý máme nějakou závislost. Pastí závislosti je, že nikdy nemáme dost. Naopak s jídlem roste chuť – čím více si dopřáváme toho, na čem jsme závislí, tím hlouběji padáme do pasti závislosti. Skrze brahmačárju se učíme v moderním světě, který je plný lákadel a podnětů, střídmosti a umírněnosti. Prvním krokem je pojmenovat svoji závislost, identifikovat to, co nám škodí. Praxe jógy nám pomáhá kontrolovat naše smysly, tím umírňujeme naše touhy, učíme se tak sebeovládání.

 

Aparigraha – neulpívání, nehrabivost

Ulpívat lze nejen na majetku a věcech, ale také například na postavení, vzhledu, blízkých. Odvádí nás to od „tady a teď“, od napojení sami na sebe, od flow. Pokud v některé oblasti našeho života ulpíváme a hromadíme, blokujeme tím jisté množství energie a zamezujeme si přísun nové energie do této oblasti. Jako bychom měli obrovskou nevětranou spíž plnou jídla, které se kazí. Jóga nám pomáhá rozpoznat, v jakých oblastech se dostáváme na cestu posedlosti, chamtivosti a stagnace, a rozhýbává vzorce a programy v naší mysli, které nám brání v přirozené hojnosti a flow.

 

NIJAMAS

Jedná se o pět pravidel správného chování, která bychom měli dodržovat.

 

Sauča – čistota

Neznamená pouze čistotu těla, ale i duše. A tak se jogíni postupnou praxí zbavují negativních myšlenek, emocí a předsudků. Prvním krokem je ale vyčistit tělo. „Následkem životního stylu, který vedeme, jsme znečištění zevnitř. Nejenom naše orgány, ale také nádi kanály potřebují pravidelnou očistu. Čisté orgány a nádi kanály jsou podmínkou úspěšného vstupu do meditace,“ vysvětluje lektorka jógy Lilija Voršílková.

K vnitřní očistě podle ní slouží šest sat kryjas – očistných technik: néti (očista nosu), džálanéti, sutranéti, dhauti, trátak, kapálabháti a nauli. „Jde o praktické disciplíny, o kterých nejde teoreticky povídat, je potřeba je praktikovat pod vedením zkušeného jogína,“ dodává Lilija. S pomocí zapojení bránice jogíni provádějí ještě další kryje, které masírují orgány a pomáhají tak jejich přirozené očistě. Sauča se samozřejmě nedotýká jen našich těl, emocí a psychiky, ale i prostoru, kde trávíme čas. Je třeba mít v sobě i kolem sebe uklizeno.

 

Santóša – spokojenost

Štěstí je vnitřní práce, nepřichází k nám odněkud zvenku, ale vychází z nitra. „Člověk by v sobě měl vybudovat klidné postavení ke všemu, co přichází,“ míní Lilija. Život nám přináší různé situace. Zůstat klidný a spokojený může být někdy výzva i pro zkušeného jogína. „Pokud je člověk spokojený, je vyrovnaný a bez negativních myšlenek. Není to nic, co přichází samo. Na vnitřní harmonii je třeba aktivně pracovat,“ říká Lilija.

 

Tapas – disciplína

Praxe jógy vyžaduje určitou dávku sebekázně. Jak říká lektorka Lilija: „Jóga je praktická disciplína. A tak člověk, který se obleče jako jogín, nebude jogín. Člověk, který bude mluvit jako jogín, nebude jogín. Jenom ten, který praktikuje pravidelně.“ Podle lektorky jógy je nejlepší tapas pránajáma – práce s vlastním dechem, sledování, kontrola a regulace dechu. Pránajáma zároveň ovládá a trénuje naši mysl.

„Prána nejblíž k dechu v jógové filozofii se označuje jako energie – životní síla, která je spojena s naším dechem. Je to jemná základní energie, která nás oživuje. Není to skutečný kyslík nebo vzduch, který vdechujeme. A přestože prána souvisí s dechem, není to dech. Prána je energie, která pulzuje tělem po síti jemných tělesných nádí kanálů. Prána je naše energie, naše životní síla, která protéká tělem. Vaše prána sedí na vašem dechu, ale není to váš dech. Váš dech je vozidlo a vaše prána je cestující,“ říká Lilija.

 

Svadhjája – samostudium

Podle jogínských tradic existují dvě cesty samostudia. První z nich je zpívání manter a druhá je studium starých posvátných textů. „V naší době je chyba, že učitelé jógy nestudují původní jógové texty – bhagavadgíta, jóga pradipika, Pataňdžaliho jógasútry… Člověk by měl tomuto věnovat pozornost a studiem a životními situacemi poznávat sám sebe,“ míní Lilija. Jóga je cokoli, co nám na cestě pomáhá k sebeuvědomění, sebereflexi, co nás posouvá k vědomí sebe sama – sebepoznání, tedy studia nás samotných.

 

Išvara pranidhána – oddanost a víra

Jóga je často označována jako spirituální praxe. Vede nás totiž k přijetí toho, co nás převyšuje, co k nám přichází v každodenních situacích, ať se děje, co se děje. Ať je to příjemné, nebo nepříjemné. Skrze praxi na podložce posilujeme svoje spirituální já – učíme se věřit své cestě a přijímat vše, co přináší. Učíme se pokoře a přijetí toho, co nás převyšuje.

 

ZAVŘÍT REKLAMU
Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.