Na horský běh čítající několik desítek kilometrů bych se pravděpodobně ze své vlastní vůle nikdy nepřihlásila. Mám přece soudnost! Pak mi ale přišla pozvánka na představení nové kolekce sportovního oblečení značky Dynafit, které se mělo konat v rámci Grossglockner Ultra-Trail a součástí akce byla i možnost si závod zaběhnout. V tu chvíli jsem si řekla, že je to znamení a já do toho půjdu. Povězme si rovnou, že jsem se mezi běžci trošku styděla. Běžkyně doopravdy nejsem. Ale jsem velmi solidní turistka. Miluju chození po horách, mám pořádnou výdrž, kopce ráda sbíhám, a tak byl plán v mé hlavě jasný. Zkusím jako turistka poměřit síly s běžci a běžkyněmi i s tím rizikem, že budu docházet jako jedna z posledních účastnic. Někdo na tom chvostu přece být musí.
Mojí motivací bylo celý tenhle podnik zažít. Vidět na vlastní oči excelentní běžce, kteří se budou popasovávat s tratí přes 100 km, která se odehrává v nádherné, ale náročné scenérii nejvyšší hory Rakouska, 3 798 metrů vysokého Grossglockneru. Já na to šla bez přehnaných očekávání a vybrala si trasu na 30 km s převýšením 1 500 metrů. To bych mohla zvládnout. A ty výhledy? Ty mi za to budou stát na sto procent!
30 KM A VYSOKÉ HORY
Den před závodem už začíná jít pěkně do tuhého. Seznam a kontrola povinného vybavení. Teď už není cesty zpět. V rámci nervozity a plašení si půjčuju hůlky, ačkoli jsem s nimi nikdy neběhala. Nevadí, všichni je mají. Mimikry jsou důležitá věc. Vybavuju se jako na letní trek s běžeckými prvky. Lehké trailové tenisky, kompresní legíny, prodyšné tričko a běžeckou vestičku, do které skládám povinné vybavení a teleskopické hůlky.
Trasa je nádherná a startuje od Rudolfshütte, kam nás vyváží lanovka. Po zaznění startovního výstřelu se nechávám strhnout hromadným během a první kilometr zdolávám lehkým klusem. Terén je horský a po chvíli už se u většiny běžeckého pole z běhu stává přeskakování kamenů, potůčků a kličkování mezi přírodními překážkami. Je potřeba říct, že prvních 12,5 kilometru je jenom do kopce. Šplháme totiž na Kapruner Torl, vrcholek, který má krásných 2 636 metrů nadmořské výšky. A tady začíná ten zásadní zlom, kdy zjišťuju, že být dobrá turistka je vlastně úplně v pohodě. Ono totiž do toho kopce tolik lidí neběží. A největší výhodou jsou pevné kroky a zkušený pohyb v terénu. Zkušenosti se mi vyplácí i po zdolání vrcholku, protože následuje ledovcové pole a klouzání sněžným terénem. Upřímně, jsem překvapená, kolik lidí se tu kácí k zemi. Tady snad jedinkrát za celý běh někoho předbíhám.
Od téhle chvíle už se trasa jen svažuje. To mi při teoretické přípravě přišlo skvělé. Po 12 kilometrech z kopce si to už nemyslím. Moji kamarádi na telefonu mě povzbuzují a dávají tipy, jak se vypořádat s křečemi v nohou. Hůlky používat neumím, ale nakonec se do nich opírám jako stará babka. Závěrečná rovinka je vysvobození a ke svému vlastnímu překvapení jsem na ní schopná nasadit pěkné chodecké tempo.
BOLAVÉ NOHY, NAPLNĚNÁ DUŠE
Jako turistka jsem si došla pro 54. místo z 87 žen. A svůj odhad, že bych těch 30 km mohla dát do osmi hodin, jsem překonala a došla do cíle za 6 hodin a 20 minut. Nohy mě bolely jak blázen, ale moje duše byla absolutně šťastná. Ukázalo se, že nemusím roky trénovat ani být dokonalá běžkyně, abych si užila horský závod. Naopak, cítila jsem se jeho součástí, i když jsem nebyla v top 10, protože kolem mě bylo spousta holek jako já a mnoho z nich do cíle doběhlo až za mnou. Teď se už nebudu podobných závodů stydět zúčastnit.
Možná si říkáte, proč jít na závod, proč si trasu prostě neujít jen tak. Jde samozřejmě o ten adrenalin a hecnutí se k velmi rychlému tempu, které by jinak asi žádná z nás dobrovolně nenasadila. Také je skvělé zjistit, že pokud se v horách umíte dobře pohybovat, budete mít navrch i nad běžci, kteří sice mají tempo, ale neumí si poradit se sněhovou plochou nebo náročnějším terénem. A hlavně: on do těch ostrých kopců stejně nikdo neběhá. Pokud se cítíte jako já a lákají vás pro svou atmosféru horské závody, mám pro vás jeden jediný tip: nebojte se toho. Vyberte si nějaký s technickým terénem, pořádným převýšením a věřte tomu, že jako odolná turistka se ve startovním poli rozhodně neztratíte. Zároveň bych řekla, že pro nás ‚holky turistický‘ jsou ideální vzdálenosti do 50 km. Víc už by neběžeckým tempem bylo asi příliš dlouhé trápení.
VYRAZÍTE TAKY?
Co si vzít s sebou? Základem jsou: dobré boty, na těch nešetřete, a ponožky kompresní legíny lehké tričko běžecká vesta hůlky
Zdroje:
Kondice 10/2022
