Další epizodu podcastu Kondice, si pusťte TADY:

Domácí hospice přináší úlevu nemocným i jejich blízkým

„Snahou domácích hospiců je zajistit odcházejícím lidem a jejich rodinám maximální podporu, tak aby umírající člověk mohl být do poslední chvíle života doma se svou rodinou v láskyplném prostředí. Zároveň se snažíme v co největší míře eliminovat všechny příznaky, které s sebou nemoc ve svém posledním stádiu přináší,“ vysvětluje Markéta Vaněčková vrchní sestra Domácího hospice Nablízku.

Zdroj: Youtube

Služba domácích hospiců je specifickou formou paliativní medicíny. Oproti akutní medicíně není cílem paliativní medicíny odstranit příčinu nemoci a člověka uzdravit. Bohužel to není ani možné. Paliativní péče se snaží zajistit nemocnému v čase, který mu ještě zbývá, maximální možnou kvalitu života bez obtěžujících příznaků nemoci jako je bolest, dušnost, nevolnost, někdy i úzkost nebo neklid. „Je potřeba si uvědomit, že do domácí hospicové péče vstupují pacienti většinou v posledních dnech nebo týdnech života, kdy jejich zdravotní stav není nijak stabilní a je třeba reagovat rychle. Držíme nepřetržité služby, tak abychom byli schopni k pacientovi přijet kdykoliv to jeho zdravotní stav vyžaduje a okamžitě tomu přizpůsobit léčbu a ošetřovatelské služby,“ dokládá vrchní sestra Markéta.

Ve středu pozornosti je vždy pacient

Podmínkou domácí hospicové péče je stálá přítomnost pečujícího člověka. Může to být rodinný příslušník nebo někdo z okruhu jeho přátel, kdo je schopný se základním způsobem o nemocného postarat. Samotný pacient má svoje přání a potřeby a vždy je nezbytné je respektovat stejně jako jeho osobnost. Hospicoví pracovníci přicházejí do rodiny jakoby na návštěvu, s úctou a respektem k pacientovi a ke všemu, co má rád. „Vždy je nezbytné vědět, co si přeje nemocný. A pokud je to přání zůstat doma, je důležité, aby toto přání bylo společné nemocnému i pečujícím. Domácí hospic je v tom všestranně podpoří,“ dodává Markéta Vaněčková.

Pomoc potřebují i pečující

Většina pečujících nemá představu o tom, co obnáší péče o umírajícího blízkého v domácím prostředí a často se bojí. „Chápeme, že mnozí pečující jsou v této situaci poprvé a mohou mít strach, že nezvládnou splnit přání svého blízkého zůstat do posledního dechu doma. My naopak v této situaci stojíme často, známe předpokládaný vývoj a máme v tom mnoho zkušeností. Nemocnému i příbuzným proto můžeme být skutečnou oporou. Rodina nemusí znát podrobné informace o budoucím vývoji zdravotního stavu, jen potřebuje vědět, že jsme nablízku připraveni poskytnout odbornou pomoc i útěchu, jakmile ji budou potřebovat,“ uzavírá Markéta Vaněčková z Domácího hospice Nablízku.

Markéta Vaněčková pracuje v Domácím hospici Nablízku jako vrchní sestra 9 let. Svoji práci nevnímá jako smutnou a už vůbec ne depresivní. „Svědčí o tom i fakt, že z našeho hospicového týmu nikdo neodchází i přesto, že jsme dennodenně v kontaktu se smrtí,“ dodává. „V paliativní péči se smrt nevnímá jako selhání, neúspěch... Je to svým způsobem vyvrcholením naší péče. Jestliže nemocný odejde v klidu, bez bolesti, důstojně a jeho blízcí cítí účinnou oporu hospicového týmu, naše péče splnila svůj účel. Pozůstalí často cítí v takové situaci směs smutku i velké úlevy. Vždyť zvládli splnit svému drahému jeho přání, udělali pro něj všechno, co mohli a doprovodili ho až na konec jeho cesty. I my, kteří stojíme nablízku, tyto chvíle vnímáme jako jedinečné, neopakovatelné, vzácné,“ vysvětluje Markéta Vaněčková.

Zdroje: