Ve světě, kde se každý den všechno mění, zůstává jedna konstanta neotřesitelná – touha trávit poslední dny života v míru a důstojnosti, obklopeni rodinou a v pohodlí vlastního domova. Česká republika, stejně jako mnohé jiné země, čelí paradoxu moderní doby. Ačkoli většina Čechů vyjadřuje přání ukončit život v domácím prostředí, často se setkávají s realitou, která je odlišná.
Podle nprůzkumů a studií většina české populace preferuje, aby jejich poslední dny byly stráveny v domácím prostředí, ne v institucionální péči jako jsou nemocnice či hospice. Tato přání jsou v souladu s celosvětovým trendem, který zdůrazňuje důležitost palliativní péče poskytované doma. Domov je vnímán jako symbol bezpečí, přátelství a lásky, což jsou hodnoty, které nabývají na důležitosti obzvláště na sklonku života.
Mobilní hospic jako řešení
Jedno z řešení je přitom už pár desítek let známé – mobilní hospic. Zdravotnické zařízení, které poskytuje odbornou komplexní péči pro umírající a jejich rodiny v domácím prostředí.
Součástí hospicového týmu jsou nejen lékaři a zdravotní sestry, nýbrž i psychologové, sociální pracovníci, kaplani, odlehčovací služby a dobrovolníci. Nepečují jen o tělo, ale také o mysl a duši nemocných i jejich blízkých, a jejich služby jsou dostupné 24 hodin sedm dní v týdnu. Přitom stále nejsou součástí zdravotního systému – domácí hospice jsou závislé na grantech a finanční podpoře dárců. I když jich tady dnes působí na tři desítky, jejich dostupnost i podmínky, v nichž pracují, se v každém regionu výrazně liší.
Každý rok sice číslo, kdy počet lidí, kteří umírají doma díky službám mobilních hospiců stoupá, stále jsme zoufale pozadu. Každý rok zemře přes 100 000 tisíc lidí a stále většina z nich umírá v nemocnicích.
Nicméně v České republice se potýkáme s nedostatkem mobilních hospiců a služeb, které by tento druh péče umožňovaly. Mobilní hospice jsou klíčové pro poskytování kvalifikované paliativní péče v domácím prostředí, ale jejich kapacita je omezená a neodpovídá poptávce.
Problém s nedostatkem mobilních hospiců v České republice je komplexní a souvisí s několika faktory. Financování zdravotního systému je jedním z klíčových problémů, protože poskytování paliativní péče doma vyžaduje adekvátní zdroje. Dalším faktorem je nedostatek odborně vyškoleného personálu, který by dokázal zajistit kvalitní péči v domácím prostředí. A nakonec je zde i nedostatečná informovanost veřejnosti o možnostech paliativní péče a mobilních hospiců.
Systém nepočítá s tím, že bychom zvládli umírat doma
V uplynulých letech došlo ale k určitému zlepšení – hlavní zlom nastal v lednu 2018, kdy začaly být služby mobilních hospiců kryty ze zdravotního pojištění. To se podařilo po mnoha dlouhých letech diskuzí a vyjednávání.
Podle Ireny Závadové jednání trvala tak dlouho hlavně kvůli nedůvěře. „Představa, že i hodně těžce nemocný člověk může zůstat doma a doma i zemřít, není ani dnes u nás mainstreamem. Data o tom, že tato forma péče o pacienty významně zvyšuje kvalitu jejich zbývajícího života, je bezpečná a nemocní o ni stojí, máme zatím především ze zahraničí. Dnešní medicína má ráda čísla, bohužel kvalitativní výzkumy jsou hůře vysvětlitelné,“ říká specialistka s tím, že model mobilní péče nebyl pro pojišťovny, praktiky ani agentury domácí péče příliš srozumitelný a viděli v něm ohrožení vlastního fungování.
