Vysoce postavení manažeři a kvalifikovaní pracovníci mají často tendenci ignorovat fakt, že pracují až příliš. Je-li pracovní nasazení neúměrné naší psychické kapacitě, hrozí pak, že nás potká tzv. syndrom vyhoření.

Zdroj: Youtube

Před dvěma lety, při velkém pracovním vytížení, jsem jedno pondělí ráno nedokázala vstát z postele. Prostě to nešlo. Tehdy jako obchodní zástupce jsem denně brala desítky telefonátů a řešila neméně problémů. Když mi zazvonil ráno mobil, chtěla jsem hovor vzít, místo toho jsem ale dostala panický záchvat. Telefon zvonil znovu a přišla další ataka. Navštívila jsem tedy psychiatra, který mi oznámil, že je čas dát výpověď. Nechápala jsem, co tím myslí? ,,Jestli nechcete přijít k závažnějším psychickým a fyzickým problémům, je čas skoncovat s vaší prací. Právě jste totiž vyhořela."

Jak poznám, že mám dost?

Syndrom vyhoření je v podstatě stav chronického stresu, nejčastěji vznikajícím z přepracování. Charakterizuje ho neschopnost organismu regenerovat vlastní síly. Mezi nejčastější příznaky vyhoření patří nezvladatelná únava, pocity deprese, úzkosti a panický strach z toho, že nic nestíháte a nezvládáte.

Pocity beznaděje a apatie postupně může vystřídat absolutní rezignace, v dalších případech i zlost. A hlavním znakem syndromu vyhoření je pak to, že vám nepomůže žádná dovolená.

Syndrom vyhoření je výsledkem dlouhého, pozvolného procesu o čtyřech fázích:

0. fáze: Podhoubí vzniku vyhoření

Jedná se o jakousi předfázi vyhoření. Pracujete co nejlépe a nejefektivněji dovedete, stále ale nemáte pocit zadostiučinění. Máte pocit, že vaše snaha není dostatečně oceněna.

1. fáze: Vůbec nic nestíhám!

Práce se vám začne bořit pod rukama, štosy papírů k vyřízení se zvětšují a vy máte pocit, že práci nikdy nemůžete dokončit. Ztrácíte systém, rozpadá se vám time management a nevíte, co dřív.

2. fáze: Symptomy neurózy

V této fázi se jedinec začíná potýkat s pocity úzkosti, paniky nebo deprese. Jste v úzkosti, snažíte se nezastavit a melete z posledního - snažíte se z posledního ovládnout svůj stres.

3. fáze: Všechno je to stejně jedno

Fáze absolutní rezignace. Ztrácíte veškeré nadšení, zájem, zápal a nahradí je pocity nezvladatelné únavy, zklamání a vyčerpání.

Prevence je na vás

Nejlepší prevencí proti syndromu vyhoření je samozřejmě nestresovat se. Na to ale přesný návod nemá nikdo. V rámci preventivních opatření je podstatné učit se stres zvládat. Existují různé kurzy, psychoterapie, nebo online školení.

K účinným bojovníkům proti nadměrnému stresu patří zdravá a vyvážená strava a pohyb. Chronický stres ale na druhou stranu láká k jeho zajídání, potažmo zvýšené konzumaci alkoholu. Pokud máte pocit, že potřebujete k uvolnění alkohol nebo se pořádně přejíst, je určitě dobré vyhledat odbornou pomoc.

Hlavní prevencí proti syndromu vyhoření je ale zdravý vztah k práci, kterou děláte. Práce by neměla být jediným smyslem a zájmem vašeho života. Důležitá je sociální opora, společenské vztahy - nejvíce vztahy s rodinou, přáteli a kolegy. Pozornost věnujte více i svým koníčkům a naučte se rozdělovat si části dne na ty pracovní a osobní.

Sebevědomí na prvním místě

Syndromem vyhoření trpí nejčastěji lidé se sníženým sebevědomím. Snáze tíhnou k pocitu toho, že jsou nahraditelní, jejich práce není dostatečná a dokáže ji zvládnout každý. Nejsou schopni stanovit si reálné cíle a cítí zodpovědnost za každou chybu. Trápí je pocity neustálé osobní prohry.

Způsobů, jak si zvýšit sebevědomí je spousta, každý jeden ale začíná u nás samotných. Je třeba nastavit si menší, snadno dosažitelné cíle. Malá vítězství v našem životě budují androgenní receptory v oblasti mozku, která je zodpovědná za odměnu a motivaci. Vaším "malým" cílem může být to, že si užijete příjemný oběd, zajdete mezi prací nebo po ní na krátkou procházku, nebo se ráno hezky obléknete a upravíte i přes to, že na to nemáte náladu.

Zdroje: