„Leze na mě stáří a loupe mě v kříži,“ říkával často dědeček autora těchto řádků. Vždycky se ale vzápětí narovnal jako voják a s úsměvem dodával: „I ve stáří mi slunce září.“ Jsou zkrátka lidé, kteří umějí stárnout s noblesou a dokážou si užívat plnohodnotného života až do vysokého věku.
Jak ukázala nová studie publikovaná v americkém vědeckém časopise Journal of Clinical Psychiatry, právě ve stáří si člověk často dokáže vážit zdánlivých maličkostí, na které neměl v pracovním shonu nebo při výchově dětí čas ani nervy.
Nastane čas smíření
„Žijeme ve světě plném stereotypů. A jeden z nejhlouběji zakořeněných je ten, že staří lidé musí být nutně zapšklí, vyčerpaní a zoufalí. Jenomže naše studie ukázala, že nic není tak daleko od pravdy,“ říká v rozhovoru pro zpravodajský server Time jeden z jejích autorů Dilip Jeste, profesor geriatrické psychiatrie a ředitel Centra zdravého stárnutí na Kalifornské univerzitě v San Diegu. „Fakta, která jsme získali, naopak přesvědčivě dokazují, že v pokročilém věku jsou lidé subjektivně mnohem šťastnější, než kdy v životě bývali,“ dodává.
Zatímco v mládí a dospělosti se podle něj mnohem více stresujeme kvůli případným neúspěchům ve škole, v zaměstnání či v osobním životě a vztazích, na stará kolena se dokážeme soustředit na věci, které jsou pro nás zásadní, a chceme si je užít s vědomím konečnosti času, který ještě zbývá.
V dospívání a dospělosti lidé mají pocit, že se budou do smrti trmácet stereotypním bytím přehlceným povinnostmi a úkoly, stáří s sebou přináší větší vyrovnanost, více vzpomínek, uvědomění si křehkosti života, pocity vděku a smíření se vším dobrým i zlým, co se jim na životní pouti přihodilo.
Paradox stárnutí
„Možná to bude znít jako paradox, ale přesvědčil jsem se na vlastní oči, že mnozí skutečně zrají jako víno.
Neříkám, že všichni, pravda ovšem je, že většina,“ napsal v článku pro list The New York Times John Leland, který se paradoxem stárnutí dlouhodobě zabývá a ve své knize
Happiness Is a Choice You Make: Lessons from a Year Among the Oldest Old (Štěstí je vaše volba: lekce z roku mezi nejstaršími) popsal příběhy šesti stárnoucích lidí, s nimiž strávil dost času. Významnou roli podle něj hraje i to, jak oni sami vlastní stáří hodnotí.
„Dnes už je dost vědeckých důkazů o tom, že lidé s pozitivním vztahem ke stáří mají lepší kognitivní funkce i celkový zdravotní vztah a nemají problém udržovat čilé sociální vztahy,“ vysvětluje John Leland a dodává, že mimořádně důležitá pro psychiku seniorů je funkce „vzpomínek na vše krásné a dobré, co se jim poštěstilo prožít“, protože právě tímto způsobem si může navodit pocity štěstí úplně každý.
Vyhodit si z kopýtka
Příkladem člověka s mimořádnou schopností navodit a uchovat si pocit vlastního štěstí je nejstarší návštěvnice vršovické hospody Na Tržišti Miluška Hálová. Věčně usměvavá a přátelská babička, která skoro každý den přichází na své obligátní kafíčko, malé pivo a svátečně si dopřeje i kalíšek něčeho ostřejšího.
„Mám život ráda, i když už jsem stará babka. Důležité je nepodléhat beznaději, spokojit se s málem a dokázat si občas vyhodit z kopýtka,“ říká v pořadí druhá manželka zesnulého zpěváka Karla Hály, která brzy oslaví devadesáté narozeniny. Na první pohled by to do ní nikdo neřekl, protože se neustále udržuje v kondici třeba tím, že chodí pravidelně dvakrát týdně plavat do bazénu se středoškolskými studentkami, prochází se v parku a občas brigádničí v nedalekém supermarketu.
„Nebudu se bít do prsou a říkat, jak je mi dobře, protože je pravda, že jsou dny, kdy je člověk protivný sám sobě, ale vždycky se snažím zahnat špatnou náladu a věk si nepřipouštět. Jinak bych se z toho asi zbláznila,“ švitoří Miluška svým nenapodobitelným způsobem. Přidává ještě oblíbenou repliku: „Já do toho praštím, vezmu si minisukni a boty-kurevky a půjdu šlapat chodník. Vždyť devadesát přece není žádný věk,“ vtipkuje a šibalsky se přitom usmívá.
Moudrostí proti samotě
„Určitě není žádným objevem, že nejlepším lékem proti pocitům osamocení a zmaru ve stáří je moudrost, nadhled a smysl pro humor,“ potvrzuje Dilip Jeste. Moudrost je podle něj soubor myšlenkových schopností zahrnující emoční sebeovládání, sebereflexe a sociální dovednosti jako umění vcítit se do pocitů druhého, tolerance a spiritualita. Člověk se těmto dovednostem zpravidla učí celý život, takže ve stáří má větší šanci je uplatnit a využít.
„Osamocený se necítí ten, kdo je sám, ale ten, kdo si tak připadá. Moudří lidé se nikdy nenudí a v každé situaci jsou schopni vlastní emoce lépe vyladit,“ vysvětluje profesor. Návdavkem cituje slavný výrok německého osvíceneckého aforisty, fyzika a matematika Georga Christopha Lichtenberga: „Ničím jiným člověk tak rychle nezestárne jako tím, že neustále myslí na to, že stárne.“
Zdroje:
Květy 50/2023
https://www.psychologytoday.com/us/blog/engaging/201607/wise-study-aging