Kdo je generace Z? Jsou to děti, které se narodily v letech 1996-2010. Kromě toho, že jsou oproti předchozím generacím (generace X a generace Y) velmi schopné v ovládání technologií, mají ještě jednu typickou charakteristiku.
Jsem generace Z a kdo je víc
V generaci Z najdeme množství dětí, které vykazují psychickou křehkost, slabou resilienci, snadno se urážejí. Věří, že na základě své jedinečnosti mají nárok na zvláštní zacházení. Mívají problém vyrovnat se s odlišnými názory nebo fakty, které nechtějí slyšet. Na některých amerických univerzitách studenti po vyučujících vyžadují tzv. trigger warnings – varování předem. Varování, že by je určité informace nebo obrazy mohly emocionálně poškodit a vyvolat v nich úzkost, strach nebo znechucení. Náboženské přednášky jsou proto uváděny s varováním, že mohou obsahovat prvky násilí; budoucí archeologové jsou upozorňováni, že spatří kostry, veterináři, že součástí výuky jsou pitvy.
Rodiče, kteří vychovali křehké "sněhové vločky"
Takové typy v generaci Z nazýváme „sněhové vločky“ (snowflakes). Často se rodí starším matkám, nemají sourozence a jsou to vymodlené děti. Jejich rodiče jsou ochranářsky hyperprotektivní až úzkostní. Nevedou děti samostatnosti, ale jsou jejich taxikáři a poskoky. Drží je stranou od všech nástrah světa, aby nebyly frustrované a děti si doslova žijí jako v bavlnce bez kontaktu s reálným životem a jeho výzvami, kterým je nutné čelit. V rodičovském přístupu, který děti zneschopňuje, si pak nemohou vytvořit žádnou mentální odolnost a vyrůstají z nich mentálně křehcí jedinci.
Jakmile dětem něco nejde nebo je to nebaví, neřeší se to tím, že by rodiče děti učili, jak víc zabrat, ale zjednoduší se jim podmínky. Některé děti ve výsledku nemají nastavené žádné hranice, rodiče se bojí na ně převést povinnosti (například pomoc doma), aby je snad nepřetížili a ve škole se apeluje na učitele, aby na děti nekladli takové nároky a byla respektována jejich individualita. Někdy až ve své absolutní formě. Je vyžadovaný přehnaný respekt, který je ve svým výsledku dysfunkční.
Byť stál možná na počátku dobrý úmysl, protože každý chce pro dítě to nejlepší a dopřát mu to, co třeba sám neměl, vyrůstá nám generace bez psychické odolnosti s narcistním stylem. Brzy dostávají mobil, dříve než v 15 letech, jsou zahrnuty materiálním luxusem, není výjimkou, kdy po rodičích chtějí koupit drahé a značkové věci za tisíce a ti jim vyhoví v obavě, abych jejich potomek nebyl nijak frustrovaný. A pak se na internetu chlubí předraženou značkovou obuví za peníze svých živitelů a budují si tím pocit vlastní hodnoty. V důsledku extrémně velkého času stráveného v bublině na sociálních sítích nečtou a nemají na nic vlastní názor.
Děti hyperprotektivních rodičů jsou vychovávány jako prodloužení rodičovských ambicí a jsou závislé na pochvale a pozitivním hodnocení. Snaží se pak o dokonalost, ale kvůli nedostatku odolnosti to vzdávají hned při prvním neúspěchu a propadají se do úzkostí a depresí.
A co generace Alfa?
Od roku 2010 nám vyrůstá nová generace Alfa. Zatím o ní není příliš informací, jsou to děti, které jsou teď ve školkách nebo na základních školách. Podle prvních předpokladů, by se mělo jednat o generaci, která bude ještě propojenější se světem chytrých telefonů a dalších informačních technologii. Mělo by jít o nejvzdělanější a také nejbohatší generaci v historii lidstva. Také jsou materiálně založení, ale podle marketéru budou pozorně sledovat, jak které produkty ovlivňují životní prostředí naší planety.
Co se týká mentální křehkosti, můžeme zatím věštit z křišťálové koule. Řada rodičů z generace mileniálů, která tyto děti vychovává už vidí důsledky příliš liberální výchovy u známých se staršími dětí a má pevnější ruku (ne všichni). Už mají přístup k řadě relevantních informací a studií, kde se potvrzuje, že stavění dítěte na piedestal je pro jeho vývoj škodlivé. Byť má zkušenost není kvalifikovanou informací, jen z pohledu okolo sebe mám dojem, že školkové děti (generace Alfa) mají například doma víc povinností než adolescenti (generace Z). Sama mám dceru ročník 2012 a děkuji právě tomu, že jsou dnes dostupné informace ohledně toho, jak moc dítě potřebuje čelit frustraci, mít odpovědnost, nastavené hranice i povinnosti. Protože nikdo z rodičů nedostane návod při narození dítěte, jak ho správně vychovat a tápe se systémem „chyba-správně.“ Jakých chyb se my současní rodiče i prarodiče dopouštíme a jak formujeme novou generaci Alfa, se ukáže až z pár let.
Zdroj: autorský text, wikipedia, Pomoc dětské duši: A. Večeřová Procházková
