To, že je člověk sám nebo žije sám, je jev, který už není ničím výjimečný. Byť je pořád zatížený stigmatem, že sólo lidé nemohou být šťastní. Je to mýtus. Pokud si můžeme dovolit žít sami, tak je to známka naší síly a schopností, nikoliv společenského selhání.

Honba za vztahem

Spisovatelka a autorka mnoha knih o životě singles, Catherine Gray, se domnívá, že jsme od mládí socializováni k honbě za vztahem a vedeni k přesvědčení, že náš život bude mnohem spokojenější a šťastnější, pokud dosáhneme manželství nebo vztahu. Poznamenává, že "jsme společensky nuceni k tomu, abychom hledali své druhé polovičky." Vznikají tlaky od rodiny, přátel, "kdy už si konečně někoho najdeme". Jako by člověk bez partnera společensky neuspěl a nemohl by být šťastný. Autorka ve své knize ‘The unexpected joy of being single’ píše:

"Dvacet jsem strávila horečným hledáním manžela, vrhala jsem se ze vztahu do vztahu, bála jsem se zůstat sama a chtěla jsem randit, jako by to byla moje práce. Dokud jsem si neuvědomila, že život je mnohem větší než naše vztahy."

Zdroj: Youtube

Vztah není pojistkou na štěstí

Jak píše web Freedomtoteach, autorka výstižně popisuje "že vaše štěstí nezávisí na vnějších okolnostech, které nemůžete ovlivnit" (tj. na setkání s romantickým partnerem).

V dnešní době se to zdá být zastaralé, ale zdá se, že lidé stále nevěří, že můžete být šťastní, když žijete single. Spisovatelka Bella DePaulo na svém blogu sdílí zajímavé poznatky, které naznačují, že představa, že štěstí přináší pouze partnerský vztah, stále přetrvává. Považuje to za mýtus. Štěstí se odehrává i mimo vztah a zatím nikdo neprokázal, že by snad single lidé byli více nespokojení.

Žít sám a být sám je rozdíl

Solitéři často považují osamělý život za známku výjimečnosti a úspěchu. Využívají ho jako způsob, jak investovat čas do svého osobního a profesního růstu. Takové investice do sebe sama jsou podle nich nezbytné, protože současné rodiny jsou křehké, stejně jako většina zaměstnání, a nakonec se každý z nás musí umět spolehnout sám na sebe.

Žít sám a být sám není totéž, přesto se tyto dva pojmy běžně spojují. Sociologové poukazují na to, že osamělost nejlépe definuje kvalita, nikoliv množství sociálních kontaktů. Nezáleží na tom, zda žijeme sami, ale na tom, zda se cítíme osamělí. Tento závěr má dostatečnou podporu i mimo odbornou sféru. Jak často říkají rozvedení nebo odloučení lidé, není nic osamělejšího než žít s nesprávnou osobou, píše The Guardian.

Dělám si, co chci

Se svými příběhy se někteří lidé, co jsou sami, svěřili pro web BBC:

Po neúspěšných manželstvích a několika málo dlouhodobých "romantických" vztazích jsem už několik let svobodná. Moji přátelé a rodina to považují přinejmenším za zvláštní a často se mě udiveně ptají, jestli se někdy necítím osamělá a jestli vůbec nemám chuť na sex nebo intimnosti. Zdá se, že nejsou schopni přijmout někoho, jehož život je bez romantického, monogamního vztahu s jiným člověkem. Mám velkou úctu k lidem, kteří se zavážou k manželství, ale upřímně řečeno, jsem ráda svobodná, mám svobodu, jakou jsem ve vztahu nikdy neměla. Mohu být sama sebou. Kdy se lidé naučí jednoduše přijímat druhé takové, jací jsou, aniž by očekávali, že všichni mají stejné cíle, pokud jde o lásku, manželství a sex?

Loralee Bernsteen, Minot, USA

Po většinu života, který jsem strávil v manželství je pro mě svoboda jako závan čerstvého vzduchu. Opravdu si myslíte, že lidé by neměli být sami? Nemusím být pořád součástí dvojrole. Říkám, co si myslím, místo fráze "Máme se rádi viď, zlatíčko?" Dělám, co chci, kdy chci a jak chci. Když chci do společnosti, jdu ven. Když se chci schovat před okolním světem, dívat se na televizi, jíst pizzu, pít pivo a prostě si odpočinout - co mi v tom brání? A když vidím, jak muži peláší domů před večerkou, tak se cítím dobře! Mimochodem, už vidím, jak si to vy, milé páry, čtete. A ona říká: "Nechtěli bychom být zase svobodní, že ne, miláčku?" A on: "Jistěže ne, drahá."

John Hardy, Brisbane, Austrálie


Proč? Protože nás to baví

Podle průzkumu odborníci zjistili, že velké množství nezadaných lidí, celých 72 %, nemá zájem najít si vážný milostný vztah nebo dokonce chodit na schůzky a není to proto, že by byli příliš zaneprázdněni prací nebo kvůli svému věku nebo proto, že by se cítili nežádoucí. Hlavním důvodem, proč chtějí nezadaní zůstat svobodní, je, že… je to baví! Většinu nezadaných.

Zůstat svobodný, protože to chcete, by samozřejmě nemělo být překvapivé. Jak však poznamenal časopis Psychology Today, jde o radikálnější zjištění, než byste čekali, protože "boří stereotypy o svobodných lidech, že svobodní lidé jsou nešťastní nebo osamělí nebo že mají 'problémy', a proto jsou bez vztahu".

Takže až se vás příště na rodinném setkání někdo zeptá, proč jste stále nemáte partnera a neuvěří, že je to proto, že chcete být, ukažte mu tato data!

Zdroj: Freedomtoteach, Blog, The Guardian, BBC