Jestli mě život něco naučil, pak dávat si pozor na ženy, které nemají vůbec žádné kamarádky. Začalo to naší hezkou spolužačkou na gymplu, která trávila čas výhradně s chlapci z vyšších ročníků a hlásala do světa, že holky jsou slepice a ona s nimi nebude ztrácet čas, rozumí si výhradně s muži. Jak moc si muži, tedy spíš roztoužení puberťáci, rozuměli s vyzývavou blondýnkou si nejsem jistá. Měla jsem pocit, že o porozumění tu nějak nešlo a všichni ti kamarádi doufali, že se na ně někdy štěstí usměje. Neusmálo a slečna putovala od party k partě. Ani mezi chlapci nějaké hluboké přátelské pouto nevytvořila.
Mimochodem nejde až o tak překvapivý fakt. Na webu Scientific American rozebírá Adrian F. Ward z fakulty psychologie harvardské univerzity dvě studie zabývající se možností existence přátelství mezi mužem a ženou. Za předpokladu, že jsou oba heterosexuálové, se ukázalo, že zatímco žena skutečně dokáže svůj protějšek brát jako kamaráda a tečka, muži si velmi často nechávají otevřenou možnost něčeho víc. Nebrání jim v tom ani to, že je žena ve vztahu – naproti tomu ženy spíše ctí přítelův status zadaného muže. Pánové také leckdy přeceňují míru své přitažlivosti a mají tendenci vidět za přátelstvím víc, než tam skutečně je. Pokud přátelství mezi pohlavími nedopadne dobře, je to podle experimentu mezi 249 zadanými dospělými účastníky studie častěji vinou muže. Pokud by vás zajímalo, jak na to vědci přišli, pak vězte, že do studie se přihlásily páry přátel opačného pohlaví, které následně odpovídaly na sady otázek každý zvlášť. Porovnáním jejich odpovědí se ukázalo, že můj teenagerovský odhad kvality přátelství sličné divy se spolužáky nejspíš i odpovídal realitě.
Nicméně během těch osmi let, kdy jsme s dotyčnou denně vstupovaly do stejné třídy, nastaly i okamžiky, kdy se mi svěřila s tím, jak moc je sama. Zkrácená verze by zněla, že na ni holky žárlí, intrikují a ona jejich hru nechápe. Svěřila se mi i s pocity méněcennosti vedle nadaného bratra, špatným vztahem s rodiči i nepříjemnými útoky bývalé přítelkyně jejího současného partnera. Bylo mi jí líto, přátelství jsem tak nějak nabídla, ale velmi rychle jsem zjistila, že se s ní jednoduše vydržet nedá. Nedokázala jsem se na ni napojit, nedokázala jsem ji chápat, nedokázala jsem snášet věčné soupeření, přetvářku a schopnost hodit vás kdykoliv přes palubu, když se ukáže lepší zábava. Spolužačka neměla problém jen se ženami a ženským kolektivem, měla ho s každým. Vztahy jí navzdory velké atraktivitě nešly ani s muži. Během života jsem pár dalších žen bez kamarádek ještě potkala a po vyslechnutí příběhů o tom, jak strašné ty ženské kolem jsou, jsem nakonec prchala taktéž.
Když na holky není prostor
Situace nemusí být až tak fatální. Někdo se potřebuje obklopovat davy přátel, někomu stačí jeden dva nejbližší a pak už jen tak proplouvá světem a kolektivy, jak to přijde. Velké dámské jízdy a hodiny drbů se nekonají a i tak může být ženě fajn. „V té době jsem měla jiný pohled na to, kdo je dobrý kamarád,“ vzpomíná na čas plný kamarádů mužů Michala Měřínská, autorka projektu Magicky ženská i stejnojmenné knihy. „Pro mě bylo důležité, že jsem se ve volném čase s kamarády okolo sebe bavila, že jsme si uměly užít skvělý čas, nikdo neřešil ‚kraviny‘ a nezatěžoval mě svými problémy. Měla jsem jednu nebo dvě skutečně blízké kamarádky a to mi bohatě stačilo na to, abych jim řekla, co potřebuji, a s klukama to nemusela řešit. S nimi jsem si jen užívala volnočasovou zábavu,“ přemýšlí zpětně. Dnes by svoje fungování popsala jako napojení se na svého vnitřního muže, kterého máme každá v sobě a pomáhá nám dosahovat svých cílů. Pracovala na manažerské pozici, vedla ženský tým a mužský přístup byl víc než výhodný. Nebrat si nic osobně, nevytvářet si předem domněnky, otevírat tabuizovaná témata, pojmenovávat napřímo to, co mají ženy tendenci zametat pod koberec a co postupně vybublává v nepříjemné dusno. Tehdy ji poprvé napadlo, že je možná škoda nemít takovou partičku, se kterou by mohla všechno probrat, zároveň ji ale odrazovaly nenávistné pohledy žen, které zrovna neměly náladu a dštily síru do všech stran.
Cestu k ženským kolektivům si našla ve chvíli, kdy se začala zajímat i o svou vnitřní ženu. Tehdy měla sice skvěle rozjetou kariéru, ale rozpadl se jí vztah a cítila se sama. Začala číst seberozvojové knihy a přirozeně se dostávala k tomu, co ji bavilo a naplňovalo. „Bude to znít možná paradoxně, ale okruh přítelkyň jsem si vybudovala tak, že jsem se začala věnovat sama sobě, tomu, co mě baví a co mi dělá radost. Začala jsem vnímat, co chci v životě dělat, co se chci naučit, kam se chci podívat. To mě vedlo ke spoustě rozhodnutí, která tehdy nebyla komfortní – třeba jít na nějaký ženský seminář, kde jsem nikoho neznala, nebo se přihlásit do nějakého nového kurzu. Začala jsem vědomě rozbíjet svoje zajeté stereotypy a dělat věci nově,“ vypráví Michaela Měřínská. Když se dívá na svá někdejší přátelství s muži, uvědomuje si, že jí chyběla hloubka a důvěra. K opačnému pohlaví si netroufala být tak otevřená a bezprostřední jako vůči jiným ženám, protože si podvědomě hlídala své hranice a nechtěla si muže pustit příliš blízko. „Ženský kolektiv – a teď myslím skutečně okruh přítelkyň, který kolem sebe dnes mám, mi dává skutečně bezpečný prostor, kde říkám věci jinak. Jaksi opravdověji, upřímně a hlavně uvolněně bez nutnosti hrát nějakou ‚roli‘.“
Své cestě k ženám a postřehům o fungování ženského kolektivu věnovala i díl svého podcastu#Chvilka pro sebe, kde přiznává, že se ženám vyhýbala i kvůli vlastním předsudkům: všechny holky jsou stejné, jsou to slepice, řeší hlouposti, s klukama je to jednodušší. Pracovní kolektiv plný žen ji v tom je utvrzoval, až později si uvědomila, že je skutečně rozdíl, jestli s někým musíte pracovat nebo chcete jít na kafe. „Přece jen složení týmu si v práci úplně nevybíráte a je přirozené, že se objevují třecí plochy a odlišné názory,“ usmívá se. Ženám, které hledají ty správné kamarádky, doporučuje svou cestu: jděte za tím, co máte rády, kde je vám dobře. Tam najdete ženy podobného ražení spíš než v práci nebo dětské herničce, když vy na ty dětské aktivity moc nejste.
Zdroj:
- michalamerinska.cz
- Men and Women Can't Be "Just Friends"