Máte doma prvňáčka? Nepodceňujte návštěvu logopeda

Dětí s vadami řeči přibývá, všímají si ve svých praxích kliničtí logopedové, odborníci na vady řeči. „Nikdy jsem se nenadřela tolik jako teď. Mám pocit, že děti mají vady úpornější a že logopedická intervence trvá déle. Proč, to nevím,“ řekla před časem v rozhovoru pro časopis Kondice logopedka Helena Kolbábková. Její kolegyně Milena Vránová vidí za nárůstem špatně mluvících dětí zaneprázdněné rodiče, kteří s dětmi málo komunikují. „Děti se učí nápodobou, kopírují to, co vidí a slyší u rodičů. A u těch v posledních letech vidí hlavně mobily a tablety. Kromě řeči se neučí ani očnímu kontaktu, který ke komunikaci normálně patří,“ dodává pražská logopedka.

Fakt, že se logopedických vad objevuje stále více, dokládají i čísla. Čím dál častěji jsou diagnostikovány těžké poruchy komunikace, které provázejí například určité typy autismu, ale také různé formy opožděného vývoje řeči. „Minimálně každé třetí až páté dítě předškolního věku trpí poruchou komunikace nebo řečovou vadou a stále více se setkáváme s dětmi, které nemluví ani po čtvrtém roce věku,“ dodává klinická logopedka Ilona Kejklíčková z brněnské kliniky LOGO.

LEPŠÍ DŘÍVE NEŽ POZDĚ

Podle logopedů není výjimkou, že rodiče zbytečně otálejí a místo, aby se s dítětem objednali na konzultaci, raději všetečné otázky typu ‚Chodíte s ním k logopedovi?‘ odbývají s tím, že ještě ne, že počkají, co jim řeknou u zápisu, a podobně. Jako kdyby rodiče vnímali logopedickou péči jako své selhání a důkaz, že jejich dítě a výchova nejsou dostatečně dobré.

„Většinou k nám přijdou děti v pěti letech, což ale někdy může být už zbytečně pozdě,“ podotýká Kejklíčková. A rodičům radí odhodit obavy a v případě pochybností se přijít třeba jen poradit. „Někdy i to stačí. Ukázat, jak se má správně vyslovovat, poradit, jak procvičovat, a povzbudit, že to je úplně normální a jistě se to brzy srovná.“

Její kolegyně Kolbábková rodiče ubezpečuje, že málokteré dítě v tomto věku má správnou výslovnost. „Ale zkušené ucho pozná, jestli je to normální vývoj, nebo ne. Někdy se stačí poradit s učitelkou v mateřské škole.“

Kdy je tedy ta správná doba k logopedovi zajít? „Vývoj řeči považujeme za správný, pokud dítě mluví ve větách do třetího roku a do šesti let užívá správně ve výslovnosti všechny hlásky. Jestliže dítě ve třech letech nemluví nebo jeho slovní zásoba obsahuje asi jen třicet slov, je nutné poradit se s pediatrem, který nejprve vyloučí závažné vývojové poruchy a pak doporučí logopedické vyšetření,“ upřesňuje Ilona Kejklíčková.

K odborníkovi se ostatně můžete objednat i bez doporučení ošetřujícího lékaře, v tom případě vám ale návštěvu neuhradí zdravotní pojišťovna a budete muset sáhnout do vlastní kapsy. Vstupní diagnostické vyšetření, kdy logoped zjišťuje, kde je problém, trvá hodinu a stojí zhruba 500 až 1 500 korun, další třicetiminutové konzultace stojí od 200 do 500 korun. Logopedové většinou zveřejňují ceník služeb na svých stránkách, takže vybírat můžete i podle cen. V případě žádanky od lékaře hradí vstupní vyšetření i následnou terapii zdravotní pojišťovna.

TRÉNINK JAKO HRA

„K logopedovi jsem chodila s oběma dětmi. S dcerou v pěti letech, protože zaměňovala sykavky, říkala například šušenka nebo zidle. Synovi bylo šest a špatně vyslovoval R a L. Pokaždé to bylo k jiné logopedce a pokaždé tam chodili rádi,“ povzbuzuje váhavé rodiče maminka Petra z Prahy.

Logopedky to podle ní s dětmi umí, vědí, jak je rozmluvit, povídají si s nimi, věnují dítěti plnou, nerušenou pozornost, což se rodiči málokdy povede. Navíc bývá v ordinaci plno hraček na jemnou motoriku, obrázkové knížky, kartičky… „Děti měly pocit, že si tam chodí popovídat a pohrát,“ usmívá se Petra. Na doma dostaly listy ‚s úkoly‘ – trénink na uvolnění jazyka, špulení rtů, jednotlivá slova, dále převyprávět pohádku, naučit se říkanku, poskládat a popsat obrázky a podobně.

„Syna jsem musela nutit, někdy jsme se k procvičování dostali jen jednou za týden, ale i tak stačilo asi 4–5 konzultací. Dcera je snaživá, ta mi i sama od sebe ta slovíčka přeříkávala, u té stačily tři návštěvy,“ ubezpečuje Petra ostatní, že docházení na logopedii nemusí být žádné dlouhodobé martyrium.

Podle Ilony Kejklíčkové délka ‚léčby‘ záleží na konkrétní vadě i dítěti. „Sykavky lze vypilovat během dvou tří měsíců, natrénovat správnou výslovnost R nebo se zbavit koktavosti někdy může trvat i rok,“ říká s tím, že v jiných případech, například u hlásky Ř naopak postačí dokonce i jen dvě konzultace.

K logopedovi se většinou dochází jednou za dva týdny, někdy i v delších intervalech. Doma je ale potřeba trénovat dennodenně, jinak se dítě špatných mluvních návyků jen těžko zbaví.

„Stará logopedická moudrost praví, že procvičování třicetkrát za den po minutě je lepší než jedenkrát půl hodiny,“ tvrdí logopedka. Využít lze každou chvilku v našlapaném denním režimu. Trénovat můžete například v autě cestou do školky nebo i během doby, kdy dítě vysedává na záchodě. Logopedka Milena Vránová za ideál považuje osm cvičení po deseti minutách denně. „Zprvu stačí méně, minutová cvičení párkrát za den, zkoušet rozhýbat špičku jazyka,“ radí, jak děti od logopedie neodradit hned na začátku.

Více je to bude bavit (a také to bude užitečné), když k tomu budou mít po ruce zrcátko. Začít můžete jednoduchými pohyby jazyka nahoru dolů, doprava doleva, napodobováním zvuků zvířat (‚kůň dělá kla kla kla‘) a hudebních nástrojů (‚trumpeta dělá tradá tradá‘).

ŠIŠLÁNÍ A KOKTÁNÍ

Nejčastější poruchou řeči u dětí je patlavost, tedy špatná výslovnost neboli ‚šišlání‘. V předškolním období se vyskytuje asi u šedesáti procent dětí. „Každé dítě při vývoji řeči prochází obdobím, kdy při napodobování slyšených slov reprodukuje slova nesprávně,“ uklidňuje Kejklíčková.

Za normálních okolností se vývojová patlavost upraví sama. Jestliže dítě pouze zaměňuje hlásku L za hlásky R a Ř, není to prý důvod k obavám a stačí trpělivě s dítětem procvičovat artikulační cvičení, například zpívání la, la, la. Hlásky R a Ř by mělo dítě umět do šesti let, sykavky po pátém roce, před vstupem do školy by mělo správně vyslovovat všechny hlásky.

„Dítě, které při nástupu do školy neumí více hlásek, není mu dobře rozumět, šlape si na jazyk, do toho ráčkuje nebo nezvedá jazyk na hlásku L, se nemůže začít pořádně učit číst ani psát. Jenže rodiče si občas nedají poradit a i přes doporučení odborníka dítě s těžkou vadou řeči do školy pošlou,“ stýská si Kolbábková. Pohyb mluvidel – to, jak je používáme, jak artikulujeme – je velmi propojený s grafomotorikou, tedy s tím, jak píšeme. „Když člověk špatně mluví, dost často i špatně píše a samozřejmě i čte,“ vysvětluje Vránová, proč se pak děti s vadami řeči trápí s písankou i slabikářem. „Zbytečně pak vznikají poruchy učení typu dysgrafie,“ dodává Kejklíčková. O důvod víc netlačit na nástup do školy, i když je váš Pepíček takový rozumbrada, a nejprve pilovat řeč.

Vedle šišlání je častá koktavost, zadrhávání, kdy dítě opakuje začátek slov. Objevuje se kolem třetího roku, a to třikrát až čtyřikrát častěji u chlapců než dívek, protože jejich nervová soustava zraje pomaleji. V období školní docházky se ale poměr vyzrálosti postupně vyrovnává.

„Mnohdy se opravdu jedná jen o vývojové období, které by mělo nejdéle do dvou měsíců spontánně odeznít. Důležité je především vytvořit dítěti klidnou atmosféru a rozhodně se nesnažit v tomto období napravovat nesprávnou výslovnost, to bývá velká chyba ze strany rodičů. Nejprve se má napravit porucha plynulosti řeči,“ upozorňuje Kejklíčková.

Základním pravidlem u léčby koktavosti je mluvit pomalu a uvolněně. „Veďte dítě k tomu, aby tvořilo krátké věty a před jejich začátkem se vždy nadechlo. Mělo by udržovat oční kontakt s osobou, s kterou mluví. Na jeho koktavost se nemá upozorňovat, proto by například nemělo být ve škole zkoušeno u tabule,“ dodává.

KLÁSNÁ HOLŠIŠKA

Další častou chybou bývá, když na malé děti dospělí v domnění, jak je to roztomilé, šišlají a nevědomky je tak ve špatné výslovnosti podporují. Děti se učí nápodobou, dospělí by na ně proto měli mluvit správně. I dalšími kroky lze vadám v řeči předejít. A nevyžaduje to od okolí nic složitého.

„Mluvit, mluvit, mluvit. Pořád a za všech okolností poskytujte dítěti co nejvíce příležitostí vnímat mluvenou řeč,“ uvádí Kejklíčková jednoduché pravidlo. „Komentujte všechno, co s dítětem prožíváte. Popisujte do detailu, jak stavíte kostičky, jak vaříte polévku k obědu, co se děje doma i venku a kam půjdete na procházku. Snažte se také říkat často básničky, zpívejte, prohlížejte si obrázkové knížky.“

K dostání je nepřeberné množství pomůcek na trénování správné řeči včetně digitálních aplikací. Než si ale něco sami pořídíte a začnete doma s dítětem procvičovat, je lepší zkonzultovat postup s odborníky. „Bez vedení logopeda mohou horliví rodiče i nemálo pokazit,“ vidí občas ve své praxi Kejklíčková.

Zlepšit nesprávné mluvní návyky mohou i dospělí. Na rozdíl od dětí rychleji pochopí, co po nich logoped chce a co mají dělat, ale přenaučit léty zažitý chybný stereotyp si vyžádá spoustu dřiny, pevné vůle a dlouhodobé pravidelné trénování. Ale jak říkají logopedové, nikdy není pozdě. Dospělí pacienti zase bývají velmi motivovaní, dobře vědí, proč se chtějí mluvního zlozvyku zbavit.

„Měla jsem tu pána, vysoce postaveného manažera, který ráčkoval. Přitom když se představoval, a to dělal ve své pozici často, musel vyslovit hned tři ‚r‘,“ uvádí Vránová případ, který díky odhodlání a silné motivaci skončil krásným R.

Zdroje:

• Kondice 9/2020
• Logopedka Helena Kolbábková
• https://www.moje-klinika.cz/
• https://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=verejnost--adresar-logopedickych-pracovist&ceid=133