Jak už kdysi psal známý psychiatr Radkin Honzák: „Vyhořet může každý a celkem snadno.“ Člověk má najednou pocit, že už realitu života nezvládá, protože stres a nedostatek času mu kousek po kousku sebral všechnu životní energii a radost. Jedinou možností je obrátit pozornost zpátky k sobě. Jak to ale udělat, když se život redukoval na povinnosti?

Řešit každodenní život může být únavné, zvláště pokud jste máma. Je tolik věcí, které musíte za den stihnout. A vy byste si nejraději lehla do postele a celou dobu prospala, ale odpovědnost žene člověka dál za limity možností. V dnešním světě mají ženy roly matek, zaměstnankyň, domácích uklízeček, kuchařek, učitelek a často také suplují chybějícího otce. To by byl normálně nápor pro tři lidi, pro jednoho člověka je to opravdu hodně. Jak se vyhnout vyčerpání?

Zapomeňte na dokonalost

Není nutné být ve všem skvělá. Diplom vám stejně nikdo nedá. Spíš je to o kreativitě, jak dělat méně s podobně dobrým výsledkem. Dítě potřebuje především spokojenou matku, ne uštvanou zvěř. Je mu úplně jedno, jestli mu vaříte nebo vezmete rychlovku z hospody. Jestli je doma binec nebo naleštěné lustry. Nic z toho nevypovídá o tom, jestli jste dobrý nebo špatný člověk, jestli jste dobrá nebo špatná máma. Jsou to jen naše přesvědčení, kterým věříme. Že plnění domácích úkolů na jedničku jsou měřítkem naší hodnoty. Když si s dítětem zahrajete nějakou hru místo běhání s hadříkem po bytě, uděláte pro něj mnohem víc. Co si třeba nastavit, že úklid „halabala“ jednou týdně nepřesáhne 60 minut. Myslíte, že by to šlo?

Co se týká práce, tak stačí být celkem dobrá, ne excelentní a plnit všechno na 120 procent. Máte možnost říkat ne nepřiměřeným žádostem a úkolům navíc? Ti, co sedí nad vámi, to vždycky zkouší, jak vám postupně přidávat povinnosti (aniž by se to projevilo na výplatní pásce). Asi si řeknete, že se bojíte odmítnou, protože máte strach o práci a tím pádem o výdělek. Ale je to spíš o schopnosti nastavit si hranice a o vlastní sebedůvěře.


Naučte se důvěřovat svým dětem

Tohle může být tak těžké! Utápění se v odpovědnosti může způsobit, že zapomenete důvěřovat svým dětem a jejich schopnosti řešit problémy. Mezi šestým a osmým rokem už zvládnou děti chodit samy na kroužky, do školy a vydrží i chvíli doma bez vašeho dohledu. Věřte jim a vaše důvěra bude odměněná tím, že z nich vyrostou sebevědomí jedinci.
Trpíte na dětských akcích a v hernách pro děti. Co zkusit něco, co vás bude bavit také a ne jen, že se obětujete pro dítě (a pro druhé). Těch hodin, co jste pročekala, když dětí mělo kroužek. Vy shrbená někde na lavici a potomek si zatím ladně protahuje tělo na gymnastice nebo poskakuje na fotbale. Co to udělat opačně, zajít si na masáž nebo do sauny a dítě bude čekat na vás (byť třeba s tabletem). Naučí se tak trpělivost a také tomu, že jeho potřeby nejsou na prvním místě, čímž se vyhnete tomu, že z něj vyroste narcista.

Vědět, kdy odpočívat a starat se o sebe

Čas jen pro sebe je pro pracující mámy něco jako svatý grál. Zdá se, že je nemožné ho najít. Kromě toho, že si člověk rozdělí úkoly na ty nutné a ty „ to může počkat,“ jedinou možností je delegovat povinnosti na někoho jiného. Překážkou je, že ženy si často myslí, že ostatní (rodinní příslušníci) tak dobře neuklidí či se nezvládnou postarat od dítě, jak by si představovaly. Je pro vás opravdu důležité mít vše pod kontrolou a tak, aby to bylo podle vašich představ? Co vydechnout a nechat něco na ostatních, byť to třeba neudělají tak perfektně. Snažit se míc věci pod kontrolou nám brání, abychom trochu polevili a svěřili některé věci ostatním. Je to další mylné přesvědčení, že svět se v prach obrátí, pokud to zrovna nebude podle šablony, kterou jsme si namalovali.

Mějte na paměti, že na náhrobku se pak nebude skvět nápis „Udřela se k s mrti.“ Ale váš život by měl život složen z drobných okamžiků radosti a štěstí, které se střídají s plněním povinností. Jakmile se ho redukujeme jen na úkoly, proklouzne nám čas, který jsme dostali, mezi prsty.

Zdroj:

Autorský text