Polyamorii definuje Wikipedia jako druh nemonogamního soužití, založený na toleranci a akceptaci dalších vztahů. Tedy o případ, kdy ve vztahu není pár klasicky jeden na jednoho, ale účastní se ho více lidí. Stoupenci polyamorie zastávají názor, že je možné žít za vzájemného souhlasu všech zúčastněných, nejde pak o nevěru nebo podvádění. Zároveň nemusí (ale může) být jeden svazek nadřazen ostatním, jak je tradičně chápána kolize mezi manželským a milostným vztahem.

Obecně lze říci, že lidé v polyamorních vztazích mají více partnerů, se kterými neudržují pouze sexuální styk. Naopak hovoříme o lidech, kteří staví vztahy na romantické lásce. Patří sem také model, kdy lidé žijí s hlavním partnerem a zároveň mají sekundárního partnera, se kterým si užívají romantický vztah.Další variantou jsou polyamorní vztahy, ve kterých se lidé snaží rovnoměrně rozdělit čas mezi své partnery.

Zdroj: Youtube

Zastánci polyamorie tvrdí, že žárlivost je nezdravá

"V naší společnosti jsme žárlivost opravdu spojili s láskou, a to je problematické," vysvětluje pro Insider Amy Moors, profesorka psychologie na Chapmanově univerzitě a výzkumnice vztahů.Lidé v monogamních vztazích si někdy myslí, že by nemohli být v úspěšném polyamorním vztahu, protože by byli příliš žárliví.

Jak dále uvádí Moors, vycházejí z předpokladu, že lidé s více než jedním partnerem mohou své partnery méně milovat, protože musí svou lásku rozložit mezi různé lidi. To ale není pravda. Mnoho polyamorních lidí našlo zdravé způsoby, jak se vyrovnat se žárlivostí, takže mohou udržovat silné, upřímné a intimní vztahy s více než jednou osobou najednou.

Lidé ve zdravých polyamorních vztazích mohou žárlivost spíše vnímat jako projev hlubších osobních problémů, například pocitu nejistoty nebo nedostatečnosti. Když cítí žárlivost, postaví se této emoci čelem, aby si udrželi upřímný a silný vztah.

Například Audrei O'Neill pro Insider uvedla, že s manželem jsou spolu přes sedm let a po čtyřech letech monogamního manželství se rozhodli vyzkoušet polyamorii. Během monogamního období jejich vztahu měla větší problémy se žárlivostí než nyní. "Sázka na lhaní, a tedy i na plnohodnotný poměr, byla vyšší," řekla během monogamního období. Jakmile si s manželem vytvořili realistická pravidla, jako například vždy chráněný sex a rozhovor před sexem s novým partnerem, "můj strach a žárlivost se zmírnily, protože jsem si byla jistá, že mi prostě řekne, pokud bude mít o někoho zájem. Nemusela jsem být celou noc vzhůru a dělat si starosti," řekla O'Neill.

Psychologové vidí polyamorii jako důsledek traumatu

Například psychonalalytik PhDr. Slavoj Titl vidí polyamorii jako důsledek vnitřní nejistoty. Strach přiblížit se opravdu k jednomu člověku a navázat s ním hluboký vztah, protože možný krach by byl pro daného člověka devastující. Uvádí příklad, kdy měl klientku, která žila v polyamorní skupině. Vše ji vyhovovalo, až jednoho dne otěhotněla. Ještě,než si jí dítě narodilo, navázala s ním přirozeně hluboký vztah a naplnila tak svojí základní emoční potřebu, které se celý život podvědomě bránila. Přestala skupinu lidí kolem sebe potřebovat. Naopak se snažila o to, být s jedním partnerem, který by ji a jejímu dítě dal pocit bezpečí a stability. Což skupina těžce nesla.

Většina odborníků se ale shoduje, že polyamorie je v podstatě jen tak trochu jiná forma nevěry či volného vztahu. Jde o polygamii, o které prostě jen všichni zúčastnění vědí a vyhovuje jim. Jde ale jen prý o to, že si tak tito lidé zajišťují větší a stálý přísun lásky. „Ze zkušenosti potvrzuji, že jeden muž měl i šest partnerek a hezky si je udržoval. Známý má čtyři, všechny platí, udělal jim děti. Všechny se musí scházet v jím stanovených datech a bavit se spolu. Kdybychom ale udělali rozbor životů těch lidí, zjistili bychom, že prožili nějaké trauma odmítnutí, náročný rozchod, nedostatek lásky, sexuální zneužívání a podobně,“ tvrdí kouč Aleš Kalina.

Zdroj: Přednáška: PhDr. Slavoj Titl, Pro Zeny, Insider, Wikipedia