Další epizodu podcastu Kondice, si pusťte TADY:

„Setkala jsem se v praxi s dětmi, kterým rodiče pouštěli například pohádky v cizím jazyce, a ony se tak naučily slušně rozumět třeba anglicky,“ uvažuje zakladatelka brněnské kliniky LOGO Ilona Kejklíčková nad otázkou, zda je televize vždy na škodu. Jak je vidět, televize může dětem doplnit i znalosti, které rodiče nemají. Důležitá je ale samozřejmě i správná míra – kolik času u televize děti stráví, na co se dívají a zda k tomu dostanou od rodičů i nějaké „instrukce“.

Návodné může být i prosté popovídání si o tom, co děti viděly. „Když jsem v devadesátých letech začínala, zkoušela jsem dětem pouštět i krátká videa, aby mi převyprávěly, o čem byla. Jenže děti byly tak zaujaté obrazem, že nějaký děj vůbec nevnímaly,“ přidává logopedka zkušenost z praxe. Pokud se dětí začnete ptát a necháte je příběh převyprávět, mohou se postupně naučit sledovat děj, skládat vyprávění a dělat si na věc nějaký názor.

Jak je to s cizím jazykem naučeným z televize? Pokud jste zaznamenali informaci, že dokud není dokončený vývoj mateřské řeči, bude lépe dítěti neplést hlavu jazykem dalším, vězte, že situace zdaleka není černobílá. „Pokud se řeč dítěte vyvíjí dle očekávání, dítě rozumí, komunikuje, staví gramaticky správné věty, není nutné čekat, až se upevní výslovnost všech českých hlásek. Jiná situace je, pokud dítě s řečí skutečně nějaký problém má,“ vysvětluje logopedka.

Když se mluví o negativním vlivu nových technologií na vývoj řeči, nejde tu podle Kejklíčkové jen o vliv přístrojů například na zrak nebo o vyvolávání závislostí a podobně. Problémem se moderní vymoženosti stanou s největší pravděpodobností ve chvíli, kdy začnou plnit funkci „paní na hlídání“. Nemám na tebe čas, musím tohle dodělat, nemám na tebe energii ani náladu, pusť si televizi nebo video na tabletu. Jiná věc je, pokud se rodič vědomě rozhodne dítěti něco ukázat nebo ho potřebuju zabavit na určitý čas, aby si mohl splnit své povinnosti a pak se mohl potomkovi naplno věnovat. Nebo pokud potřebuje chvíli pro sebe.

„Pokud jste unavená, pusťte dítěti pohádku a odpočiňte si. Nevyčítejte si to,“ řekla v rozhovoru pro časopis Kondice terapeutka Nora Vlášková. Pokud pohádky slouží jako nástroj, jak získat prostor, díky kterému pak budete na děti milejší a snáze se napojíte na jejich potřeby, pak není důvod cítit se provinile ze zapnutí televizoru.

Obdobně autorka projektu (Ne)gramotný rodič Lucie Königová nabádá především maminky, aby se nesnažily za každou cenu trávit s dětmi co nejvíce času, pokud z toho potom nemají dobrý pocit, protože nezvládají svou práci a nemohou se věnovat naplno dětem, které sice vyzvednou ze školky či školy brzy, ale doma pak nemají prostor se dětem věnovat, protože musí rychle dohnat resty nebo jim dojdou síly. „Sedněte si klidně na hodinu do kavárny, nadechněte se, srovnejte si myšlenky nebo jen dodělejte, co potřebujete. Děti možná vyzvednete později, ale pak na ně budete mít čas i sílu a budete tu jen pro ně,“ řekla koučka v podcastu časopisu Kondice. Potom nebude třeba televizi pouštět tak často a pak se tím ještě trápit.

Jak to vidí autorka článku?

Je celkem fajn si s dětmi k té televizi někdy i sednout. Jsou to jedny z nejhezčích večerů, když se stulíme na gauč, zachumláme se pod deku, a já jim pustím něco, co jsem měla ráda jako malá, nebo co mě zrovna zaujalo. Děti se pak ani nehádají, kdo si co vybral, a cestou do školky mi opakují vtipy nebo se ptají na různé zajímavosti.

Mám pocit, že přece jen trochu ovlivňuji, na co pak koukají samy, co je baví. Je to obrovská zodpovědnost, protože děti jsou jako houby a rodiče je tím pádem opravdu obrovskou měrou tvarují. Teď se spolu díváme na Červeného trpaslíka, o kterém jsem jim hodně vyprávěla, a tak mě napadlo jim ho pustit. A bingo, baví je to (ačkoliv rozhodně nerozumí všem vtipům a narážkám) a občas mě zaskočí nějakou hláškou nebo detailem ze seriálu – za mě velmi kvalitního!

Pro mě je to rozhodně mnohem příjemněji strávený čas než u sledování Tlapkové patroly. Cestou do školky či školy pak máme o čem mluvit a děti si samy vyžádaly už spoustu informací o nových slovech stejně jako o vesmíru. K mé velké radosti jsme tak ukončili fázi koukání se pouze na kreslené tituly a zjišťuji, že pokud dětem vypíchnu ty správné informace, vydrží se dívat i na naučný dokument a něco si z něj odnést.

Když je pak potřebuju k televizi „zaparkovat“ třeba kvůli práci, nemám až tak špatné svědomí. Přijde mi to vlastně jako dobrý způsob, jak děti učit zacházet s novými technologiemi a všemi těmi informacemi, které se na ně valí ze všech stran.

Zdroje: