Další epizodu podcastu Kondice, si pusťte TADY:
„Ze školy jsem si odnesla informaci, že se buď málo snažím, nebo jsem úplně blbá,“ svěřuje se dnes úspěšná manažerka Simona. Pletla si písmena, vynechávala je při psaní, neuměla určit pravou a levou stranu. Uslzené oči naznačují, že je to dodnes bolavá záležitost.
Podobně nepříjemnou zkušenost má i spisovatelka Markéta Lukášková, která v jednom z dílů podcastu Chumelenice reagovala na poznámku jedné z posluchaček, že neustále mluví o své diagnóze ADHD, kterou jí na psychiatrii stanovali teprve nedávno. Lukáškové je dnes 35 let. „Nechápu rodiče, kteří nechtějí s dítětem nikam jít, aby nedostalo ‚diagnózu‘. Víte, jak moc by mi pomohlo, kdybych tenkrát chápala, co je se mnou jinak? Proč mě nemají učitelé rádi, i když se snažím?“
Během rozhovoru s logopedkou Ilonou Kejklíčkovou, zakladatelkou brněnské kliniky LOGO jsme narazili i na téma ADHD a poruch učení. „Odborník dokáže poměrně snadno odhalit, co je způsobeno odlišným vývojem a co ‚nevýchovou‘. Jistě se najdou rodiče, kteří o diagnózu usilují, protože dítě nezvládají, ale je jich minimum. ADHD je rozhodně něco, co bychom všichni měli brát vážně,“ říká.
Mimochodem neřešené ADHD vede u dětí často k pocitu, že je s nimi něco špatně. Může se promítnout do přístupu ke vzdělání (nemá to cenu), lidé s ADHD mohou mít problém s uplatněním na pracovním trhu, mají vyšší riziko rozvoje depresí a ženy s ADHD se častěji chovají rizikově v otázce sexu. Čím dříve tedy začne člověk s ADHD se svou diagnózou pracovat, tím spíš se odchylka nepromítne do kvality jeho života.
Občas bývají podceňované i jiné poruchy učení či pozornosti, ale i vývojové obtíže. Ačkoliv se obecně udává, že služeb logopedů musí využívat stále více dětí, bývají problémy podceňované. „Musím říct, že se spolupráce s dětskými lékaři výrazně zlepšila, ale bohužel se setkávám i s případy, kdy se rodiče dostanou k logopedovi poměrně pozdě, protože jejich doktor je ujišťoval, že je dítě ještě malé a že je čas až do předškolního věku,“ přemýšlí Ilona Kejklíčková. U běžných vad výslovnosti jde spíš o nepříjemnost, protože dítě si s každým vyslovením problémové hlásky upevňuje chybu, velký problém je ale u dětí se závažnějšími poruchami vývoje řeči, jakými jsou třeba vývojová dysfázie nebo dysartie.
Jak poznat, že už je na místě řešit řeč s odborníkem? „Zvažte, jestli dítě dokáže vyjádřit své potřeby, jestli se rozvíjí jeho slovní zásoba, jestli mluví gramaticky správně, jestli adekvátně reaguje. Jako logopedka se setkávám spíš s aktivními rodiči, kteří mají obavu, že něco není v pořádku, když dvouleté dítě nemluví ve větách, i když na to má ještě čas, ale jako profesionál nesmím jejich obavy bagatelizovat,“ říká logopedka o své zkušenosti s příliš horlivými rodiči. Přiklání se spíš k doporučení vyrazit k logopedovi zbytečně než pozdě.
To platí i u snahy zbavit se méně závažných vad řeči. „Někdy skutečně stačí dítě opravovat a trochu cvičit, ale doporučuji začít tím, že se poradíte s odborníkem, který vás nasměruje správným směrem, než to zkoušet svépomocí,“ radí odbornice. Z její zkušenosti se rodičům výrazně uleví, pokud se s obavy svěří profesionálům. Rodiče často doma vypozorují mnohem víc než lékař při zběžné prohlídce a tušení, že něco není správně, může být správné. A pokud ne, není nic lepšího, než když vám ho vyvrátí člověk, kterému projdou týdně rukama desítky dětí s logopedickými obtížemi.
Zdroje:
- podcast časopisu Kondice
- Let’s Talk about Sex… and ADHD: Findings from an Anonymous Online Survey
- ADHD očima terapeuta
