Podcast s logopedkou: ADHD není výmluva, berte diagnózu vážně

Zdroj: Shutterstock

Kolikrát jste slyšeli větu, dřív to byl prostě nevychovaný blbec, dneska je na všechno diagnóza? Míří na rostoucí počet dětí s poruchami učení či soustředění, které dříve často také končily ve zvláštních školách nebo si jen nesly razítko zlobivých hlupáků. Je takových dětí víc, protože rodiče nezvládají výchovu a věci se nesmí nazývat pravými jmény? Logopedka Ilona Kejklíčková si to nemyslí.

Další epizodu podcastu Kondice, si pusťte TADY:

Zdroj: Podbean

„Ze školy jsem si odnesla informaci, že se buď málo snažím, nebo jsem úplně blbá,“ svěřuje se dnes úspěšná manažerka Simona. Pletla si písmena, vynechávala je při psaní, neuměla určit pravou a levou stranu. Uslzené oči naznačují, že je to dodnes bolavá záležitost.

Podobně nepříjemnou zkušenost má i spisovatelka Markéta Lukášková, která v jednom z dílů podcastu Chumelenice reagovala na poznámku jedné z posluchaček, že neustále mluví o své diagnóze ADHD, kterou jí na psychiatrii stanovali teprve nedávno. Lukáškové je dnes 35 let. „Nechápu rodiče, kteří nechtějí s dítětem nikam jít, aby nedostalo ‚diagnózu‘. Víte, jak moc by mi pomohlo, kdybych tenkrát chápala, co je se mnou jinak? Proč mě nemají učitelé rádi, i když se snažím?“

Během rozhovoru s logopedkou Ilonou Kejklíčkovou, zakladatelkou brněnské kliniky LOGO jsme narazili i na téma ADHD a poruch učení. „Odborník dokáže poměrně snadno odhalit, co je způsobeno odlišným vývojem a co ‚nevýchovou‘. Jistě se najdou rodiče, kteří o diagnózu usilují, protože dítě nezvládají, ale je jich minimum. ADHD je rozhodně něco, co bychom všichni měli brát vážně,“ říká.

Mimochodem neřešené ADHD vede u dětí často k pocitu, že je s nimi něco špatně. Může se promítnout do přístupu ke vzdělání (nemá to cenu), lidé s ADHD mohou mít problém s uplatněním na pracovním trhu, mají vyšší riziko rozvoje depresí a ženy s ADHD se častěji chovají rizikově v otázce sexu. Čím dříve tedy začne člověk s ADHD se svou diagnózou pracovat, tím spíš se odchylka nepromítne do kvality jeho života.

Občas bývají podceňované i jiné poruchy učení či pozornosti, ale i vývojové obtíže. Ačkoliv se obecně udává, že služeb logopedů musí využívat stále více dětí, bývají problémy podceňované. „Musím říct, že se spolupráce s dětskými lékaři výrazně zlepšila, ale bohužel se setkávám i s případy, kdy se rodiče dostanou k logopedovi poměrně pozdě, protože jejich doktor je ujišťoval, že je dítě ještě malé a že je čas až do předškolního věku,“ přemýšlí Ilona Kejklíčková. U běžných vad výslovnosti jde spíš o nepříjemnost, protože dítě si s každým vyslovením problémové hlásky upevňuje chybu, velký problém je ale u dětí se závažnějšími poruchami vývoje řeči, jakými jsou třeba vývojová dysfázie nebo dysartie.

Jak poznat, že už je na místě řešit řeč s odborníkem? „Zvažte, jestli dítě dokáže vyjádřit své potřeby, jestli se rozvíjí jeho slovní zásoba, jestli mluví gramaticky správně, jestli adekvátně reaguje. Jako logopedka se setkávám spíš s aktivními rodiči, kteří mají obavu, že něco není v pořádku, když dvouleté dítě nemluví ve větách, i když na to má ještě čas, ale jako profesionál nesmím jejich obavy bagatelizovat,“ říká logopedka o své zkušenosti s příliš horlivými rodiči. Přiklání se spíš k doporučení vyrazit k logopedovi zbytečně než pozdě.

To platí i u snahy zbavit se méně závažných vad řeči. „Někdy skutečně stačí dítě opravovat a trochu cvičit, ale doporučuji začít tím, že se poradíte s odborníkem, který vás nasměruje správným směrem, než to zkoušet svépomocí,“ radí odbornice. Z její zkušenosti se rodičům výrazně uleví, pokud se s obavy svěří profesionálům. Rodiče často doma vypozorují mnohem víc než lékař při zběžné prohlídce a tušení, že něco není správně, může být správné. A pokud ne, není nic lepšího, než když vám ho vyvrátí člověk, kterému projdou týdně rukama desítky dětí s logopedickými obtížemi.

Zdroje: