Na střední škole jsem menstruovala třikrát do měsíce. Ne, nebyla jsem nemocná, nanejvýš líná. Menstruace totiž sloužila jako omluvenka do tělocviku. Náš tělocvikář měl z pravidelného krvácení takovou hrůzu, že stačilo zakoulet významně očima a říct „já teď nemůžu“, aby odkýval všechno. Pohoda nám intelektuálkám skončila v momentě, kdy třídu převzala jeho kolegyně. Když jsem se zkoušela omluvit, protože „to mám“, zatvářila se nechápavě a prohlásila, že ona v pátém měsíci těhotenství závodila v běhu, tak proč bych já nemohla při periodě jakékoli síly cvičit. Mohla, ale bohužel najednou musely cvičit i ty, které měly menstruaci opravdu bolestivou. Oba extrémy skvěle ilustrují postoje k pravidelnému ženskému krvácení před dvaceti lety: nejpřípadnější asi bude slovo odmítnutí. O menstruaci se nemluvilo, ta prostě nějak tiše probíhala.

Maraton s menstruací

V té době u nás byly tampony vítané jako dar z nebes, protože se s nimi mohlo koupat, nicméně západní svět už pomalu otevíral téma takzvané volné nebo svobodné menstruace. Tedy stavu, kdy žena nepoužívá žádné menstruační pomůcky. V roce 2015 se stala tváří hnutí běžkyně Kiran Gandhi, která uběhla londýnský maraton se silnou menstruací, ovšem bez vložky či tamponu. „Běžela jsem s krví kapající po nohách pro sestry, které nemají přístup k tamponům, a pro sestry, které se i přes bolestivé křeče snaží menstruaci skrývat a předstírat, že neexistuje,“ vylíčila tehdy atletka lehce pateticky. I když může být tento patos někomu protivný, aktivistka zmínila dvě zásadní témata, která se v souvislosti s menstruací v posledních letech řeší. Prvním je takzvaná menstruační chudoba, kdy část žen nemá peníze na vložky či tampony, což je v době periody prakticky vyřazuje z běžného života.

Výsledkem je, že osvícená část restaurací, kaváren či veřejných toalet nabízí zdarma kromě mýdla a toaletního papíru také tampony či vložky. První zemí na světě, která zavedla hygienické potřeby během menstruace zdarma pro ty, kteří je potřebují, se loni stalo Skotsko. Dojde k něčemu podobnému i u nás? Zatím se o ženy, které nemají na menstruační pomůcky, starají neziskovky typu Sola pomáhá, která zajišťuje a distribuuje balíčky vložek mezi potřebné ženy.

Hlavně se neschovávat

Druhé téma, které se běžkyně Gandhi snažila otevřít, je širší. Ženy by neměly předstírat, že menstruaci nemají. Měly by přiznat, že je jim špatně, případně se přestat stydět, když se nedejbože provalí, že zrovna menstruují. Letos ostatně na běžkyni navázala britská triatlonistka Emma Pallant-Browne. Rozhodla se neretušovat fotky ze závodu, při kterém evidentně „protekla“. „Takhle vypadá ženský sport. Čím více bariér se nám podaří zbourat, tím lépe,“ zdůvodnila svůj odvážný krok. A přidala vysvětlení, které dojme asi každou aktivní ženu: „Vždycky, když očekávám menstruaci, modlím se, aby mě v den, kdy je nejsilnější, nečekal žádný závod. Ale občas se to prostě stane. Je úplně jedno, jaký si vezmu tampon, pokud je delší než tři hodiny, prostě to nestačí. Tak jako někdo, kdo má před závodem třeba střevní problémy, musím se s tím prostě smířit a dát do toho všechno. Myslím, že my ženy bychom se měly přestat se svou menstruací schovávat.“

Červená v marketingu

Ono „neschovávání se“ má totiž spoustu dobrých efektů. Když ženy začnou zasahovat do debaty, budou z toho samy jedině profitovat. Dá se to ilustrovat třeba na menstruačním kalíšku. Když se objevily první vlaštovky této pomůcky a ekologické alternativy klasických vložek, byly okamžitě zaškatulkovány do kategorie „ezo“. „Původně toto téma řešily ženy mimo mainstream. Tomu odpovídala komunikace ve veřejném prostoru i design kalíšků, které byly na trhu,“ vzpomíná designérka Anna Marešová. Sama přišla s nápadem na designově zajímavý a zároveň skvěle fungující kalíšek před třemi lety. Že to byla trefa do černého, tedy do červeného, ukázala kampaň na Hithit.cz, kde Anna od svých budoucích zákaznic vybrala přes milion – a mohla odstartovat výrobu. Proč do červeného? Annin kalíšek Whoop.de.doo je totiž červený a jeho claim zní „první kalíšek, který přiznal barvu“. Takže pozor: barva krve, která dřív děsila natolik, že ji reklamní tvůrci barvili na modro, je teď součástí marketingu. Jen pro zajímavost, některé ženy používají kalíšek i jako komunikační prostředek. „Vymytý ho klidně můžu nechat ležet na umyvadle, protože vypadá skvěle a nijak nepobuřuje. Můj muž tak hned ví, s čím může počítat,“ říká s trochou nadsázky podnikatelka a filantropka Ilona Mančíková.

Je dobře, že jsme o tom všem začaly mluvit a otevřenost mladé generace tomu jen nahrává. Teď máme totiž před sebou další složité téma na M, které bude potřeba otevřít. Tak schválně, kdy budu moct napsat článek, že tabu jménem menopauza padlo?

Jak menstruovat udržitelně?

Alternativou jednorázových pomůcek (tedy vložek a tamponů) jsou menstruační kalhotky, které jsou vhodné i pro sportovkyně. Vadou na ekologické kráse je nutnost „předpírání“ kalhotek v proudu vody, kdy se jí někdy může spotřebovat opravdu velké množství.

Menstruační kalíšek lze používat opakovaně a je vhodný pro ženy, kterým nevadí manipulace s ním v pochvě. Chce to cvik při zavádění i vyndávání.

Nejvíce ekologickou cestou je takzvaná vědomá menstruace, kdy se žena naučí „ovládat“ svůj děložní čípek, a poznat tak, kdy má jít na záchod a menstruační krev „vypustit“. Tato metoda však vyžaduje nácvik.

Zdroje: