Když populární specialistka na poporodní cvičení Iva Fiškandlová zveřejnila na svém facebookovém profilu článek o ‚raketových‘ kočárcích, ve kterých dítě nikdy neleží na rovině, ale je v podobné poloze jako v autosedačce ‚vajíčku‘, zmínila, že v této skrčené poloze dnes děti tráví více času, než by měly. Pokud se sečtou hodiny cestování autem s časem, kdy se děti ‚baví‘ v lehátkách, pololeží v krmicích židličkách nebo se nosí, nezbývá vlastně tolik času na obyčejné ležení a přirozený vývoj. Ačkoli trenérka výslovně napsala, že se ve svém článku věnuje jen a pouze raketovým kočárkům, pod příspěvkem se rozhořela diskuze o její hrubé neznalosti nošení. Zastání však našla u fyzioterapeutů.
Oproti situaci před nějakými patnácti lety se dnes na tenkém ledě ocitají právě kritici nošení. Bez ohledu na to, zda mají k nošení jen drobné výtky nebo ho kategoricky odmítají. Co je důvodem sporů? Pravověrní propagátoři nošení mají za sebou obrovský kus práce a zřejmě nehodlají o vydobytou přízeň veřejnosti přijít. Rozhodně ne kvůli domněnkám fyzioterapeutů.
„Problém je, že jakmile s něčím přijdete k fyzioterapeutovi, hned se ptá, jestli šátkujete. Ale další důvody už často nehledá. Existují studie o stavu páteře dětí, které byly nošené každý den, a oproti nenošeným vrstevníkům se ničím neliší. V Německu dnes dospívá první generace dětí, které byly kdysi nošené, a ani u nich se nic špatného neprokázalo,“ hájí nošení jedna z odbornic na šátkování, která si ale za žádných okolností nepřeje být spojována s tímto článkem. Fyzioterapeuti podle ní zpochybňují fakt, že je člověk pro nošení stvořený a jednoduše tak kvůli němu nemůže jakkoli trpět.
„Je to podobné tomu, jako kdybyste se snažila prokázat, že lidem škodí chůze nebo sex. Našla by se jistě spousta příkladů, které by svědčily pro to, že někomu se něco stalo při chůzi či sexu nebo že si po těchto činnostech nesou neblahé následky. To by ale stále nic neměnilo na tom, že jde o fyziologické jevy. A stejně tak je to s nošením,“ píše v reakci na pracovní verzi článku a ukončuje se mnou komunikaci.
Jenže zatímco o špatných botách, šmajdání či sexuálních dysfunkcích se hovoří naprosto běžně, o reálných rizicích nošení dětí se ví málo. Vedle fyzioterapeutů žádá další informace i Česká pediatrická společnost – jak píše na svém webu, nošení neodmítá, jen upozorňuje, že stále populárnější metodě chybí standardy a nad informacemi často převládá marketing.
JINÝ KRAJ, JINÁ PÁTEŘ
„Všude zaznívá pořád dokola to samé – jako že děti v Africe se nosí stále. Ale nikdo nezohledňuje rozdílnou elastičnost vazivové struktury každé lidské rasy. Černoši mají například jiné vazy nebo větší prohnutí beder. My být takhle prohnutí, tak se většina z nás ani nehne,“ vysvětluje Iva Fiškandlová, co by od zastánců nošení, kteří žádná negativa nepřipouštějí, ráda slyšela.
Na tvar naší ‚západní‘ páteře má výrazný vliv sedavý způsob života. Instruktorka jógy Esther Gokhalová porovnáváním postojů odlišných etnik zjistila, že dvojité prohnutí páteře do písmene S je běžné jen pro kultury žijící sedavým způsobem života. Kmeny daleko od civilizace mají páteř ve tvaru písmene J a přes obrovskou fyzickou námahu je záda nebolí.
Fyzioterapeutům dělá vrásky fakt, že k nevýhodnému esovitému tvaru se přidává i obecně špatný stav zad relativně mladých lidí a nedostatečná péče o pánevní dno žen po porodu. Zdravému rodiči nošení v šátku žádné závažné problémy pravděpodobně nezpůsobí. Jenže těch zdravých se zdá být čím dál méně.
Dalším rizikem nošení je i předávání dysbalancí dítěti. Jednoduše řečeno: je-li nakřivo maminka, bude nakřivo i miminko. „Dříve nosila dítě celá komunita kolem něj, mělo různé stimuly. Dnes nosí prakticky výhradně matka a vzhledem k tomu, že naše společnost má špatné pohybové návyky a různé dysbalance z důvodu sedavého životního stylu (případně kvůli předčasnému posazování, chodítkům, hopsátkům a podobně, která byla moderní za našich maminek a babiček), miminka vnímají odchylky v držení těla a přebírají je. Současně je kvůli špatnému držení těla a dlouhému nošení matka více vyčerpaná, což může ještě prohloubit dysbalance v jejím držení těla,“ vysvětluje Veronika Nezbedová, lektorka zdravého pohybu ‚ve výcviku‘ a zakladatelka facebookové skupiny Diastáza a přidružené potíže, která ale sama své tři děti nosila a nebojí se při odborných diskuzích nošení hájit.
Důležité je poslouchat argumenty pro i proti, hledat si informace a nepřijímat je jako dogma. Například se dnes už doporučuje vázat novorozence do šátku tak, že se pruhy látky kříží pod celým miminkem, a ne mezi jeho nožičkama. Dítě zůstává v přirozené poloze žabičky a jeho kyčle se nedostávají do extrémních poloh ve snaze obkročit maminčin pas. Každá žena by pak měla poslouchat svoje tělo – když nošení bolí, pak je někde chyba. Naopak nošení může i pomáhat narovnat se a zpevnit těhotenstvím rozvolněné tělo.
V JEDNOM PYTLI
To nepopírá ani fyzioterapeutka Iva Whitten. „Výhodu budou mít sportovci a musíme počítat s tím, že žena je i po těhotenství na určitou zátěž v této oblasti zvyklá. Ale člověk se přirozeně nehýbe, neustále přizpůsobuje svoje pohybové stereotypy dítěti, a pokud je šátek uvázán jakkoli asymetricky, určitě se to při dlouhodobém nošení na těle rodiče projeví,“ říká fyzioterapeutka, která v nošení po omezenou dobu problém nevidí. Nošení v šátku navíc prospívá plačtivým dětem i maminkám, které bojují s kojením. Fyzický kontakt totiž napraví leccos. „Ani dítě, které by leželo celou dobu jen na doporučené rovné podložce, by se samozřejmě z psychického ani motorického hlediska nevyvíjelo tak, jak by mělo. Jde spíš o správnou míru všeho, co s dětmi děláme,“ dodává.
Nošení plačtivých dětí může ale paradoxně nahrávat kritikům. Veronika Nezbedová varuje: pokud miminko brečí, jakmile je položeno na rovnou podložku, může to ukazovat na nějakou dysbalanci či trávicí problém. „Mnoho žen miminka nosí celý den v šátku nebo nosítku, protože jinak miminko ječí, i když jsou si vědomé toho, že to může mít negativní vliv na ně i na dítě,“ říká Nezbedová.
Z vlastní zkušenosti doporučuje řídit se pravidlem, že dítě je nošené, aby maminka měla volné ruce nebo se mohla snáze pohybovat v terénu. Pokud musí nošením miminko uklidňovat, je dobré pátrat po důvodech a ujistit se, že je vše v pořádku. Miminka, která mají vrozenou dysbalanci, kvůli níž je maminky konejší v šátku, také zvyšují počet dětí s problémy způsobenými nošením. Stejně tak jako děti, které byly nošeny v neergonomických nosítkách, kde spíše visí, než se nosí, nebo děti, které jejich rodiče nezvládly správně uvázat do šátku. Podle Veroniky Nezbedové by právě proto měli fyzioterapeuti podrobněji zjišťovat, kde vznikla chyba, a neházet hned veškeré nošení do jednoho pytle.
ZAPOJIT SELSKÝ ROZUM
„Mezi matkami se nyní rozšiřuje dogma, že matka instinktivně ví, jak s miminkem manipulovat, což podle mě již dávno neplatí. Jsme natolik ovlivněni kulturou, že instinkty vůbec nevnímáme, případně se jimi bojíme řídit. Spíše s miminky manipulujeme tak, jak jsme viděli u svých sourozenců, v okolí, v televizi a jak nám bylo řečeno v porodnici, či podle nejnovější módy,“ říká Veronika Nezbedová.
Velí-li tedy trendy šátkovat, řada matek se do toho pustí v dobré víře, že pro své dítě dělá to nejlepší. Mnoho z nich se dokonce rozhodne nepořídit si ani kočárek. Možná ale nakonec zjistíte, že vám nošení zase až tak nevyhovuje. A je to tak v pořádku. Nejdůležitější je nebrat nošení jako dogma. „Každý jsme jiný. Co vyhovuje kamarádce, nemusí vůbec sedět nám,“ podotýká trenérka Iva Fiškandlová.
Fyzioterapeutka Iva Whitten radí používat zdravý selský rozum. „Příležitostné nošení dětem neublíží, pokud jsou nošeny aspoň trošku správně. Je praktické a často ulehčí život. Ale rozhodně bych nedoporučila uvázat si dítě na tělo a jít s ním na celodenní výlet. Zkuste si představit, že vás někdo uváže na Golema a řekne: ‚Tak za pár hodin na viděnou.‘ Chce to jen určit správnou míru,“ shrnuje celou problematiku.
Zdroje:
Kondice 11/2019