Premium obsah

Naučte děti zdravý přístup k videohrám

Naučte děti zdravý přístup k videohrám
Většina rodičů přistupuje k PC hrám jako k fast foodu: do určité míry je tolerují, ale v jádru je považují za zlo, které přináší víc špatného než dobrého, a proto je třeba je omezovat. Zakazovat hry však nikam nevede a děti diskvalifikuje. Mnohem účinnější je naučit děti s nimi správně zacházet. Začít je třeba už v předškolním věku.

Hry na počítače, herní konzole, tablety a mobily jsou součástí dnešní kultury stejně jako filmy, knihy a komiksy a děti se o ně zajímat budou. Že je váš pětiletý syn nejspokojenější u počítačové hry, není nic neobvyklého a podle psychologa Davida Šmahela z institutu Interdisciplinárního výzkuzmu internetu a společnosti Masarykovy univerzity v Brně, to není důvod k obavám. „Děti od pěti, šesti let hrají běžně. Malé děti musíme více kontrolovat, čas omezovat, nejlépe hrát společně s nimi. Hra by se nemela stát prostředím, kam je dítě odloženo,“ nabádá David Šmahel.


Fotbal ano, ale ne na počítači

Podle výsledků průzkumu organizace ISFE, do nějž se zapojilo 16 evropských zemí, v ČR hraje 49 % dětí, s polovinou z nich hrají hry rodiče, nejčastěji proto, že je o to děti požádají. Rodičů, kteří hodnotí hry negativně, je u nás významně víc než ve zbytku Evropy. „Mnohdy rodiče dělají z počítačových her větší problém, než ve skutečnosti je. Někteří považují za dlouhý čas 40 minut u počítače. Přitom jim nevadí, kdyby tu samou dobu dítě věnovalo třeba fotbalu,“ sděluje svou zkušenost z praxe speciální pedagog Pavel Dosoudil.

Většina rodičů nerada přihlíží tomu, jak jejich dítě hraje hry na počítači, místo aby pobíhalo venku s vrstevníky. Hry jsou očerňovány za to, že redukují možnosti k venkovním aktivitám, a vedou tak k obezitě a chabé fyzičce. Předsudku, že hry vychovávají z dětí násilníky, věří 18 % českých rodičů. Dvojnásobek naopak hodnotí své děti díky hrám méně agresivní a právě jim dávají výzkumy za pravdu. Letos publikovaná americká studie porovnává děti ve věku od 10 do 15 let ukazuje, že přiměřené hraní videoher má pozitivní dopad na dětskou psychiku. „Děti, které tráví méně než třetinu volného času hraním videoher, vykazují v porovnání s nehráči více prosociálního chování a spokojenosti v životě, v menší míře se u nich vyskytuje hyperaktivita, problémy v kolektivu a emocionální frustrace,“ píše autor studie Dr. Przybylski.

Škola hrou?

Obsah většiny her ale není násilný. Existují i vzdělávací hry, které učí děti jazyky, rozvíjí logické myšlení. Aplikace na tablety Tablexia pomáhá druhostupňovým žákům s dyslexií. „Hrají hry, ale přitom trénují a posilují schopnosti a dovednosti, které bývají někdy u jedinců s dyslexií oslabené, jak jsou krátkodobá a pracovní paměť, serialita neboli dovednosti pracovat v daných sekvencích a další,“ říká dětská psycholožka Lenka Krejčová z pražského DYS-centra.

Hra ale nemusí být přímo vzdělávací, aby se díky ní děti mnohé naučily. Často hry zdokonalují angličtinu nebo schopnosti jako postřeh, rychlost či ovládání počítače. Řada her je také založena na spolupráci a rozvíjí tedy i hráčovy komunikační schopnosti a týmového ducha.

„Hry sice mohou dětem zlepšit prostorovou orientaci nebo rekční čas, ale jen když mají myš v ruce. Schopnosti, které se v prostředí videohry naučí se do reálného světa přenášejí velmi limitovaně,“ namítá výzkumník digitálních médií a psycholog Lukas Blinka. K tomu, aby došlo k významnějšímu přenosu je třeba osoba učitele, která by to, co se děti ve hře naučí, transformovala do reálného světa. „S dětmi proto o hře mluvte, zajímejte se. Hrajte hru společně s nimi,“ doporučuje Blinka. Hry lze vnímat jako doplněk učení, ale ne primární prvek. Hlavním benefitem hry je totiž psychické uvolnění a relaxace.


Jak dlouho můžu nechat dítě hrát?

S hrami je to stejné jako se sladkostmi. Děti je milují, ale nesmí se to s nimi přehánět. Plošný zákaz nic neřeší. Otázka není, zda ano, či ne, ale kolik.

Podle doporučení Americké akademie pediatrů bychom dětem měli povolit maximálně tři hodiny denně u PC. „Číslo vychází z historické skutečnosti, kdy starší typy počítačových monitorů způsobovaly při nadměrném používání zrakové problémy a bolesti hlavy. Moderní LCD monitory jsou ale k zraku šetrnější. V dnešní době toto číslo nemá opodstatnění,“ vysvětluje Blinka. Doporučení odborníků ohledně toho, co je ještě přiměřené hraní, se rozcházejí. Pohybují se od striktní půl hodiny denně po extrémní názory, nechat děti, aby si čas strávený s hrou regulovaly samy. „Nesouhlasím s tím, aby si dítě regulovalo dobu hraní samo. Je to jako cukr. Doba hraní je individuální a nelze zobecňovat. Záleží na životní situaci, která je podmíněna kontextem,“ říká psycholog Blinka.


Proč nemůže přestat hrát?

„Problém nadměrného hraní se u dětí nevyskytuje osamoceně, ale typicky ho provází neshody v rodině či ve škole, kde dítě neplní povinnosti nebo má konflikt s učiteli, rodiči, vrstevníky,“ říká speciální pedagog Pavel Dosoudil. Nadměrné hraní totiž indikuje spíše problém z běžného života. Virtuální svět hry je prostředí, do kterého před nimi dítě utíká. Dětem nabízí svobodu, možnost rozhodovat se sám za sebe a čelit výzvám, které si samy stanovují.

„Jestliže se pro dítě PC hry stanou jediným zájmem, naznačuje to, ze něco není v pořádku. Pokud se to stane, rodič by se měl zajímat, co dítě hraje, co v tom světě nachází, co mu přináší,“ říká David Šmahel a radí nejprve se zamyslet nad tím, proč dítě tráví u hry tolik času, než dělat z PC her démona.


Léčba důvěrou

Co dělat, když hraní přeroste v „závislost“? Stanovte pevná pravidla a vytvořte vřelou atmosféru, radí Lukas Blinka z Institutu výzkumu, dětí, mládeže a rodiny Masarykovy univerzity v Brně. „Pokud hraní zasahuje do života dítěte i rodiny, bez represivních opatření se to neobejde. Je na místě stanovit jasná pravidla typu: můžeš si hrát, ale až si uděláš úkoly, pomůžeš mi v kuchyni a podobně.“ V dodržování pravidel buďte nesmlouvaví, ale spravedliví. Právě na spravedlnost jsou děti citlivé, zvláště v období puberty. Co jednou slíbíte, proto koukejte splnit. A nezapomínejte, že pravidla nejsou vše. „Neméně důležitá je emoční vřelost, založená na pozitivním vztahu s dítětem a vzájemné důvěře.“

Dítě v každém věku by melo mít další zájmy, další radosti, koníčky mimo virtuální svět. „Počítačové hry nechť jsou doplňkem běžného světa, nejlépe obohacujícím prostředím, jez přináší běžnému světu to dobré, ale v žádném případě ho nenahrazuje,“ radí psycholog David Šmahel.

Jak vybrat hru?

Stejně jako u filmů mají hry systém hodnocení z hlediska jejich věkové vhodnosti, v Evropě se jmenuje PEGI.

Vybrat pro dítě tu správnou hru pomohou servery jako:

www.jakouhru.cz/Home/About

www.commonsensemedia.org/game-lists

Důležité je uvědomit si, že výběr hry není na rodiči, ale na dítěti. „Hraní si je spontánní aktivita, v okamžiku, kdy rodiče snaží diktovat dětem, co mají hrát, princip hry se vytrácí,“ říká Blinka.

Zdroje:

prof. PhDr. David Šmahel, Ph.D.

doc. Mgr. Lukas Blinka

https://venturebeat.com/games/a-little-video-gaming-is-good-for-children/

Ikona
Ale ne! Používáte zastaralou verzi prohlížeče, kterou náš videoportál Kondice nepodporuje!
Pro sledování cvičebních videí, poslouchání meditací a čtení nejnovějších článků, receptů i speciálů Kondice si prosím aktualizujte svůj prohlížeč.